Jedna báseň z bytu do bytu. Autoři čtou v karanténě: Ladislav Slezák
Kdo by neznal aspoň jednu z mnoha apostrof Manon, která je růží hozenou do kostela, a ještě spoustou dalších věcí. Ladislav Slezák přichází s její aluzí, s Mount Anne, ve své stejnojmenné poémě, či spíše básni v próze.
Tato postava mezi ženou a mužem, mezi realitou a smyšlenkou, mezi vizí a smyslovým klamem, vstupuje do milostného příběhu Lamoura a Milove. Způsobuje v něm poprask a věčnou zkázu, pokud bychom odhlédli od toho, že onen vztah i postava Milove byly popraskány už před příchodem bytosti-nebytosti jménem Mount Anne. Tolik prolog a rámec lyrického milostného příběhu, který Ladislav Slezák ve své poemě předkládá čtenáři a jehož obsazení na počátku knihy vymezuje takto:
„POSTAVY – Milove, Lamur, Roug; DVĚ POSTAVY V JEDNÉ – Base; PERSONIFIKACE – Mount Anne.“
Něha, hebkost, jemnost, vášeň, vyznání a erotika se tu nekonají, či se nevrhají směrem, kde bychom je očekávali. Tady se všechny emoce zaměřují na protivníka, na koncentrované, ovládající, nehmotné zlo. Kniha je poskládána z jednovětých charakteristik povahových rysů a jednání postav. Nic z toho není doslovné, vše je plné protiřečících si výroků, které mají reálně-surreálné jádro, vzpěčující se jednoznačnosti a nudě – až do „kapitoly“ či oddílu Problémy je dobré pojmenovat, kde je, inu, onen problém pojmenován.
Ústřední bytost-nebytost, Mount Anne, je nebezpečné stvoření, nekonečná studna, křivé zrcadlo. Saje brčkem z méněcennosti, vráží pletací jehlice do hlavy, sedá na záda, tahá za vlasy, je to spolknutý granát – právě takový by mohl být stravující milostný cit, tipuje čtenář poprvé. Je to „nepřítel, který dostal zbraň“: „Mount Anne je droga, kterou společnost schvaluje a vydatně ji podporuje. Asi jenom proto, aby ji mohla léčit. Asi jenom proto, aby se svět na malou chvíli třpytil.“
Mount Anne se „přenáší slovem a obrazem“. Je to umění? Myšlenka? zkouší čtenář podruhé. Spíše něco jako neodbytné alter ego zlatavé Milove, její odvrácená tvář, její vnitřní hlas, nepříliš sympatický – upřímně, je to zákeřná sketa, která dělá z nevinné dušinky jedovatou medúzu. Je to tedy žena ukrytá v dospívající dívce, která „formuje její osobnost“ – ta, která si žádá své, pokouší, vymáhá, dožaduje se, dotlačí nebohou dívku ke spolupráci, udělá z ní konfidentku. Spíš velká sketa než malá sviňka, která se podílí na proměně hladké pubertální larvy v dospělce se zralými mimikry.
Kromě toho, že je jakýmsi schizofrenním dvojníkem, je Mount Anne programem. „Je to aplikace, která je volně ke stažení. Přehraje ji každý přístroj.“ I vaše dcerka! I jejich dcerka Milove, totiž jejich: Base (otce) a Base (matky), to jsou ony autorem určené „dvě postavy v jedné“, – a taky klientka terapeuta jménem Roug. Z běžné rozpolcenosti udělá Mount Anne, tato nezdolatelná hora, „boxerský zápas“. Takže psychiatrické onemocnění, rozštěp osobnosti, jejž se Roug snaží mocí psychoanalýzy rozhodcovat. Mount Anne miluje téhož člověka jako Lamur, nebohou Milove, o niž se budou už nadosmrti přetahovat, pakliže spolu Lamour a Milove vydrží. Aha, na straně 93 je ona kapitola pojmenovávající problém: až tady se dozvíme, o jakou konkrétní diagnózu se jedná. O to horší protivník pro Lamoura. Tomu, kdo četl knihu Mé jméno je hlad Petry Dvořákové, bylo jasno zřejmě od počátku, ostatním zůstal požitek z odhalování téměř detektivního až skoro do poslední stránky poémy.
Něčím Slezákova kniha připomíná nedávno vydané Možnosti milostného románu Jana Němce. Nikoliv jen milostnou „zápletkou“ s tušeným autobiografickým prvkem, chcete-li (ač tento příběh o nemožnosti soužití je komplikovanější tím, že je podstatně enigmatičtější, než si může próza dovolit), ale také ozkušováním oněch možností – totiž možností básně při vyjádření příběhu, vyprávění, narace, zde milostné. Řeklo by se „nutně epika“, ale – jak autor zamýšlel – zůstalo u ledovaté lyriky. Tato lyrika upomíná ovšem i na Pavla Zajíce a jeho sbírku Peníze, je podobně výsměšná a cosi neznámého a hrozivého parodující. Možná milostnou poezii, možná milostno jako takové, možná možnosti lásky a jejího jazyka.
Všechny podobnosti s jinými literárními díly jsou nicméně čistě subjektivní a okrajové. Mount Anne je originál, vyprávějící o tom, jaké to je milovat ženu s psychickým onemocněním. Ukazuje básní v próze, že je možné jí porozumět a zcela se do ní vcítit – právě prostřednictvím poezie. A ty nádherné vyšívané ilustrace! Poému Mount Anne Ladislava Slezáka totiž ilustrují výšivky Zdeňky Saletové.
Ladislav Slezák: Mount Anne. Ilustrace Zdeňka Saletová. Trigon-Knihy, Praha 2019, 104 stran, doporučená cena 150 korun.
Ladislav Slezák, foto: archiv básníka
Ladislav Slezák (*1990) vystudoval dějiny literární kultury na Univerzitě Pardubice. Učí na střední škole, zabývá se výchovou a vzděláváním. Debutoval rozsáhlou básnickou skladbou Noc s klaunem (2013), následovala sbírka Monotónně znějící samoty (2015) a skladba Hořký letopočet (2017). Publikoval v časopisech Host, Dobrá adresa, Tahy, Partonyma, Plž a dalších.
Obálka Slezákovy sbírky Mount Anne, repro: Trigon-Knihy
POZNÁMKA REDAKCE: Rubrika Jedna báseň z bytu do bytu je volným „koronavirovým“ pokračováním rubriky Jedna báseň. Jak původní, tak nynější (dočasná) rubrika má za cíl autorským čtením a interpretujícím (nikoliv recenzujícím!) textem představovat básnické tituly, které se na trhu objevily v nedávné době, řekněme v posledním půlroce, někdy i o něco dříve. Není to rubrika přísně výběrová, nýbrž mapující, i když kvalitativně nechce poskytovat prostor úplně jakékoliv produkci, to znamená například vysloveně juvenilní. Má-li přesto někdo pocit, že tomu tak v některých případech je, pak primární odpovědnost jde za editorem této rubriky Josefem Chuchmou.
