Miloš Urban vás provede Holešovicemi
Přinášíme další text z cyklu Artoulky, kterým čtenáře zveme k objevování umění ve veřejném prostoru. Spisovatel Miloš Urban tento týden provede čtenáře zajímavými místy pražských Holešovic.
Artoulky jsou letní kampaní webu ČT art, jež každý týden během července a srpna přinese tipy k vycházkám či výletům od známých osobností a zároveň je to i mapa kulturních a uměleckých objektů či zajímavostí (sochy, reliéfy, stavby) z více než třiceti českých měst. Pokud se do některého ze zapojených měst vydáte, nezapomeňte se stavit v místním informačním centru a vyzvednout si leták pro zdejší Artoulku.
A nyní se již vydejme do pražských Holešovic…
Od konce okresního lockdownu už uběhl nějaký ten pátek, ale možná je dobré si připomenout, co nás (některé) naučil: všímat si toho, co je v našem blízkém okolí, protože to třeba i stojí za to. Osobně byla pro mě největším objevem tohoto jara východní Praha, taková ta místa, kam bych asi nešel, kdybych si mohl vyjet někam, kde je to hezčí. Ale to sem dnes dávat nebudu, jako patriot Sedmičky se zmíním o několika drobnostech ve veřejném prostoru, které mi dělají radost a někdy i starost.
Kontejnerová kavárna na Ortenově náměstí, foto: Miloš Urban
Na Ortenově náměstí v Praze 7 vznikla minulý rok kavárna Kontejner_7, a protože bydlím nedaleko a jezdím často kolem, nemohla mě nezaujmout. Kontejnerové kavárny mají svou tradici hlavně v Americe, v placatých pustinách i městské zástavbě, jenže tam byste je jaksi čekali. V dolních Holešovicích je tenhle tvar spíš zjevením – to patro, kde horní kvádr leží šikmo na spodním? Odvážné, provokativní, ale svým způsobem skromné. Drobná architektonická lahůdka a tvarový i hmotový minimalismus – ne každému se to líbí, ale mně jo, stejně jako ta šedočerná barva, jež dělá krásné pozadí, když fotíte třeba portrét nebo módu. Moc doufám, že ji neocení i sprejeři a budou se sedmičkovému kontejneru vyhýbat, ale spíš mám o něj strach, který se dá jakž takž zažehnat kusem buchty, černou kávou nebo dobrým vínem zakoupenými uvnitř tohoto útvaru podobně tajemného, jako byl onen černý monolit v Kubrickově filmu 2001: Vesmírná odysea.
Plastika Garden Butterfly (instalováno 2014) od brazilského umělce Romera Britta, foto: Miloš Urban
Hned vedle se už sedm let nabízí obdivu či zatracení socha Garden Butterfly od brazilského umělce Romera Britta. Přiznám se, že když jsem ji kdysi zahlédl poprvé, považoval jsem ji za nějakou prolézačku patřící k místnímu dětskému hřišti. Je to věcička barevná a veselá, něco mezi motýlem Emanuelem a včelkou Májou – a taky je v tom kousek pop-artového Keithe Haringa, ne že ne, i když tady „strictly child friendly“ –, a její boubelaté přistání na jinak spíše strohém náměstí považuji za šťastnou událost.
Dívka symbolizující léto. Autorem domovních znamení činžovních domů na Ortenově náměstí (1957–1958) je Jiří Novák, foto: Miloš Urban
Koncem padesátých let – stále jsme na Orteňáku – vytvořil Jiří Novák sérii keramických domovních znamení v domovním bloku v jižní části. Podobně jako ten zahradní motýl připomíná ze čtyř ročních období to nejhezčí, léto – krásná mladá žena v plavkách, jako by se chtěla vykoupat v nedaleké Vltavě, jež svým rozmáchlým obloukem vytváří z dolních Holešovic poloostrov, který je vidět až z oběžné dráhy. Tato domovní znamení nejsou v poválečné Praze překvapivě zase tak vzácná, podobná najdeme třeba ve starých Dejvicích směrem k Veleslavínu a jinde, ale žádné není tak… příjemné pro oko, řekněme. Tak bezstarostné, jako by si i komunističtí schvalovači z komisí vzpomněli, že kromě vší té lopotné práce ve jménu lepších zítřků, všech těch horníků a hutníků a traktoristek a dojiček, existovalo i něco jako holka v plavkách s nafukovacím balonem na plovárně. Takže se sem jako motýlek snesla Brigitte Bardot a zanechala tu alespoň svůj reliéf.
Dívka symbolizující jaro. Autorem domovních znamení činžovních domů na Ortenově náměstí (1957–1958) je Jiří Novák, foto: Miloš Urban
I když dívka ze znamení domu nalevo, symbolizující jaro, je Bardotce podobná snad ještě víc. Škoda, že jí někdo ulomil nohu… I když se možná pletu. Je to svatá Brigita Švédská, a právě má jednu ze svých vizí: i když pražské Sedmičce pořád něco chybí, půjde to s ní teď už jen do kopce.
Plastika Fauna fontány Faun a Vltava (1984) od autorů Miroslava a Olgy Hudečkových, foto: Miloš Urban
A to je směr na Letnou. Ta je ještě daleko, tak profláknutá, až darmo mluvit. Ale radost mi cestou, přímo na metru Vltavská, dělá opravená fontána Fauna a Vltavy od Olgy a Miroslava Hudečkových. To je tak krásná věc, že se u ní musím vždycky zastavit. Ve své celistvosti se to špatně fotí, je to mimořádně vertikální záležitost – na to, že je to pomník řece. Asi i díky této kontroverzi tak zdařilá. Až tady na Vltavské bude jednou stát (ale bude?) sídlo filharmonie, jsem zvědav, jak do něj bude toto sousoší zabudováno. Doufám, že nějak ano.
Pohled na chybějící křídlo Průmyslového paláce (1891) na holešovickém Výstavišti, foto: Miloš Urban
Procházku kolem bydlíku zakončím na Výstavišti. Tento pohled na Průmyslový palác bude, doufám, na dlouho poslední. Místo vyhořelého levého křídla, kde stála dlouhé roky provizorní (a funkční) nafukovací výstavní hala, je holé, připravené na kopii křídla původního. Je to drsný pohled do bodu amputace, ale že by v něm přesto nebyla pro Sedmičku špetka naděje, to si nemyslím.
