Jedna báseň. Autorky čtou: Romana Křenková
Básnická sbírka Romany Křenkové Tady / Teď je obtížně srozumitelná a vyložitelná, podobně jako její předchozí kniha Meditace Anamor. Přesto se o to aspoň náznakem pokusme.
Romana Křenková patří mezi duchovně založené osoby, které si zakládají na vnitřním rozvoji, uvědomělé péči o „smysl života“ a étos. Je přesvědčena o tom, že utrpení člověka povznáší. Maximální hodnotou je pro ni čisté vědomí svobody a pobyt na cestě ve shodě s buddhismem, který zabraňuje zátěži zášti, odsudečnosti či zatrpklosti. To by mohl být jistý rámec, o nějž se může čtenář autorčiny poezie opřít.
Formátem jde o básně v první třetině svazku psané ve verši vázaném, část tvoří volnější rýmovaná čtyřverší a básnické miniatury. Námětově či motivicky jsou to básně zvláštně zamlžené, pohybující se v jakémsi neurčitém pološeru. Jakožto záchytný bod se opakuje motiv vnitřku a vnějšku, a zejména těla a jeho duševního interiéru, který lze a je potřeba nahlížet meditací – a odtud je už pouhý krok k úvahám o smrti, očekávané, té, na niž se mluvčí básní připravuje s důsledností a prostřednictvím zkušeností s podobami úmrtí blízkých osob.
Prasmrt, Smrtka, Smrt: na všelijak personifikovaný konec, jež je dalším začátkem, se tu pomýšlí velmi často, s přáním ohledně jeho ideální podoby, až přijde: z života zmizet jako jepice/ pádem svobodného těla. Telegram o úmrtí nepíší pozůstalí, ale smrt sama do něj vepíše/ své znaky/ tanec osudových čar. Prasmrt se k tělu dere, aby si je vzala, nebo zase jemně kráčí šachovnicí duše, a je třeba být na ni poklidně připraven. Osud má dlouhé tenké prsty, které jsou neslyšné, ale přesto dokážou zabušit na dveře nebývalou silou. Smrt s velkým S se plaví po vlastním osudu coby tichá řeka; jakožto Smrtka prostře loktuši; smrtelnost samu lze nahmatat: běda/ choulí se v mracích Perseid. Dotazuje-li se mluvčí, co bude po smrti a čím smrt sama je, jsou to otázky, které mohou klidně zůstat nezodpovězeny, nejistota odpovědí není mučivá, nýbrž akceptovaná: smrtí někam vklouzneme, netřeba vědět kam.
Ošetřují se tu tak abstraktní jevy jako čas a prostor, život a svoboda, veškerost a vesmír, bytí i zábytí. Početná slova s předponou „pra-“ (Prasmrt, prazřejmost, prasíla, prabytost, pratvar, pra-men, prá-zdnota) ukazují k čemu předpodstatnému. Promlouvá se k neznámé transcendenci, tančí se duchovní tanec wu-li, věci, lidé a světy šťastně vplouvají v naplnění či prázdnotu, rozplynou se v nic. Z této poezie může mít čtenář pocit, že zachycuje moment těsně před výše popsaným začátečním koncem: slova jsou na hranicích plnovýznamovosti, okleštěna na prvotní, jednoduché, a přesto obtížně uchopitelné a interpretovatelné významy.
Kostrovitost těchto básní, které prahnou po podstatě a testují účinnost a pojmenovávací kvalitu slov, přispívá k nehmatatelnosti klíče, jenž by snad mohl zapadat do zámku těchto veršů. Pakliže orientovat se je nesnadné, musíme se držet nápovědy, kterou poskytne atmosféra, slovo či obraz nečekaný, protože vypjatě konkrétní, třeba opakující se motiv symbolických zvířat: býka, tygra, lva, psa, anebo mytických postav: Kentaura, ale i sv. Jana. V takovém hladkém, souvislém, produchovnělém toku obecného (nejspíš napodobuje básnířčin pohled na vesmír, jeho „hladivou sílu“), které příjemně ukolébává v jemném verbálním oparu, stránku za stránkou, pak problesknou výjimečné verše a obrazy: život plul jak měsíc v úplňku/ nahý a bledý, nebo tichem se mlčí/ a křížem šplhá/ na Boha.
