Jožka se brání, jak jen může. Knír Petra Spáleného. Kryl v Dánsku. Dilema studenta FAMU
ČT art v týdnu od 14. listopadu
Tápete, na co se z programu ČT art podívat, nebo zapomínáte, co jste si vlastně chtěli pustit? Nechte se inspirovat výběrem, který pro vás každý týden sestavuje redakce webu ČT art. Níže najdete přehled tipů na tento týden.
Pondělí 14. listopadu, 20:15
Inscenace Městského divadla Zlín podle stejnojmenné literární předlohy Josefa Holcmana v úpravě a režii Břetislava Rychlíka. Jak se řezník Jožka Slovák, rodák z horňácké Velké nad Veličkou, vypořádá s krutým osudem i nepřízní komunismu? Humorem, drzostí i sklenkou alkoholu! Tento provokatér, furiant i vzdělanec-samouk se přižení na vinařské Slovácko, jeho žena ale záhy vážně onemocní. Dramatik a spisovatel Milan Uhde o hlavní postavě v podání Zdeňka Julina napsal: „Jde o neobvyklý, vynikající výkon. Jeho Jožka mluví vážně i nevážně, tančí, zpívá, provokuje, zlobí, umí nakazit okolí radostí, ale také zklamat. Je ohleduplný a něžný, a přesto dovede občas zranit, jeho žerty jsou někdy drsné, ale vždy lidsky správně zacílené, a přitom působí naprosto autenticky a přesvědčivě, jako by vystoupil ze záběru z rodinné kroniky.“ Příběh vypráví autor stejnojmenné knihy Josef Holcman, synovec Jožky Holcmana. Ostatně autor knihy v inscenaci, která byla na repertoáru od února 2022 do května 2022, také účinkuje – hraje sám sebe.
Z inscenace Osobní poplach. foto: Divadlo Zlín
Úterý 15. listopadu, 21:35
Jeden z nejvýznamnějších českých architektů současnosti Josef Pleskot oslaví v prosinci sedmdesáté narozeniny. V Museu Kampa při té příležitosti začala výstava s názvem Město – především s ukázkami jeho realizací v Praze, Ostravě a Litomyšli. Přijal také pozvání do ArtZóny. Kontrabasista Petr Tichý představí nové album akordeonisty Alexandra Yasinskiho Hlbyni. Jakou stopu zanechal kulturní underground? Jak vypadal a jak ovlivňoval společenské klima? A pokračuje dodnes? O tom bude diskutovat filozofka Blanka Maděrová s historikem Petrem Blažkem.
Středa 16. listopadu, 22:05
Interaktivní komedii napsanou a režírovanou Robertem Vrbou, která měla premiéru v prostorách bývalé brněnské vězeňské káznice, nyní přináší i ČT art. Při premiéře tohoto projektu, který se vysílal živě na internetu, rozhodovali o vývoji příběhu a osudech jeho hrdinů svým hlasováním diváci…
Příběh komediálně laděného „filmu v přímém přenosu“ se odehrává v listopadových dnech roku 1989 v bytě rodiny Červenkových v Brně. Otec (hraje jej Tomáš Sagher) je zapáleným komunistou a zaměstnancem Československých státních drah, matka (Pavla Vitázková) pracuje v masně. Jiřina Červenková (Kristýna Daňhelová) je jejich třicetiletá dcera. Nemá partnera, pracuje jako pošťačka, nedbá příliš o svůj zevnějšek a zbožňuje písničky pop zpěváka Petra Spáleného. Její pokoj vypadá jako zpěvákovo muzeum – spousty gramodesek, výstřižků, velikých plakátů a autogramů. Jiřina se vždy musela podvolovat vůli rodičů. I jako dospělá snáší poznámky ke svému chování, ke svému vzhledu, ke svým rozhodnutím, která stejně vždy nakonec musí změnit „ku prospěchu rodiny“. Je často zpovídána, vyslýchána a nejčastěji dostává od otce rady, jak fungují vztahy mezi muži a ženami. Nálady otce se prudce zhoršují kvůli probíhající sametové revoluci, a eskaluje tak i jeho touha řídit Jiřině život. Jak něco řídit ví totiž jako strojvedoucí nejlépe! Dochází mu trpělivost a své dceři přivede jednoho dne domů hned tři nápadníky! A protože má Jiřina ráda Petra Spáleného, dovede jí rovnou tři kníraté muže, které nikdy předtím neviděla. Dokáže se Jiřina vzepřít svému otci stejně, jako se bouří lidé v ulicích Brna, kde probíhají demonstrace a generální stávka? Dokáže se jednou matka postavit za dceru a vzepřít se manželovi? A mělo by se otci konečně přiznat, že jeho dcera už dávno partnera má?
