K procházce rodištěm Františka Kupky vybízí spisovatelka Pavla Horáková
Spisovatelka, překladatelka a knižní redaktorka Pavla Horáková je poslední kulturní osobností, která vás v našich letošních (premiérových) Artoulkách zve na výlet do určité lokality. Předešlé tipy k vycházkám či výletům od kulturních osobností, a zároveň mapu kulturních a uměleckých objektů, najdete na stránce projektu Artoulky.
Opočen, Červený Opočen, Opočno – různé historické názvy tohoto východočeského města odkazují ke skutečnosti, že se v okolí těžila opuka, stavební kámen, z nějž jsou vybudovány snad všechny zdejší historické stavby, mezi nimi i renesanční zámek na ostrohu nad Zlatým potokem. Z původního gotického hradu u obchodní stezky ho nechali přestavět Trčkové z Lípy a někteří příslušníci rodu našli svůj věčný odpočinek v sakristii kostela Nejsvětější Trojice, který k areálu zámku přiléhá.
Opočno návštěvníkovi neodkryje všechny své poklady na první pohled a kdo zamíří přímo k zámku a hned zase zpět k autu, přijde o mnohé ze skrytých půvabů města. Zkuste se vydat oklikou – nikoli Zámeckou ulicí z Kupkova náměstí, ale zadními uličkami kolem odsvěceného mariánského kostelíka, v jehož kryptě odpočívají příslušníci rodu Colloredo-Mansfeldů, kteří na Opočně panovali od roku 1636.
Zahrada u kostelíka bývala hřbitovem, mezi hrstkou dochovaných hrobů je i náhrobek Františka Aloise Skuherského, zdejšího rodáka, buditele a zakladatele opočenské nemocnice. Hned přes cestu se nachází dům č. p. 55, krásně zachovalá roubená stavba, v níž je návštěvníkům přístupná stálá expozice dokládající podobu venkovského života ve východních Čechách. Roubenky jako z pohádky najdete i v místní části Podkostelí, podél malebné štětové cesty, která se pod někdejším hřbitovem prudce svažuje do údolí Zlatého potoka. Když sestoupíte až dolů, ocitnete se v kouzelném údolí s kamenným mostem a nečekanými výhledy na město a zámek. Tenhle opočenský kout mi před lety učaroval natolik, že jsem do něj zasadila jeden z dílů detektivní série o Hrobařících. Opočno jsem v knížce Hrobaříci v podzámčí přejmenovala na Ostrožnou, trochu mu pozměnila historii a místopis, ale jeho přírodní a architektonické krásy jsem vykreslila podle skutečnosti.
Nejproslulejším opočenským rodákem je bezpochyby František Kupka, i když dětství a jinošství už prožil v sousední Dobrušce, kde dnes, konkrétně v historické budově radnice na náměstí F. L. Věka, vystavují jeho raná díla. V Opočně světoznámého malíře připomíná pamětní deska na rodném domě, výstavní síň v areálu zámku a je po něm pojmenováno zdejší hlavní náměstí, jež zdobí jeho busta.
Do areálu zámku se vstupuje z renovovaného Trčkova náměstí s prastarými lípami a barokními sousošími. Záchranný archeologický výzkum tu před lety odkryl stopy dávného osídlení a jeho pozůstatky jsou dnes v dlažbě k vidění. Dominantou Trčkova náměstí je kromě kostela i zvenčí krásně opravená budova bývalého soudu, která čeká na své nové využití. Kdysi tu měl kancelář můj dědeček.
Pokud se nespokojíte s běžnou zámeckou prohlídkovou trasou, doporučuji sledovat nabídky mimořádných prohlídek. Několikrát do roka vás pan kastelán pustí na místa běžně nepřístupná – například do spojovací chodby, která vede ze zámku podél hradební zdi do kostela Nejsvětější Trojice, kde mělo panstvo vlastní oratoř, a dál až do zámeckého letohrádku. Zámek obklopuje anglický park se soustavou rybníků, spletí stezek, množstvím laviček, mostků i altánků. V parku se vyplatí sejít z hlavní cesty a vystoupat na protilehlý svah, kde se nachází stará hájovna a z opukových skal se otevírají velkolepé vyhlídky na zámek za údolím. Opočenský zámek i park je zachycen ve filmové detektivce z roku 1982 Smrt talentovaného ševce, natočené Janem Schmidtem podle románu Václava Erbena, rodáka z nedalekého Náchoda. Titulní postavu ševce Rambouska filmaři ubytovali ve vodárenském domku mezi rybníky v parku. Pamatuju si, jak omšelou stavbu nechali kvůli natáčení nalíčit nabílo.
S Opočnem je také spojený řád kapucínů, který měl na dnešním Kupkově náměstí svůj klášter s kostelem, provedené s typickou prostou františkánskou architekturou. Na okolních pozemcích řeholníci chovali zvířata, pěstovali zemědělské plodiny a léčivé byliny. Kapucíni přinesli do Opočna svou tradiční srpnovou pouť Porciuncula. Ta se zde slaví dodnes pod názvem Porcinkule a jako mnohé jiné poutě se z náboženské slavnosti stala oslavou dětství, sladkostí a atrakcí. Klášterní nemovitosti dnes bohužel slouží jiným účelům a různé stavební a hospodářské součásti chátrají a strádají. Kapucínský klášter by rozhodně zasloužil větší pozornost a památkovou péči – pro svou duchovní i historickou hodnotu.
Kdybyste si na Opočno vyhradili celý den, můžete se z Kupkova náměstí vydat z kopce ke vchodu do zámecké obory. Ta skýtá krásnou procházku udržovaným lesem s pasoucími se stády zvěře, vysokými mraveništi a ojedinělým pohledem na opočenský zámek. Když je na chůzi příliš horko, osvěžení nabízí vyhlášené koupaliště u rybníku Broumar s novými bazény a vodními atrakcemi a šarmantním panem restauratérem.
S Miloněm Čepelkou v opočenské Míčovně v roce 2019, foto: Pavla Horáková
Máte-li obzvláštní štěstí, můžete v Opočně potkat cimrmanologa Miloně Čepelku, který je s městem celoživotně spojen, a výjimečně i hudebního skladatele Luboše Sluku, jehož břeskná fanfára zahajuje každé hlášení městského rozhlasu. Kdybyste si ve městě nevěděli rady, na rohu Zámecké ulice – v „Poštouně u Maxmiliána“ (takhle se v místním nářečí vyslovuje slovo poštovna) – najdete v roli „poštouníka“ místního buditele pana Králíčka vždy ochotného poradit, kam na točenou zmrzlinu, kde sehnat pravé domácí švestkové buchty „slíváky“, a k tomu návštěvníkům Opočna povědět první poslední o rodném kraji Františka Kupky.
