Když je co číst: knižní tipy z roku 2020. Dávka první

Tři tituly překladové, jeden domácí; tři tituly od mužů, jeden od ženy; tři tituly – zjednodušeně řečeno – literatury faktu, jeden titul beletristický. To je skladba vstupního kvarteta této podzimní série knižních tipů.

Musel na to přijít Polák

O spisovateli Otu Pavlovi (1930–1973) vyšlo od domácích autorů několik knih, ovšem žádná z nich se nemůže rozsahem ani kvalitou rovnat té, kterou sepsal Aleksander Kaczorowski (*1969), polský novinář, esejista a překladatel, bývalý vedoucí redakce publicistiky deníku Gazeta Wyborcza. Ve své vlasti již publikoval biografie Václava Havla a Bohumila Hrabala, s předloni vydanou knihou o Otu Pavlovi se dostal mezi finalisty nejvýznamnější polské literární ceny Nike. Pro českou edici autor původní verzi revidoval a rozšířil. Kaczorowski nechodí kolem horkých kaší, nepoetizuje, věcně přibližuje například to, co s sebou u tohoto reportéra a spisovatele nesl jeho židovský původ a líčí i další složitosti a dilemata Pavlovy osobnosti včetně jeho členství v KSČ i poté, co husákovské vedení strany započalo tvrdé čistky a řada spisovatelových přátel skončila v emigraci nebo na dlažbě.

Jedna pasáž Z knihy Ota Pavel. Pod povrchem: „Když se Hugo Oty zeptal, co si myslí o výroku Antonína J. Liehma o zodpovědnosti spisovatele, odpověděl mu, že ho to nezajímá a že vlastně ani nechápe, co přesně tím jeho známý, jenž už tou dobou žil v Paříži, chtěl říct. ‚Já si myslím, že je blbost se čímkoliv řídit pro nějakou politiku anebo pro nějakou vlast, dokonce,‘ napsal v dopise bratrovi. ‚Pro mě žádná vlast neexistuje, pro mě existuje jenom Karel Prošek, Luh, mlýn Krkavec a na nějaký hranice seru. Všechny vlasti na tomhle světě stojí za hovno a je jen málo dobrých, snad žádné. Všude vládnou politici, pro svou kapsu a pro své zisky, ať už duševní, nebo hmotné.‘“

Grafička Tereza Žurková použila pro obálku asi vůbec nejznámější portrét Oty Pavla, jehož autorem je Pavel Vácha, repro: Host

Aleksander Kaczorowski: Ota Pavel. Pod povrchem. Přeložil Martin Veselka. Host, Brno 2020, 336 stran, doporučená cena 359 korun.

Klasik tekutosti

Nakladatelství Portál do své záslužné edice Klasici, v níž buď v prvních tuzemských vydáních nebo v reedicích přináší podstatná díla společenských věd, zařadilo dnes již vpravdě klasickou práci Zygmunta Baumana (1925–2017), polsko-britského sociologa a filozofa. Autor knihu sepisoval na konci minulého století, publikoval ji roku 2000 a první české vydání se objevilo před osmnácti lety. Bauman jí založil volnou řadu svých titulů na téma „tekutosti“ postmoderního života s jeho tlakem na neustálou flexibilitu, nesvázanost lidí, na permanentní dočasnost zaměstnání a společenských rolí.

Jedna pasáž z Tekuté modernity: „Kapitál ve svém těžkém stadiu byl mnohem pevněji fixován k místu a totéž platilo i pro pracující, které si najímal. Dnešní kapitál již cestuje nalehko, jen s příručními zavazadly, k nimž patří pouze kufřík, mobilní telefon a přenosný počítač. Může se zastavit takřka všude a nikde nemusí zůstat o nic déle, než potřebuje ke svému uspokojení. Pracovní síla však zůstává znehybněna stejně jako v minulosti – místo, o kterém se dříve předpokládalo, že k němu zůstane pracující připoután jednou provždy, ovšem ztratilo svou někdejší trvalost a stálost; marně hledá nějakou oporu, všechno kolem se propadá kamsi do tekutých písků. Někteří obyvatelé světa jsou v pohybu, pro ostatní je tím, co odmítá zůstat v klidu, samotný svět.“

Obálka je dílem Kateřiny Tvrdé, využila pro ni fotografii tajícího ledu z fotobanky Shutterstock, repro: Portál

Zygmunt Bauman: Tekutá modernita. Překlad Ladislav Drozd. Portál, Praha 2020, 296 stran, doporučená cena 499 korun.

