K nedožitým devadesátinám fenomenálního pianisty Ivana Moravce vyšel monumentální Portrait

Precizní technika, kultivovaný úhoz, nosný prosvětlený tón, neobyčejně lyricky posazená hra, záplava výrazových barev a všudypřítomná jemnost a rozvaha, která přitom směřuje k jádru věci. To jsou jen některé atributy hry tohoto „básníka klavíru“, jak se Ivanu Moravcovi (9. listopadu 1930 – 19. července 2015) přezdívalo již za jeho života. Popsat krátce hru jednoho z našich nejvýznamnějších a neoriginálnějších pianistů je prakticky nemožné: Moravcova technika a šířka výrazových prostředků by vydaly na mnoho stran. Dokonce ani jedenáct CD + jedno DVD k tomu nemusí stačit. Přesto se o to kompilace pokouší a – úspěšně.

„Takové výročí jsme prostě nemohli minout bez povšimnutí. Ivan Moravec nahrával pro několik především amerických labelů a jeho snímky jsou tak dost rozptýlené a často nedostupné. Tohle byla velká příležitost pro velkou věc,“ přibližuje projekt Portrait šéfproducent Supraphonu Matouš Vlčinský. Jedinečný ten komplet je především rozsahem a pestrým výběrem skladeb. Dělá službu jak interpretovi, tak Supraphonu. Tato dosud nejrozsáhlejší kolekce hudby Ivana Moravce představuje kombinaci věhlasných i méně známých nebo dokonce na CD poprvé vydaných nahrávek, natočených mezi lety 1962 a 2002 Supraphonem a americkými nahrávacími společnostmi.

Ivan Moravec v roce 2000 se zlatou a platinovou deskou, které obdržel od Supraphonu za prodeje svých nahrávek, foto: Alena Rysová / archiv Supraphonu

Jednou takovou poprvé vydanou nahrávkou je „Pastorální“ Sonáta č. 15 D dur Ludwiga van Beethovena, natočená v Praze roku 1970 pro americkou Connoisseur Society; nutno dodat, že je k dispozici v dobře ošetřeném zvuku. Sonáta byla ve stejném roce nominována na americkou cenu Grammy. Na kompletu nechybí některé oceňované kusy. Třeba tři alba plná Chopinovy hudby: všechny dostupné mazurky v Moravcově podání natočené ve Vídní a v New Yorku v letech 1967, 1982, 1989 a 2002, dále 24 preludií op. 28 z Prahy z roku 1976 nebo třeba ikonická Sonáta č. 2 b moll op. 35 zaznamenaná v New Yorku v roce 2002. Je to sofistikovaný a nadmíru klasický, přitom zářivý Chopin.

Označení „básník klavíru“ odkazuje právě k Moravcově umění hrát Chopina. A odkazuje i na pečlivé vykreslování francouzských impresionistů: na desce nalezne posluchač oba díly Debussyho Obrazů, natočených v roce 1982 v New Yorku či Ravelovu Sonatinu fis moll, provedenou v roce 1967 ve Vídni. Pro moji potěchu nechybí Preludium, chorál a fuga Césara Francka, kterou zaznamenali v roce 1962 v New Yorku. Moravec drží hudbu pevně v rukou: celá skladba má spád a pevnou strukturu, příběh vrcholí ve vystavěném závěru. Na deskách nechybí další hudba pro sólový klavír od Beethovena, Schumanna, Janáčka (V Mlhách z roku 1982 z New Yorku), Martinů nebo Smetany.

Z nahrávek s orchestrem stojí za připomenutí Beethovenův Koncert pro klavír a orchestr č. 3 c moll op. 37 v podání České filharmonie z roku 1979. Dirigent Václav Neumann a Ivan Moravec se tu potkávají v mimořádné symbióze. Nevzpomenout rovněž nelze Schumannův Koncert a moll pro klavír a orchestr op. 54 s Dallas Symphony Orchestra pod vedením Eduarda Maty z roku 1992, a dále Brahmsův Koncert pro klavír a orchestr č. 1 d moll op. 15 se stejným orchestrem a dirigentem z roku 1993 (oba dva koncerty byly zaznamenány v Dallasu). Škoda jen, že na kompletu chybí i druhý Brahmsův klavírní koncert, který Moravec provedl s Českou filharmonií a Jiřím Bělohlávkem v roce 1990.

Co zde také nechybí, to jsou vybrané klavírní koncerty č. 14, 23 a 25 Wolfganga Amadea Mozarta, které Moravec nahrál v české metropoli. Na DVD disku, který je součástí kompletu, lze pak nalézt perličky, jež zacelí posluchačovy „rány“ po chybějících nahrávkách: záznam Klavírního koncert č.1 Des dur op. 10 Sergeje Prokofieva s Českou filharmonií a Karlem Ančerlem, který Moravec provedl v Praze v roce 1967, a dále Klavírní koncert G dur Maurice Ravela s Českou filharmonií a Václavem Neumannem z roku 1983.

Přední strana kompletu Ivan Moravec Portrait, repro: ČT art

Kompilace má především poskytnout pohled na pianistu Ivana Moravce skrze komplexitu sesbíraných nahrávek, zveřejněných přehledně na jedním místě. Součástí kompletu je detailní čtyřjazyčný booklet (anglicky, německy, francouzsky a česky) včetně krátkého rozhovoru z roku 2002 nebo doslovu, která napsal Murray Perahia. Portrait právem má značné mezinárodní ambice.

O schopnostech velkých umělců nakonec nejlépe promlouvá jejich dílo. Portrait naznačuje, jak neokázale, a přitom dostatečně uměl básník Ivan Moravec proniknout do centra interpretovaných skladeb; jak dokázal přivádět k životu vysoké umění interpretace, jehož byl – a díky záznamům nadále je – čelným představitelem. V jeho podání je to více lyrická než epická poezie. Vznáší se lehce, a přitom dopadá na posluchače intenzivně. Vztah k interpretované hudbě se odvozuje od osobnostních rysů hudebníka. Ivan Moravec byl podle kolegů nebo jeho studentů nesmírně pokorným člověkem. Jemné a procítěné rysy jeho hry o tom napovídají mnohé.