Z inscenace Spálený v mé hlavě, foto: archiv ČT
Čtvrtek 17. listopadu, 22:15
Karla Kryla netřeba dlouze představovat. Mnoho filmových záznamů s jeho písněmi z přelomu šedesátých a sedmdesátých let kvůli komunistickému režimu ovšem neexistuje. Několik let po své emigraci, v roce 1973, natočil medailonek v Dánsku, kde zazněly známé písně jako Jeřabiny, Veličenstvo kat, Rakovina nebo Bratříčku, zavírej vrátka – a právě ten ČT art uvádí 17. listopadu.
Karel Kryl, foto: archiv ČT
Pátek 18. listopadu, 22:45
Slavné polské drama z roku 1979 v režii Krzysztofa Kieślowského o tom, jak osudové může být setkání s kamerou. „Kamera nutí hrdinu definovat sama sebe. Naivka z Wielic začal tím, že chtěl kamerou zachytit rodinné chvíle a končí náročným výkladem světa, dokonce sebeinterpretací,“ říká k filmu sám režisér.
Film se řadí k polskému proudu kina morálního neklidu, který se rozvíjel zejména v letech 1976–1981 – tehdejší filmoví tvůrci, kupříkladu Andrzej Wajda či Krzysztof Zanussi, se postavili proti komunistické vládě a omezování tvůrčí svobody. Na utvoření tohoto proudu se podílel právě i Krzysztof Kieślowski svými filmy Personál (debut z roku 1976), Náhoda nebo Bez konce.
Slavné polské drama Amatér z roku 1979, foto: Studio TOR
Sobota 19. listopadu, 22:50
Nostalgické vzpomínání albánského režiséra Pira Milkaniho na dobu, kdy v Československu studoval kameru na pražské FAMU (byl spolužákem například Jiřího Menzela, Věry Chytilové, Jaromila Jireše nebo Juraje Jakubiska). Film vypráví o tom, jak v létě roku 1961 tři studenti pražské FAMU natáčeli dokumentární snímek o místním motocyklovém závodě ESO (ten mimochodem skutečně existuje – vznikl v režii Bohumila Musila). Albánský kameraman Leke Seriani (Nik Xhelilaj) tu pociťuje závan svobody, užívá si léto plné milostných vzplanutí, náhle se však musí rozhodnout – vrátí se do rodné, ideologicky naprosto rigidní a ekonomicky zoufalé Albánie, anebo zůstane v Československu? Rozhodování se pro něj stává ještě těžším ve chvíli, kdy se zamiluje do ženy místního náčelníka Veřejné bezpečnosti Jany Šnajderové (Anna Geislerová).
Režisér Piro Milkani se do Prahy nakonec vrátil jako velvyslanec Albánské republiky v letech 1998–2002. Kromě filmařské činnosti (natočil na dvacet čtyři filmů a desítky dokumentů) také překládal díla Václava Havla nebo Bohumila Hrabala. K filmu se ještě vrátíme ke konci týdne samostatným materiálem.
Nostalgické vzpomínání albánského režiséra Pira Milkaniho s názvem Smutek paní Šnajderové. Anna Geislerová, foto: archiv ČT
Neděle 20. listopadu, 22:00
3. února 1959 – „den, kdy zemřela hudba“. V ten den se zřítilo letadlo se známými rokenrolovými hudebníky, jedním z nich byl i Ritchie Valens, vlastním jménem Ricard Valenzuel. Tento americký film z roku 1987 v režii Luise Valdeze vypráví právě jeho životní příběh. I když Ritchieho kariéra netrvala dlouho – stihl natočit pouze tři hity – do hudební historie se přesto zapsal. Film La Bamba, což je název hudebníkova největšího hitu, získal nominaci na Zlatý glóbus v kategorii nejlepší film.
Americký film La Bamba z roku 1987 v režii Luise Valdeze, foto: archiv ČT
