Pozdní hříčka Stephena Kinga. Kam se poděl jeho vztek z nespravedlnosti světa?

Do domu, kde žije se svými rodiči dvanáctiletý Luke Ellis, jednoho dne proniknou záhadní útočníci. Lukovy rodiče zavraždí, chlapce omámí a unesou. Když se probudí, je v pokoji, který je téměř stejný jako v jeho domově. Téměř. Ve skutečnosti se nachází stovky mil daleko kdesi v Maine, na půdě Ústavu. Brzy se potká s dalšími dětmi, které mohou částečně číst myšlenky, občas pohybovat věcmi silou vůle, v místním automatu si za speciální žetony kupují cigarety („Kuř jako táta!“) a sladký alkohol. Ale také podstupují podivné, často velmi bolestivé testy, po nichž vidí „světla“ a nakonec jsou přesunuty do tajemné Zadní poloviny, odkud se ještě nikdo nevrátil. Jenže Luke není jen slabé tékáčko, tedy telekinetik. Luke je především geniální dítě, které bylo nedávno přijato hned na dvě univerzity a rozhodně se nehodlá svým věznitelům vzdát bez boje…

Od Žhářky ke Stranger Things

Když se před třemi lety dostal do kin první díl adaptace Kingova opulentního románu To, byl přirovnáván k hitu Netflixu Stranger Things. Parta dětí na americkém maloměstě zažívá různá dobrodružství těsně mimo radar rodičovské kontroly a bez možnosti získat pomoc dospělých ve chvíli, kdy narazí na cosi přesahující náš svět a realitu. Tohle všechno v doprovodu retro stylizace a silné nostalgie.

Ve skutečnosti však byla filiace opačná – právě Stranger Things za mnohé vděčily dětským hororovým a dobrodružným příběhům, jaké v osmdesátých letech minulého století propagoval nejen Steven Spielberg ve filmu, ale především právě Stephen King ve svých románech a povídkách.

Kromě rozsáhlého románu To se jednalo především o depresivní novelu o konci dětského přátelství a jeho limitech Tělo (filmová adaptace je známá jako Stůj při mně), dále o svéráznou poctu románům Marka Twaina Talisman (mixující horor s až steinbeckovskou road movie) a pro Stranger Things naprosto zásadní – ovšem často přehlížený – román Žhářka. V něm se otec s malou Charlie snaží unikat před vládou Spojených států. Charlieini rodiče se totiž kdysi, v době odeznívající éry hippies, zúčastnili experimentů s LSD a jejich dcerka má zvláštní schopnosti, které se začínají projevovat… Zatímco klukovští hrdinové hitu Stranger Things jednoznačně přišli z To a z městečka Derry, mladá Eleven je přímým potomkem Charlie a jejích zážitků v komplexu řízeném CIA. Obě ztratí rodiče, obě si vybudují pokřivený vztah k věznitelům a obě nakonec doslova explodují a způsobí peklo.

Luke z Ústavu je obdobný typ hrdiny – a v odkazu na Žhářku bude mít i „spoluspiklence“ mezi personálem Ústavu – ovšem svět se od osmdesátých let, slovy pistolníka Rolanda, „hnul“. A stejně se hnul i sám Stephen King. Ústav je rozhodně zábavný román, nakolik to můžeme říct o knize, v níž jsou programově týrány a zneužívány děti. Ovšem zatímco dřív Kingovy romány neustále akcelerovaly k často až přepáleným finále (apokalyptická povodeň v To, bitva v Tommycknockerech či ohnivé inferno v Běhu o život), tentokrát příběh prochází vzlety i pády, a nakonec tak nějak vyšumí do ztracena.

Hledání ztraceného tempa

Problém je už v začátku, kdy sledujeme čerstvě propuštěného policistu Tima Jamiesona. Ten se vydává z Floridy do New Yorku, kde doufá nalézt práci u některé z bezpečnostních agentur. Na cestě ovšem zakotví v malém městečku v Jižní Karolíně, kde se stane pochůzkářem a čekatelem na post zástupce místního šerifa… Náznaky problémů s alkoholem a dost možná i se vztekem dělají z Tima typického kingovského hrdinu. A typické je i množství zajímavě načrtnutých postaviček z šerifovy kanceláře a obyvatel železničního uzlu DuPray vůbec.

Ovšem jako mávnutím kouzelné hůlky se perspektiva mění a skoro polovinu knihy následně sledujeme pouze Luka. Ve chvíli, kdy se obě linie opět protnou, vynikne, jak moc jsou zázemí DuPray a Timova postava vykonstruované a v podstatě jen načrtnuté. A vzhledem ke Kingově enormní snaze čtenáře navnadit, že do DuPray dorazí peklo, je finále enormně úsečné, nenápadité a paradoxně také natahované, jakkoliv přestřelka s vojáky Institutu zabere jen pár stran. Následuje totiž trestná výprava do Maine… a opět řešení problémů jedním šmahem, často navíc bez účasti hlavních postav.

Přitom v Lukově linii se nachází spousta výborných nápadů. Třeba neustále se řetězící důsledky toho, že Ústav funguje už několik desítek let bez jakýchkoliv zádrhelů. Vždyť „pečuje“ jen o děcka, tak čeho se bát? Jenže jistota jeho zaměstnanců vede k řadě nedbalostí a k únavě lidského i fyzického materiálu. Nejlepší pasáže knihy jsou ty, kde Luke právě na podobná slabá místa Ústavu naráží a díky svému intelektu jich využívá – aniž by jakkoliv napínal limity toho, čemu ještě u dětské postavy, jakkoliv geniální, uvěříme.

Naopak nejbolestivější autorskou prohrou je vysvětlení historie a účelu Ústavu. Nepřekvapí, že King sáhl po nacistickém motivu, ale vzhledem k tomu, co všechno se dělo už zmíněné Charlie a dalším jeho předchozím postavám, je docela překvapivé, čím chce své čtenáře v roce 2019 (kdy román vyšel v originále) šokovat. Ano, občas šikovně pracuje s obrazem typického amerického dítěte, které je najednou programově topeno či podstupuje brutální anální vyšetření. Ale ve srovnání s tím, co se dělo třeba v Osvětimi, jde o odpolední siestu. A ničemu nepomáhá ani finální zjevení záhadného „šišlavého muže“, jehož telefonátu se vedení Ústavu neustále obává. Kingovský čtenář v tu chvíli čeká mnohé: například návaznost na takzvaného bořitele Paprsku z knih spojených s cyklem Temná věž. Anebo bytosti podobné klanu zvláštních toulavých upírů z románu Doktor Spánek. Nebo aspoň svéráznou variaci na „Kuřáka“ ze slavného seriálu Akta X. Co rozhodně nečeká je to, že šišlavý muž je prostě chlap, který šišlá…

Obálka českého vydání Kingova Ústavu, repro: Beta

Ústav tak nadchne spíš fanouškyStranger Things než kované kingofily. Pro ty první je to pořád výborná kniha se spoustou oblíbených motivů. Pro ty druhé pouhá pozdní hříčka oblíbeného autora, která je donutí znovu sáhnout po Žhářce nebo po jiné klasice, v níž King nebyl smířlivý, uměl řezat do živého a z jeho textů čišel vztek nad nespravedlností světa…

Stephen King: Ústav. Překlad Ivan Němeček. Beta, Praha 2020, 448 stran, doporučená cena 469 korun.