Politická pohádka J. K. Rowlingové o tom, že lhát a bát se jiných se nemá

Stránka J. K. Rowlingové.
Screenshot aktuální oficiální webové stránky J. K. Rowlingové s odkazy právě na knihu Ikabog. Repro: ČT art

Slovo Ikabog není, jakkoliv by se to mohlo zdát, narážka na obchody IKEA, nýbrž aluze na biblické jméno „Ichabod“, které znamená „žádná sláva“ či „sláva pominula“; stejně tak se jmenuje hrdina filmu a seriálu Ospalá díra bojující s nepolapitelným monstrem, což může i nemusí být náhoda. Ve stejnojmenné knize J. K. Rowlingové se tak totiž jmenuje příšera žijící v mokřadech na severu malého, ale velmi bohatého a šťastného královstvíčka Přehršlánie.

Česká dětská kresba k Ikabogu. Jedna z dětských ilustrací, které doprovázejí české vydání Ikabogu. Repro: Albatros Media

Většina obyvatel Přehršlánie jím straší své děti, ale hlavně se mu smějí, protože vědí, že se jedná o pouhou báchorku. Jenže pak se láskou a úctou svých podaných posedlý král Norbert Neohrožený vydá do Mokřadu pomstít psa jednoho z ovčáků, kterého Ikabog unesl. Tahle fanfarónská výprava se ošklivě zvrtne. K moci se dostanou zkorumpovaní a zlí lordi Flusbrock a Kydlián, kteří okolo masivně podporovaného strachu z Ikaboga a pod heslem ochrany Přehršlánie vytvoří ukázkovou diktaturu…

Trochu přenošená pohádka

První verze Ikaboga vznikaly v letech 2003 až 2007 pro autorčiny mladší děti (oficiálně je to příběh určený pro čtenáře mezi šesti a devíti lety). V plánu bylo vydání příběhu po dokončení série o Harrym Potterovi, ale nakonec se Rowlingová soustředila na svá „dospělá“ díla. K publikaci nakonec došlo až loni v důsledku lockdownu způsobeného covidovou pandemií. Rowlingová příběh upravila a publikovala online od května do července. Jen během prvních 24 hodin měla stránka přes pět milionů návštěv z padesáti zemí světa. Zdarma byl příběh k dostání až do vydání tištěných verzí, k nimž celosvětově došlo na podzim. Jednotlivé jazykové verze se přitom mírně liší – ilustrace totiž pochází vždy od dětí z dané země.

Dobrou zprávou je, že se rozhodně jedná o nejlepší knihu, jakou Rowlingová napsala od sedmého dílu potterovské ságy. Špatná zpráva zní, že to nebyl zrovna nejnáročnější úkol. Prázdné místo byl sice ambiciózní román o maloměstské politice, ovšem ve stylu ze řetězu utržené Vlasty Javořické zamilované do Charlese Dickense.

Následující série psaná pod pseudonymem Robert Galbraith sice funguje jako klasické detektivky s čím dál výraznější vztahovou linkou (která je možná naivní, přesto nejlépe podanou romantikou v autorčiných knihách), avšak opět trpí nezřízeným počtem stránek a přílišnou vážností. Jako kdyby Rowlingová považovala humor a nadhled za něco, co by se mělo od dospělých držet dál, na řetězu a pro jistotu ještě v klecích. Jako kdyby jí nedocházelo, že i vtipné věci mohou být seriózní. Ovšem Rowlingové obecně nedocházelo věcí víc – jak dosvědčuje i její myšlenka, že ve fantasy, kde se vyskytují jednorožci, nemůžete řešit závažná témata a sex.

Česká dětská kresba k Ikabogu. Jedna z dětských ilustrací, které doprovázejí české vydání Ikabogu. Repro: Albatros Media

Přitom v Harrym Potterovi dokázala, že právě nadhled a hříčky, naroubované na žánrově prostý, ale funkční syžet, je to, co jí jde nejlépe. A že právě skrze takto podané příběhy se dokáže dostat k oněm chimerickým velkým myšlenkám snáz a přirozeněji.

Ikabog je plný mluvících jmen a drobných vtípků, s nimiž se skvěle vypořádal překladatel Petr Eliáš (přičemž paradoxně asi nejlepší jeho rozhodnutí nejsou vtipná jména, nýbrž civilní počeštění dětských hrdinů na Viléma a Helenku, kterážto jména se k textu perfektně hodí). Výbornou zprávou rovněž je, že Rowlingová tentokrát skutečně měla cosi jako redakci – byť se tedy jedná o připomínky jejích dětí, stále je to hlas, který autorka slyšela.

