Minisérie Vlastně se nic nestalo nabízí výmluvné scény ze života mileniálů

Zmíněná kamarádka se jmenuje Andrea (Elizaveta Maximová) a do bytu Žofie (Denisa Barešová) a Romana (Jiří Chadraba) nepřišla proto, že by neměla kde přespat. Pouze je osamělá. Nedaří se jí ve vztazích, nenaplňuje ji práce v korporátu. Druhé lidi její city nezajímají. Zaškatulkovali si ji jako naivní influencerku a účastnici populární reality show, která prodává svou krásu. Je atraktivní, a tudíž by podle společenského úzu měla být ve všem úspěšná.

Sledovat debatu

Zatímco pro Andreu jsou erotické fotky běžnou formou přivýdělku, Žofie se na ni kvůli tomu dívá spatra. Sama přitom pracuje v reklamní agentuře, kde dennodenně dělá totéž – pomáhá prodávat například hezky nasvícené části lidských těl. Pozici morálního arbitra zastává Žofie i ve vztahu s Romanem. Když se po Andreině návštěvě dozví, že její partner platí za to, aby na OnlyFans mohl v detailu sledovat stehna, klíny a bradavky cizích žen, dává mu kopačky.

Virtuální nevěra je ovšem nejspíš zástupným důvodem. Jak vyplývá z několika výstižných interakcí, vztah Žofie a Romana po sedmi letech upadl do rutiny a vyprchala z něj vášeň. Zvykli si na svůj komfort, přestali vnímat, že se nikam neposunují. Ale ani jeden z nich nedokázal vzniklé vakuum pojmenovat, natož přijít s řešením. Roman se tolik snaží vyhovět druhým, že nevnímá vlastní potřeby, a Žofiinou základní taktikou je útěk.

Do usedlého vztahu Romana (Jiří Chadraba) a Žofie (Denisa Barešová) vpadne Andrea (Elizaveta Maximová) a s ní taky OnlyFans, foto: archiv ČT

Intimita v digitálním věku

První epizoda slibuje sevřenou vztahovku pro dva herce. Už hravé úvodní titulky, v nichž jsou okostýmované dámy z klasicistních obrazů přesazovány do rozhraní dnešních seznamovacích aplikací, ale napovídají, že Vejnar a scenáristka Darja Miková mají jiný záměr. Vztah ústředního páru je pro ně rámcem, do něhož jako sklíčka mozaiky vsazují situace, které z různých stran nasvěcují to, jak digitální technologie a společenské a kulturní trendy pronikají do našeho nitra a mění náš postoj k intimitě, vztahům a vlastní identitě.

Zatímco nesebevědomý Roman propadá závislosti na internetovém pornu, Žofie zjišťuje, že odhalené fotky mohou být rychlou zkratkou k penězům i sebedůvěře. Andrea mezitím dál bojuje s tím, že ji okolí kvůli její mediální image sexualizuje a automaticky předpokládá, že nemá žádné zábrany. Během teambuildingového wellness pobytu to vede ke krajně nekomfortnímu vířivkovému setkání s jejím šéfem (uvěřitelně odporný Lukáš Hejlík).

OnlyFans změní život nejen Andree, foto: archiv ČT

Vyprávěcí hledisko jednotlivých epizod se mění a s ním také naše vyhodnocování toho, jak jednotlivé postavy jednají. Z perspektivy Žofie a Romana je Andrea rušivým elementem, „typkou“ reprezentující povrchní svět bulváru. Když s ní později strávíme víc času, zjišťujeme však, že jde o výjimečně empatickou, přející ženu a nejčistší duši celého příběhu. Podobně jako v Přišla v noci jsme i tady vedeni k přehodnocení počátečních předsudků.

Jestliže Roman se Žofií doplácejí na nevyzrálou komunikaci, kvůli níž si nedokázali nastavit hranice, co je pro ně v partnerském soužití přípustné, Andrea si své osobní hranice pro změnu nezvládá udržet. Jedinou jistotou je pro ni totiž to samé, co ji ostatním odcizuje – její vzhled a sexualita. Touží být viděna. Opravdového člověka, nikoliv pouhý objekt, v ní nicméně vidí pouze její matka, za níž v dojemné páté epizodě přijíždí oslavit Vánoce.

Žofie (Denisa Barešová) se po rozchodu s Romanem promění…

Lifestylový časopis s dokonale nalíčenou Andreou na titulní straně, jímž je vyzdoben matčin skromný byt, zde nabývá jiného významu než ve zbytku série. Vyjadřuje rodičovskou hrdost a potvrzuje hrdinčinu hodnotu. Podobné přidávání nových významových vrstev přispívá k sympatické nejednoznačnosti série, která se vyhýbá škatulkování a snadným řešením. Postavy až do konce zůstávají rozporuplnými bytostmi.

Utéct svému já

Roman se i po terapii upíná víc k budoucím výsledkům než k momentálním pocitům a prožitkům. Seberozvoj je v jeho pojetí spíš sebepopřením. Žofie ani v pozdějších dílech, kdy si je přinejmenším podle stylu líčení a oblékání jistější sama sebou, nepříjemné situace neřeší, ale prchá z nich. Neochota poskytnout jasnou odpověď na otázku, zda hrdinové a hrdinky nakonec dokážou opustit nezdravé vzorce chování, může být pro některé diváky frustrující.

