Kdo se bojí Vlkochodců? Vypiplaný animák vypráví o vztahu přírody a civilizace

Irský režisér Tomm Moore (*1977) si ve svých filmech Brendan a tajemství Kellsu, Píseň moře a Vlkochodci (někdy je vydává za volnou trilogii vycházející z irské mytologie) postupně vybudoval pozici tvůrce, který dokáže obstát v tvrdé konkurenci mainstreamových animáků pro celou rodinu, zároveň však má vyhraněný a osobitý styl. Tedy totéž, co se před několika desítkami let povedlo autorským studiím Ghibli, Pixar nebo Laika.

Pusťte si trailer filmu Vlkochodci, repro: Apple TV+

Moorovy filmy se drží postupů a formulek dnešních rodinných animáků. Typické postavy, zápletky a dramatické situace však tvůrce spojuje s vizuálním i myšlenkovým světem irského folkloru a v případě jeho zatím nejlepšího filmu Vlkochodci i s docela hlubokou reflexí národních dějin.

Děj se odehrává v polovině sedmnáctého století v éře, kdy se Irsko dostávalo pod nadvládu pozdějšího lorda protektora Olivera Cromwella. Historické reálie jsou do vyprávění vpleteny tak, že je ani nemusíme zaregistrovat. Příběh o mladé dívce, která chrání svoji kamarádku, lykantropku Mebh, před zlým vojevůdcem toužícím vlkochodce vymýtit, mohou diváci vnímat prostě jako pohádku odehrávající se kdesi v neurčitém „bylo nebylo“. Sám Moore naopak v rozhovorech historické reálie rád rozebírá a evidentně jsou pro něj důležité. Pozorní diváci je mohou najít na mnoha místech jeho snímku.

Konflikt je vystavěn kolem dvou podob vztahu ke světu, zejména k přírodě. Na jedné straně stojí tradiční irské pohanství, které odsud nevymýtilo ani křesťanství, naopak se s ním prolnulo. Proti němu se nachází puritánství, jež se v zemi snaží zavést invazní síly Anglie v čele s Cromwellem. Anglie vztah k přírodním božstvům odmítá a chce člověka vidět především uvnitř přísně nalinkovaných společenských pravidel. Vlkochodci, což jsou lidé, kteří se mohou na čas vtělit do podoby vlka, nemají v tomhle systému žádné místo.

Les je divokou změtí vlnitých tvarů a pestrých sytých barev. Záběr z filmu Vlkochodci, repro: Apple TV+

Film nastíněný rozpor skvěle ukazuje v osobitém výtvarném stylu. Město má podobu ostře vymezených tvarů vyskládaných do co nejpřehlednějších geometrických ploch, les je naproti tomu divokou změtí vlnitých tvarů a pestrých sytých barev. Existují i další zvláštnosti animace Vlkochodců. Ve scénách plných pohybu se přímo v obraze objevují pomocné kreslířské čáry, jako by animátoři nestíhali akci dostatečně prokreslit. Scény z pohledu vlkochodců ve vlčí podobě jsou zpodobněny náročnou technikou takzvané totální animace, kdy se každé políčko filmu kreslí kompletně znovu, ovšem v tomhle případě se zároveň využívá počítačové technologie (tvůrci oné technice říkají „wolfvision“). Samotná kresba není realistická, nýbrž kombinuje cartoonový styl s vlivy irských dřevořezů ze sedmnáctého století. Kresba se plynule přizpůsobuje jednotlivým prostředím a někdy i konkrétním situacím s tím, že vždy jde o funkční volbu. Za sedm let, během nichž Vlkochodci vznikali, vykrystalizovalo precizní a nevídaně kreativní dílo, jež zároveň neztratilo nic z emotivní síly a dramatičnosti.

Svým způsobem se Vlkochodci podobají Mijazakiho Princezně Mononoke. Rovněž v ní se japonský režisér pokoušel pomocí mytologického příběhu ztvárnit přechod od společnosti žijící v respektu k přírodním silám ke světu, jenž přírodu vnímá pouze coby zásobárnu zdrojů pro stavbu civilizace. Film Tomma Moora (a spolurežiséra Rosse Stewarta) rozhodně obstojí jako evropská alternativa k Mijazakiho opusu.

Vlkochodci / Wolfwalkers (Irsko / USA, 2020, stopáž 102 minut)
Režie: Tomm Moore, Ross Stewart, scénář: Will Collins, story: Tomm Moore, Ross Stewart, konzultace story a scriptu: Jericca Cleland, hudba: Bruno Coulai. Hrají (hlasy): Sean Bean, Honor Kneafsey, Simon McBurney, Maria Doyle Kennedy, Jon Kenny, Nora Twomey a další.
Dostupné na Apple TV+.