Trocha Ameriky před volbami

Noční klub Mars publikovala americká spisovatelka Rachel Kushnerová (*1968) předloni; jde o její třetí román, první přeložený do češtiny, Argo jej zařadilo jako 137. svazek do své Edice AAA (angloamerických autorů). Hlavní hrdinkou a vypravěčkou je devětadvacetiletá striptérka Romy Hallová z klubu Mars, odsouzená ke dvěma doživotním trestům za to, že zabila stalkera, který po ní šel.

„Český čtenář má štěstí, že překlad Nočního klubu Mars vychází v době, kdy je téma opět aktuální v souvislosti s diskusí o rasové diskriminaci ve Spojených státech. A to přesto, že Romy není černoška, naopak představuje jednu ze dvou bílých vězeňkyň v obřím ženském žaláři Stanville. Jedná se sice o fiktivní místo, nicméně vytvořené na reálném základě velkých kalifornských nápravných zařízení pro ženy,“ napsal v recenzi anglista Ladislav Nagy. „Noční klub Mars tématem i vyzněním připomene jiný vynikající současný americký román, Píseň zbloudilých duší od Jesmyn Wardové, který česky vyšel před rokem. Wardová se sice zaměřuje na černošskou komunitu amerického Jihu, obě spisovatelky nicméně působivě zachycují bezvýchodnost situace těch, kdo se dostali do bludného kruhu amerického trestního práva a výchovně-nápravného systému.“

Jedna pasáž z Nočního klubu Mars: „Porota se nedozvěděla, co mi Kurt prováděl, jak mě neúnavně naháněl, jak na mě čekal, sledoval mě, volal mi a vzápětí volal znova, jak se pořád někde nečekaně objevoval. O ničem z toho se u soudu nesmělo mluvit. Porota se dozvěděla, že jsem použila ocelovou montpáku (věcný důkaz č. 89). Že oběť utržila první ránu, když seděla v zahradním křesílku (věcný důkaz č. 74) a že volala o pomoc (svědkyně č. 17, Clemense Solarová).“

Grafička Jana Vahalíková využila pro obálku detail z malby výtvarníka starší střední generace Davida Cajthamla, repro: ČT art

Rachel Kushnerová: Noční klub Mars. Přeložila Olga Bártová, doslov napsal Petr Kořínek. Argo, Praha 2020, 320 stran, doporučená cena 398 korun.

Sebraná pozdní svobodná slova

Rudolf Matys (*1938) je básník, literární a rozhlasový redaktor – v literární redakci Československého a posléze Českého rozhlasu pracoval dlouhá desetiletí, od roku 1967. A stejně takovou dobu publikoval různé příležitostné texty: anotace, referáty, úvahy, glosy, portréty, recenze, causerie. Ale skutečně nadechnout se v tomto ohledu myšlenkově i žánrově mohl až po roce 1989 a objemný svazek Společný jmenovatel stojí právě na Matysových textech z polistopadového období. Editorka svazku Milena Vojtková příspěvky rozřadila do osmi oddílů, složených vždy pokud možno žánrově. V centru pozornosti stojí, vzdor vší pestrosti Společného jmenovatele, česká poezie a její autoři.

Jedna pasáž ze Společného jmenovatele, konkrétně z textu z roku 2005 ke stému narození básníka Vladimíra Holana „Naprosto relativistická libovůle postmoderny, která nikde nenaráží na limity, na svár časného a věcného, by tedy byla Holanovi naprosto cizí, stejně jako dnes převažující kultury coby území poživačných zábav a laxního, vše znehodnocujícího šklebu. Holan by však neměl rozhodně zůstat cizí těm, kteří stále považují za svůj nejvlastnější domov vlastní osud a jeho – nejen hmotné – určení a perspektivu, a kteří v duchu Pascalovy myšlenky dávají před nadšenými přitakávači i stejně povrchními odmítači přednost těm, ‚kdo v úzkostech hledají‘.“

Grafická úprava je dílem Davida Balihara a svým pojetím těsně navazuje navazuje na předešlé svazky této volné řady, repro: ČT art

Rudolf Matys: Společný jmenovatel. Vybrala, uspořádala, k vydání připravila, ediční poznámku napsala a bibliografii a jmenný rejstřík sestavila Milena Vojtková. Torst, Praha 2020, 720 stran, doporučená cena 499 korun.