Komentář: Nynější útok na Český rozhlas je bezprecedentní. Cíl je jasný: likvidace
Soukromá rádia v České republice rozjela kampaň dopisposlanci.cz. Do svých vysílání zařazují výzvy, aby posluchači a posluchačky napsali poslancům a senátorům, že je „nespravedlivé a nepotřebné“ zvýšit koncesionářské poplatky a návrh zákona by neměl projít. Neboli: Věci by se podle nich měly upravit tak, aby byly vyslyšeny požadavky soukromých vysílatelů.
Nejprve musí být řečeno následující. Psát jako zaměstnanec České televize o Českém rozhlase je samozřejmě ošemetné, neboť se okamžitě nabízí podezření, že tím nepřímo i přímo píšu o ČT – a tím spíš, když se následující text ČRo zastává. Jsem však proti tomu, abych se jako uživatel a koncesionář Českého rozhlasu nesměl na jeho adresu vyslovit proto, že působím v jiné veřejnoprávní mediální instituci. Ostatně o některých pořadech ČRo jsme na webu v minulosti psali, recenzovali je či glosovali, nejednou kriticky. A činili jsme tak a činíme rovněž u některých pořadů České televize. Hodnotit určitou produkci těchto institucí na webu, který přitom jedna z nich provozuje, považuji za součást nutného sebevědomí a také jedinečnosti veřejnoprávních médií. Jiná média si to z podstaty věci dovolit nemohou, neboť produkují výrobky-vysílání, které musí prodat, a nějakou veřejnou sebereflexí se nezabývají.
A ještě jedna věc: Pokud veřejnoprávní média, jejich zaměstnanci, budou jen mlčet a nechají si bez reakce okopávat kotníky, pak je ti, kteří si jejich existenci v podstatě nepřejí, dostanou přesně tam, kam chtějí – budou je mít na podnose a budou jim určovat, co mohou a nemohou, když už je tedy vůbec nechají existovat…
Ani korunu!
Nevím, kolik posluchačů a posluchaček poslancům a senátorům napsalo, ale v tuhle chvíli je to už dost jedno. Marek Benda dal za ODS minulý týden najevo, že letos se na zvýšení koncesionářských poplatků v Poslanecké sněmovně nedostane, času je málo a na pořadu jsou důležitější zákony. A není těžké si spočítat, že v příštím, volebním roce se zvyšování poplatků, které by pro rozhlas a televizi mělo celkem činit 25 korun (10 + 15 Kč) na domácnost měsíčně, nedostane. Ačkoliv za tuhle sumu dneska nedostanete v hospodě ani to nejobyčejnější kafe nebo třetinku piva. Z pětadvaceti korun se učinilo politikum, které zejména u odpůrců veřejnoprávní služby nabylo rozměrů přímého ohrožení státu.
Stačí si ostatně vybavit třicetikorunové poplatky u lékaře, které před deseti lety sociálnědemokratická vláda slavně zrušila. Prezentovalo se to jako vítězství lidskosti nad nehumánním opatřením, které zásadně stěžovalo přístup ke zdravotní péči. Přitom poplatky fakticky byly jen plachým pokusem zmírnit zdejší zbytnělou zálibu „zajít si k doktorovi“ s každým škytnutím, která však ve výsledku znamená plýtvání a další napínání zdravotního systému v míře, jež je ovšem trvale ekonomicky neudržitelná, a jednoho dne to rupne. Ale koho by zajímal zítřek…
Kampaň dopisposlanci.cz cíleně odmítá vyšší rozhlasové poplatky, repro: dopisposlanci.cz
Zpět k médiím. Nynější kampaň se na první pohled tváří, že jí jde o dobro Českého rozhlasu, ačkoliv stačí vzít v potaz souvislosti a vyjeví se pravý opak. „Bohužel, vláda místo zákona, který by posiloval nezávislost a transparentnost Českého rozhlasu, předkládá návrh, který Český rozhlas pouze zdražuje a přenáší toto břemeno na občany a firmy. Většina našich návrhů byla ignorována, a proto jsme nuceni požádat veřejnost, aby prostřednictvím této kampaně vyjádřila společně s námi svůj nesouhlas,“ stojí na stránkách kampaně dopisposlanci.cz. „Naším cílem bylo přispět ke vzniku novely, která by modernizovala český mediální trh a stabilizovala rovnováhu mezi soukromým a veřejnoprávním rozhlasem.“
Znamená to, že rovnováha „mezi soukromým a veřejnoprávním rozhlasem“ existuje, ale desetikoruna měsíčně navíc by ji zcela rozkolísala? Jak a v čem? Nebo se modernizací má ona rovnováha teprve vytvořit? Na to gumové formulace kampaně odpověď nedávají. Citovaná slova se prostě snaží vyvolat pocit, že něco podstatného je v nepořádku. Je „nespravedlivé a nepotřebné“, apeluje kampaň, „navýšit rozhlasové poplatky bez jasného zdůvodnění“.
