Jedna báseň z bytu do bytu. Autoři čtou v karanténě: Petr Ligocký

Básnickou sbírkou redaktora Petra Ligockého, vyšlou v jeho domovském nakladatelství Protimluv, prochází obraz devastující proměny člověka způsobené nemocí, respektive ničivou událostí – iktem, cévní mozkovou příhodou.

 Sbírka nazvaná Diagnóza je uvedena citátem ze slov hornoslezského malíře Józefa Sowady (1956–1997), jehož dílu Ligocký také věnoval svou první, předloni (a polsky) publikovanou knihu: „Proč se člověk tak bojí smrti/ a neděsí ho myšlenka, že kdysi vůbec/ nebyl.“ Právě na různé podoby nebytí za života, zvlášť v typickém českém městském bytě a domácnosti, se v souvislosti se stářím a „přežíváním“ těsně před koncem autor ve svém knižním básnickém debutu soustřeďuje. Na to, jak fyzický úpadek nepřevyšuje úpadek mentální, na osobnostní proměnu, která iktus (stárnutí, umírání) často provází, na zjišťování, kde je pomyslná pravda, jíž člověk skutečně je: předtím, za plně zdravého stavu, anebo právě po „příhodě“, která promění mozek tak, že u jedince vyjeví jeho dlouho ukrývané vlastnosti, vzorce chování a emoce? Iktus, cévní mozková příhoda je zde básnicky exploatována jako ratio comparationis (řekněme míra, měřítko rozumu – pozn. red.)

Podobně je v této básnické sbírce založen oxymóron „ohlušujícího ticha“ či kontrast dne osvětleného lampami a vnitřní tmy, nebo nočního bdění rodinou obtěžkaného muže: jeho život začíná až tím, že děti a žena usnou. A vlastně podobná je i životní cesta jiného muže, jehož život se sesype teprve tehdy, když zavazející rodinu, která mu dosud byla na obtíž v jeho plánech, rozbije nehoda na semaforu. A tak se to má i s básní, kterou Ligocký přednáší v přítomném videu: co je skutečnou příšerou, děsivým monstrem: strašlivost z těžkého snu, nebo ta skutečná, existující hrůza, která vypadá tak běžně a je natolik obvyklá, jako by ničím nehrozila?

Řada básní Diagnózy je věnována autorovým starým příbuzným, o nichž se tu ostatně také píše: otci, babičce, dědovi – jejich upadajícímu já a jejich konci. Další linie těchto rytmovaně řazených básní s pravidelnými předěly (básně Iktus I–IV totiž sbírkou prorůstají) se věnuje tragikomické umělosti elektronických romancí a související bezbarvosti a osamělosti života (všichni všude/ ale nikdo nikde). Lidskou situací, u níž se Ligocký častěji pozastaví, je absence a postrádání prostého dotyku mezi blízkými. Po obyčejném gestu dotyku touží všichni, potřebují ho i zdi konzervující mnohá tajemství o lidech, jimž vymezily působiště. Těmito bezútěšnými obrazy bytí pod dohledem boha věznitele – „Drží nás tady/ pod neprodyšným víkem nebe/ nechává pořádně dusit/ sebou samými“ a víra v něj „nepřináší víc/ než zánět močových cest“ – prochází linka snad nadějeplná, v níž je místo pro skutečnou blízkost podobnou až záchraně – lásku.

Prorostlé maso, které se objevuje v každé třetí básni, aby upozornilo na hranice, jež jsou člověku dány jeho neumlčitelnou tělesností, maso myšlenek, zdí, vzpomínek… to maso vychládá a prostydává – ale pořád dýchá. Na fatální diagnózu „iktu bez mrtvice“, onoho všednodenně každodenního, na nějž vedle sebe umíráme a jež nás postupně ubíjí a rozežírá, může tedy přeci jen působit nějaký lék. Byť spíše ve formě vzpomínkové…

Petr Ligocký: Diagnóza. Protimluv, Ostrava 2020, 56 stran, doporučen á cena 179 korun.

Petr Ligocký, foto: archiv autora

Petr Ligocký (*1990), redaktor, polonista, básník, knihovník. Dětství trávil střídavě v Bohumíně a polské vesnici Gorzyczki. Vystudoval polonistiku na Ostravské univerzitě. Píše básně a povídky. Publikoval v časopisech Host, Pandora, Protimluv a Texty, dále se jeho básně objevily na webu Nedělní chvilka poezie, revue Ravt a Ostravan. Vydal básnickou sbírku Diagnóza (2020). Věnuje se také překládání současné polské poezie. Je autorem dvou publikací o polském malíři Józefu Sowadovi (1956–1997) Za zasłoną świata rzeczy. O życiu i twórczości Józefa Sowady (2020), Talenty i pasje – Publikacja twórczości artysty Józefa Sowady (2019). Od roku 2016 je redaktorem ostravského nakladatelství Protimluv a stejnojmenné revue. Pracuje v regionálním oddělení Knihovny města Ostravy.

Obálka básnického debutu Petra Ligockého, repro: Protimluv

Postprodukce: Ondřej Mazura

POZNÁMKA REDAKCE: Rubrika Jedna báseň z bytu do bytu je volným „koronavirovým“ pokračováním rubrik. Jak původní, tak nynější dočasná rubrika má za cíl autorským čtením a interpretujícím (nikoliv recenzujícím!) textem představovat básnické tituly, které se na trhu objevily v nedávné době, řekněme v posledním půlroce, někdy i o něco dříve. Není to rubrika přísně výběrová, nýbrž mapující, i když kvalitativně nechce poskytovat prostor úplně jakékoliv produkci, to znamená například vysloveně juvenilní. Má-li přesto někdo pocit, že tomu tak v některých případech je, pak primární odpovědnost jde za editorem této rubriky Josefem Chuchmou.