Andrea (Elizaveta Maximová; na snímku uprostřed) na pracovním výjezdu, foto: archiv ČT

Cyklení a variování odpovídá jednak dramaturgii série, která nevyužívá klasický dramatický oblouk, jednak hlavnímu tématu. Přestože každá z postav řeší jiný problém, všechny zůstávají více či méně odpojené od toho, kým jsou a co chtějí. Jejich problémem, stejně jako problémem mnoha jiných zajištěných městských mileniálů, není nedostatek možností, nýbrž jejich přemíra. Cestu životem nemají nalajnovanou tak jasně jako předchozí generace.

Žofii nebaví práce ani vztah, a tak si vytvořila virtuální identitu, jež namísto ní přijímá veškerou lásku a přízeň. Roman může díky seznamovacím aplikacím chodit z rande na rande a užívat si sex na jednu noc, který je ovšem sestříhán tak divoce, jako kdyby při něm ani nebyl duchem přítomen. Pomíjivé vztahy a alter ega pro sociální sítě od nich nevyžadují plnou angažovanost, potažmo konfrontaci s jejich autentickým já.

Žofii (Denisa Barešová) práce v reklamní agentuře moc nebaví, foto: archiv ČT

Motivů, s nimiž Vlastně se nic nestalo v šesti zhruba dvacetiminutových epizodách pracuje, je více. Ve skutečnosti jich je tolik, že série místy připomíná rejstřík sociologické studie o těle a duši v pozdním kapitalismu (viz například knihy francouzské socioložky Evy Illouz). Dojde na kult výkonnosti, na terapeutickou kulturu zbavující lásku veškerého tajemství i na chápání sebe sama i partnerských vztahů jako projektů, které je potřeba neustále optimalizovat.

Tvůrci se nepouštějí do komplexní sociologické fresky. Vybírají si něčím typické situace z osobního nebo pracovního života, a pak několik minut v detailu sledují, jak se během nich vyvíjí dynamika mezi postavami, a citlivě při tom poodhalují jejich (věrohodné) motivace. Na přesvědčivosti těchto dílčích sond má podíl jak přesný výběr prostředí, odrážející momentální životní situaci protagonistů, tak nadstandardní úroveň hereckých výkonů a dialogů.

Žofie (Denisa Barešová) a Roman (Jiří Chadraba) na retreatu, foto: archiv ČT

Odvaha jít proti jistotám

Herečky a herci měli prostor pro improvizaci a dotváření svých postav, což je patrné z jejich přirozeného vyjadřování s množstvím vycpávkových výrazů, vulgarismů a anglicismů z korporátního newspeaku. Repliky nemají ani strojově perfektní slovosled. Rozhovory v jiných českých filmech a seriálech ze současnosti bývají rušivě vycizelované, případně se křečovitě snaží působit mladistvě a „cool“. Vejnar, Miková a herecký tým zde našli ideální poměr.

Dobře trefili také tón vyprávění. Dotýkají se bolestivých míst a zrcadlí stránky našich charakterů, na něž není příjemné se dívat, ale neztrácejí nadhled. Trpký nebo ironický humor proniká i do vážnějších dialogů, které nejsou strnulé i zásluhou střihače Jakuba Vansy a kameramana Šimona Dvořáčka. Dynamický styl se mění podle nálady jednotlivých scén a pomáhá s orientací ve změti protichůdných emocí, s nimiž postavy zápasí.

Roman (Jiří Chadraba) se snaží po rozchodu s Žofií změnit sebe sama, zdroj: archiv ČT

Tuto proměnlivost si tvůrci mohli dovolit i proto, že série netvoří velký příběh s kauzálně propojenými epizodami. Neznamená to, že by byla o ničem, jak jí vyčítají někteří diváci. Jen vyžaduje, abychom si domýšleli souvislosti a víc si všímali paralel mezi trojicí dějových linií, které se tematicky doplňují. Pro někoho to může být znak scenáristické ledabylosti. Pro porotu prestižního televizního festivalu Prix Italia šlo naopak o projev odvahy jít proti televizním jistotám. Vlastně se nic nestalo tam počátkem října zvítězilo v kategorii „digitální fikce“.

Pravý důvod toho, proč Vejnarova svěží, nenucená a neschematická série není důslednější v dotahování rozehraných motivů, může být ovšem i mnohem prozaičtější. Prostě na to nebylo dost času a peněz. Třeba se do budoucna víc odváží i Česká televize a nebude talentované tvůrce točící pro iVysílání limitovat skromným rozpočtem a formátem několika krátkých epizod. Navzdory těmto omezením je Vlastně se nic nestalo tím nejlepším, co letos ČT zatím na poli hrané tvorby vyprodukovala.

Plakát k sérii, zdroj: archiv ČT

Vlastně se nic nestalo (Česko, 2024, 6 epizod, celková stopáž 2 hodiny 22 minut)

Režie: Jan Vejnar, scénář: Jan Vejnar, Darja Miková, kamera: Šimon Dvořáček, produkce: Jakub Mahler, střih: Jakub Vansa. Hrají: Denisa Barešová, Elizaveta Maximová, Jiří Chadraba, Simona Lewandowska, Lukáš Hejlík, Eva Leinweberová.
Premiéra na iVysílání: 29. září 2024.