Neoddiskutovatelnou skutečností přitom je, že příští rok tomu bude celých dvacet let, co se Českému rozhlasu poplatky nezvedly ani o korunu. Vzhledem k inflaci fakticky hospodaří s čím dál méně penězi. S dramaticky méně penězi! Přesto soukromá rádia právě teď spatřují v Českém rozhlasu problém, který je třeba řešit systémově, a dokud ten systém nebude vyhovovat jim, budou brojit vůči tomu, aby ČRo dostal byť jen o korunu navíc. To úplně nevypadá na starost, aby se mu vedlo lépe.
Michal Půr: novinář, nebo obchodník s informacemi? Každopádně moderátor CNN Prima News, repro: CNN Prima News
Účeloví experti
Na stránce kampaně v čele stojí výrazný nápis „NECHCEME vyšší rozhlasové poplatky!“ a o něco níž je připojen link na studii o financování veřejnoprávních médií v Evropě. Materiál na 41 stranách přibližuje situaci v sedmi státech a jejich různé způsoby financování veřejnoprávních médií. Tváří se expertně, ale v dikci je patrná tendenčnost – například k tomu, aby tato média byla financována přímo ze státního rozpočtu. Studii vypracovala mediální platforma Datarun, autoři explicitně uvedeni nejsou, ale jako kontaktní osoby jsou uvedeni Michal Půr a Vladimír Piskáček; datována je lednem 2024. Patří se dodat, že první z jmenovaných se netají tím, že daleko víc než novinářem je obchodníkem s informacemi a lobbistou, což mu nebrání v moderování na CNN Prima News. Půr se nejspíš považuje za předvoj příští podoby žurnalismu a vehementně, například prostřednictvím sociálních sítí, pracuje na tom, aby toto jeho cynické byznysovo-zájmovo-aktivistické pojetí novinařiny co nejvíc prosakovalo do veřejného povědomí a ustavovalo nový standard.
O co se tedy fakticky a bez taktických řečiček hraje? O zašlapání Českého rozhlasu do země. Při všech finančních omezeních totiž vybudoval velmi konkurenceschopný zpravodajský web iRozhlas, který leží v žaludku nejen soukromým rádiím. Vyprodukoval mobilní aplikaci mujRozhlas, která je výbornou službou pro přehrávání pořadů. Produkuje podcasty, které mají dosah a ohlas a obsahují širokou škálu témat i formátů. To vše jsou přece služby pro veřejnost, pro různé její segmenty. A právě v tom leží problém. Pod slovy tuzemských soukromých rádií o potřebě znovudefinování veřejné služby neleží péče o ni, nýbrž snaha o její uskřinutí.
Kvalitní zpravodajský web iRozhlas leží v žaludku nejen soukromým rádiím, repro: iRozhlas.cz
Taktika je vypracovaná a zřejmá. V červnovém rozhovoru pro Český rozhlas o ní mluvil generální ředitel Evropské vysílací unie EBU Noel Curran: Po veřejnoprávních institucích draví mediální podnikatelé požadují, aby nebyly širokospektrální, jenže když by se veřejnoprávní posluchačský a divácký záběr zúžil, vzápětí dravci začnou argumentovat, že tato média jsou natolik minoritní, že je zbytečné je jakkoliv veřejně podporovat. (Na vysvětlenou: EBU zastupuje veřejnoprávní média v 56 zemích Evropy.)
Když minulý měsíc Ir Noel Curran (EBU šéfuje od roku 2017) přijel do Česka znovu, apeloval, že největší hrozbou pro veřejnoprávní, a ještě více pro komerční média jsou platformy jako Google nebo Meta, přičemž „veřejnoprávní a komerční média by se měla soustředit na to, jak jim čelit, a ne bojovat mezi sebou“. Česká soukromá rádia samozřejmě vědí, že proti globálním gigantům nic nezmohou, proto se aspoň snaží umenšit vliv ČRo.
