Do Poličky či Jimramova s Martinem E. Kyšperským

Jedna z povídek Jana Balabána popisuje příběh chlapce a dívky, kteří se jdou spolu koupat. Vezmou to přes hřbitov a mluví o dědovi. Nechci prozrazovat, co je na té povídce tak silné, že ji těžko dostanete z hlavy. Ten hřbitov mi ale naskakuje jako oslí můstek, protože Jan Balabán nebyl jen ostravský patriot. Málo se ví, že pocházel ze Sněžného na Vysočině a na tamním hřbitově je i pohřben. Ve vesnici nemá ani pamětní desku, přestože právě tohle je místo, kam jezdil psát svoje knihy. A vy se můžete jít vykoupat do jednoho z nedalekých rybníků, nebo třeba do řeky Svratky. Jestli bude správná roční doba, můžete také zajet do Toulovcových Maštalí a nasbírat si borůvky uvnitř lesa, kterým prosvítají skalnaté útvary a je v něm hodně borovic.

Evangelický kostel ve Sněžném, foto: Ben Skála, 2017, Wikimedia

Odtud je to jen kousek do Poličky. Není nad to jet motoráčkem ze Svitav, na malé nádraží v Poličce to trvá přesně půl hodiny, a z něj se pak vydat pěšky do centra. Koukáte se nahoru? Víte, že je to dost zajímavá věc? Dívat se, co mají domy těsně pod střechou nebo na ní. Všelijaké emblémy, sošky, nápisy a štukové obrazce… Nebo můžete v Poličce obdivovat morový sloup postavený v osmnáctém století.

V dospívání mi připadalo máloco tak otravné, jako koukat na sochy. Ale čím jsem starší, tím víc si je prohlížím. Postavy a tvary mluví, jejich dynamika a nálada se mění s tím, jaké je počasí a jak na ně dopadá světlo. Autoři poličského sloupu Jiří František Pacák a František Maxmilián Kaňka tohle museli vědět. A ještě výš se tyčí věž, na níž se narodil a prožil dětství Bohuslav Martinů. Je to věž kostela svatého Jakuba, odkud se Bohuslavův tatínek Ferdinand rozhlížel po celém městě a měl za úkol hlásit, jestli někde nepropukl požár. Především v šestnáctém století totiž plameny spolykaly velkou část města.

Jestli dalo dvacáté století světu několik géniů, tak Bohuslav mezi ně patří rozhodně. Podle pamětí jeho ženy Charlotty to byl vlastně klidný strýček, který se nepouštěl nikdy do žádných nebezpečí a nejodvážnějším činem jeho života bylo, když ji pozval na rande. Pak si však stačí pustit jeho ohnivou a divokou hudbu, a najednou je o čem přemýšlet. To můžete v Poličce dělat, a přitom se toulat uličkami a okolo hradeb. Navštívit charitní obchod, zajít do legendárního antikvariátu, který má místnost, již nikdo nehlídá. Nebo jít na koupaliště na kraji města a pak se zase vrátit a sednout na autobus. Do městyse Jimramov je to jen dvanáct kilometrů.

V Jimramově se natáčí různé historické filmy a je to proto, že několik míst tu působí dojmem, jako by se v nich zastavil čas. Třeba ulička ke katolickému kostelu (Jimramov má i druhý, o něco větší, evangelický). Nebo některé části náměstí s pomníkem věnovaným obětem druhé světové války. Nově je zde kavárna Kovářova kobyla; Davidova hvězda na ní připomíná strašný osud židů – po válce se nevrátil téměř nikdo. Tento dům teď rekonstruuje Vašek Frommel, a protože je sochař, najdete na dvoře různé objekty. Hlavně dřevěnou vzducholoď, kterou mohou prolézat děti a také auto-brouka, připíchnutého za domem na kmen stromu. Je to aluze na Broučky, slavnou knihu pro děti od Jana Karafiáta. Šlo o jeho jediné umělecké literární dílo, zato zřejmě nesmrtelné.

Je s podivem, kolik pozoruhodných rodáků Jimramov měl. Spisovatele Aloise a Viléma Mrštíkovy, malíře Bohuslava Kozáka, JUDr. Emila Čermáka a třeba také Karla Slavíčka, který se stal hudebníkem a astronomem v Pekingu. Byl jezuitou a profesorem hebrejštiny a sám požádal o misijní cestu do takové dálky. Tomu říkám dobrodružství!

Jestli si chcete protáhnout plíce, tak se vydejte z Jimramova na Prosičku – skálu na vrcholu kopce v lese. Je to jen pár kilometrů, ovšem velké stoupání. Při veškerém obdivu k výsledkům lidské práce je nutno říct, že člověk nic tak monumentálního jako je les nikdy nevytvoří. Až se na skálu vyškrábete a budete stát nahoře nad krajinou, můžete si promýšlet, kam půjdete příště, nebo nemyslet na nic a jen poslouchat ptáky a vítr.

Další tipy k vycházkám či výletům od známých osobností, a zároveň mapu kulturních a uměleckých objektů, najdete na stránce projektu Artoulky.