Kouzelné království

I proto je obecně v Ikabogovi spousta atrakcí, které malí čtenáři ocení. Přehršlánie je například přehledně rozdělena do regionů a každý se specializuje na něco jiného, ale vždy pekelně dobrého. V hlavním městě Kruasanech žijí slavní pekaři a cukráři. Ve Vurstporku uzenáři, v Tvarošicích sýraři a v Maceravě budou chtít žít všichni rodiče, protože tam jedou ve vinařství. Král je správně namyšlený, ale také velkolepý včetně kníru. Jeho „přátelé“ ukázkově prohnilí a zlodušští, sem tam se mihne pohledná, nešťastnou láskou trpící lady. Dětští hrdinové Vilém a Helenka překonají vzájemné rozpory, překážky a nebezpečí, aby zachránili situaci. A pochopitelně je zde příšerka, která má enormní merch potenciál.

Česká dětská kresba k Ikabogu. Jedna z dětských ilustrací, které doprovázejí české vydání Ikabogu. Repro: Albatros Media

Problémem je, že Rowlingová pojala Ikaboga coby „politickou pohádku“. Tedy on popis toho, jak lord Flusbrock manipuluje králem a tím nejhorším v člověku, aby utahoval šrouby a nechal postupně mizet a zabíjet víc a víc lidí, rozhodně nenudí. A pokud se v jedné jediné dětské hlavičce rozsvítí, kam mohou vést lži a zbabělost a upřednostnění vlastního zisku, pak třikrát hurá. Co vadí, je skutečnost, že velkou část knihy se zdá, že jejím ústředním hrdinou je právě Flusbrock. Vilém i Helenka se tak občas pouze mihnou, sem tam jim umře maminka/tatínek (nehodící se škrtněte), skončí v sirotčinci nebo najednou zjistí, že kluk, který je několik let šikanoval, je vlastně kámoš… A pak se jim v podstatě bez komplikací povede vyvolat revoluci a Flusbrock, který do té doby měl na všechno plán a odpověď, hodí flintu do žita. 

… a kočky zase nic!

Vlastně je to pohádková verze příběhů téhož typu, jako byl nedávno kupříkladu snímek Drahokam – tedy takových, kde se nesympatičtí, ale fascinujíci v podstatě šmejdi nebo až dojemní smolaři snaží udělat „velkou ránu“ a všechno se jim komplikuje a odnáší to čím dál víc lidí. Bohužel je tahle linie nezamýšlená a odsunutá na vedlejší kolej, protože Rowlingová evidentně věří tomu, že vypráví příběh Helenky a Viléma.

J. K. Rowlingová pózující. J. K. Rowlingová. Foto: Debra Hurford Brown – © J.K. Rowling 2018/Archiv

Jenže jejich příběh je bohužel nudný, a nakonec i bez emocí. Což je další problém. Jak se autorka snažila, aby postavy a postavičky byly náležitě hravé, zábavné a typizované, takže nikoho ani nedojme, že jich několik stovek odpraví – snad jen v případě paní s rybičkami se Rowlingové povedl malý, pěkně promyšlený dramatický oblouk.

Běží o starou bolest ještě z doby Harryho Pottera – prvoplánová zábavnost vráží Rowlingové dýku do zad v dlouhodobějším plánu. Naštěstí se aspoň tentokrát nekonají žádné „voldemortí“ přešlapy typu programového masakru živoucích mandragor (Harry Potter a Tajemná komnata) a kniha si udrží uvěřitelnou humanistickou notu (a o něco méně uvěřitelnou notu demokratickou, když na závěr vznikne republika). Ikabog je tak jen příjemnou, místy zábavnou, místy zbytečně překotnou hříčkou, na niž budou však budou moci děti v řadě zemí vzpomínat – když ne s naprostou láskou, tak třeba s hrdostí díky svému zapojení do procesu ilustrací.

Ale na autorku, která opět nedokázala projevit ani ždibíček empatie ke kočkám (v celém Ikabogovi se objeví jediná zmínka v souvislosti s typizovanou „šílenou kočičí lady“, oproti důležité a emočně bohaté roli psů), to není zas tak špatné, ne?

Obálka českého vydání. Obálka Ikabogu. Repro: Albatros Media

J. K. Rowlingová: Ikabog. Přeložil Petr Eliáš, ilustrace různí autoři. Albatros, Praha 2020, 312 stran, doporučená cena 349 korun.

Související