Na stránkách kampaně také mimo jiné stojí: „Financování veřejnoprávních médií prostřednictvím poplatků vybíraných od občanů a firem je zastaralý model. Většina evropských zemí ho již opustila nebo aktivně diskutuje o jeho změně. Moderní mediální prostředí vyžaduje spravedlivější a efektivnější způsoby financování, které nebudou zbytečně zatěžovat veřejnost.“
Ředitel Českého rozhlasu René Zavoral (vlevo), ředitel Evropské vysílací unie Noel Curran (uprostřed) a ředitel České televize Jan Souček během briefingu po jednání s prezidentem Petrem Pavlem k plánovanému navýšení televizních a rozhlasových poplatků; červen 2024, foto: ČTK / Jaroslav Svoboda
Generální ředitel EBU Noel Curran tvrdí ovšem toto: Koncesionářské poplatky v Evropě jsou nejlepší a nadále nejvíce využívaný způsob pro zachování nezávislosti a stability veřejnoprávních médií. Prohlásil doslova: „Koncesionářské poplatky poskytují mnohem větší míru jistoty. Pokud se zvolí financování přímo ze státního rozpočtu, pak musejí mít státy jistotu, že se to nebude každý rok měnit. Financování musí být vázáno na určitou pevnou dobu a musejí existovat záruky týkající se nezávislosti personálu a také nezávislosti zpravodajství.“
Curran pochopitelně ví, že existují různé druhy financování veřejnoprávních médií, penězotok může být navázán na státní rozpočet. Velmi však záleží na politické kultuře daného státu, co to přinese – a o té ve střední Evropě si šéf EBU nedělá iluze. „Stačí se podívat na politické události na Slovensku.“
Tohle bude drahé
Debata o médiích veřejné služby je samozřejmě legitimní a Česká republika ji velmi potřebuje, ne že ne. Ale proč k ní tedy nedošlo? Jindřich Šídlo v komentáři na Seznam Zprávách poukázal na to, že „tahle diskuse se ledaskde ve světě vede už minimálně deset let a v Česku byla potlačena zejména kvůli faktu, že tu jeden politik (Andrej Babiš) osobně ovládal významnou část mediálního trhu a dnešní vládní politici kdysi pokládali Českou televizi i rozhlas za své tiché spojence – a tuhle myšlenku s chutí prodával a dodnes neustále opakuje i Babiš.“
A že se debata nevedla ani za současného rozložení sil v parlamentu, kdy navíc Babiš svá média nakonec prodal, to Šídlo přičítá nečinnosti Fialovy vlády, jejíž partaje přitom před minulými sněmovními volbami mávaly „vlajkou nezávislých médií“. Neboli teď to dospělo tam, že „neexistuje ani náznak dohody, co dál chceme dělat s veřejnoprávní televizí a rozhlasem,“ píše Šídlo a dodává: „Nemáme nic, kromě dvou vyhladovělých médií, která mohou být celkem svižně proměněna v krotké vládní vysílačky – ať už tu bude vládnout kdokoliv.“ A přesně tohle soukromým rozhlasovým a televizním podnikatelům vyhovuje.
Doposud jsem tu psal především o Českém rozhlase. Důvod? Jako posluchač mám za to, že nabízí spoustu unikátního a neustrašeného obsahu, a je mi líto, a zároveň mě štve, s jak podlou, svatouškovskou hrou na něj soukromá rádia vyrukovala. Ano, leccos bych ve vysílání ČRo změnil, některé jeho moderátory vystojím jen těžko, ale to nic nemění na tom, že za stávající politické, společenské a civilizační situace, v níž se Česko nachází, je to zcela nenahraditelná rozhlasová instituce.
Ministr kultury Martin Baxa (vlevo), generální ředitel České televize Jan Souček (uprostřed) a generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral (vpravo) vystoupili na tiskové konferenci k finální podobě novely zákona o České televizi a Českém rozhlasu a zákona o rozhlasových a televizních poplatcích v květnu 2024, foto: Ondřej Deml
Na závěr mi to však přece jen nedá a připojím pár vět o České televizi. Generální ředitel Jan Souček v zájmu toho, aby televizní poplatky byly navýšeny aspoň o těch patnáct korun, přistoupil na vznik memoranda, které ve třinácti bodech definuje roli a způsob naplňování televizní veřejné služby pro léta 2025 až 2029. To memorandum si vynutila soukromá média a bylo svázáno právě s přijetím zákona, jehož projednávání je nyní odloženo. Memorandum obsahuje řadu bodů, které mají zadržovat Českou televizi v zásahu publika.
K tomu jedna souvislost: Ve dnech, kdy existence a obsah memoranda vešly ve veřejnou známost, hlavní soukromé televize oznámily, že v příštím roce zdraží reklamu zhruba o pětinu, on-line média a rádia asi o desetinu. Jejich diváci a posluchači to ovšem nebudou mít zadarmo. Náklady na tu reklamní sklizeň si diváci, posluchači a čtenáři připlatí v cenách zboží a služeb. Jen to není tolik vidět, takže to jakoby nebolí. A boj proti poplatkům je výtečná metoda, jak tohle zdražování zakrývat a ještě se tvářit jako zastánce lidu.