V několika málo básních je tělesnost zvláštně, nevzrušivě erotická: jehličí padlo na hrob/ až pod úbočí břicha/ kde temní kůže/ obluda a její plod; úbočí břicha je totiž hrobem. Jiné básně jako by vázal do „cyklu“ právě převalující se měsíc či oslňující slunce (obraz měsíce v mnoha variacích), které nejsou ani tolik nedosažitelnými vesmírnými objekty jako spíše věcnými průvodci a prostředníky v kontaktu s nekonečnem. Podobně časté jako motivy smrti, těla a vesmíru jsou i obrazy zrcadlení, odrážení: … se On zrcadlil ve mně/ a já v Něm. Kdo je On? Je potřeba jej blíže určovat, nebo to ani nelze, ba dokonce se to nesmí? (Jednou je to zjevně bůh křesťanský, biblická symbolika je relativně častá, jindy básně vyjadřují buddhistická stanoviska: mandala i kříž, hostie i bódhisattvova dlaň).
Vzhledem úspornosti a snaze o minimalistickou koncentrovanost této knihy je básnická sbírka Tady / Teď jakýmsi protipólem autorčina realistického románu Peřiny a chléb, jímž knižně debutovala. Snaží se zachytit nikoliv velkou plochu či rozsáhlý prostor, ale vydloubnout ještě stále horký, prazákladní vnitřek. Přesně to vyjádřil Jan Šulc, znalec díla Romany Křenkové, v doslovu k této sbírce: „V přítomné knize jsme svědky další kapitoly v autorčině vnitřním i tvůrčím vývoji. Jako bychom se po ose ornament – věcnost – vnitřní svět dostávali až k bodu, který bychom mohli označit jako jádro bytí. Již ne pouhé možnosti jazyka, již ne běžná fakticita světa a života, již ne nepojmenovatelnost a nekonečnost vesmíru vnějšího i vnitřního, ale cesta k oproštění, k zbavení se všeho nadbytečného, k očištění slov na sám jejich skelet.“ Saháním po pra-dávném a pra-podstatném se Romana Křenková snaží zachytit své Tady a Teď.
Romana Křenková: Tady / Teď. Doslov Jan Šulc. Aula, Praha 2019, 74 stran, doporučená cena 200 korun.
Poznámka redakce: Autorkou čtený text se s textem, který běží za ní a jenž je verzí publikovanou ve sbírce, shoduje ne úplně doslova. Tuto různost bereme jako autorskou „korekturu“ při čtení textu.
Romana Křenková v redakci webu ČT art, foto: Josef Chuchma
Romana Křenková (*1955), advokátka, spisovatelka. Pochází z Karlových Varů. Knižně debutovala románem Peřiny a chléb (Torst, 2015), rozprostřenému od šedesátých let po současnost, který měl značný ohlas. Je dále autorkou obtížně zařaditelných textů v knize Meditace Anamor (Aula, 2018) a básnického debutu Tady / Teď (Aula 2019). Povídky a eseje publikovala v časopisu Prostor. Jakožto žena uvězněného evangelického faráře pracovala jako pradlena nemocničního prádla, uklízečka na ubytovně a podobně; po listopadu 1989 jako sekretářka na ministerstvu. Vystudovala právo a stala se advokátkou. Žije v Praze. Záznam Romany Křenková v archivu Paměti národa. V současnosti má autorka rozepsán další román.
Obálka sbírky Tady a teď, repro: ČT art
Natočili: Ondřej Mazura a Josef Chuchma
Střih a postprodukce: Ondřej Mazura
POZNÁMKA REDAKCE: rubrika Jedna báseň má za cíl autorským čtením a interpretujícím (nikoliv recenzujícím!) textem představovat básnické tituly, které se na trhu objevily v nedávné době, řekněme v posledním půlroce, někdy i o něco dříve. Není to rubrika přísně výběrová, nýbrž mapující, i když kvalitativně nechce poskytovat prostor úplně jakékoliv produkci, to znamená například vysloveně juvenilní. Má-li přesto někdo pocit, že tomu tak v některých případech je, pak primární odpovědnost jde za editorem této rubriky Josefem Chuchmou.
