Komiksový tvůrce Milo Manara tančí na hraně umění a pornografie

Načasování českého vydání Manarova životopisu slavného malíře Michelangela Merisiho zvaného Caravaggio (1571–1610) je paradoxně šťastné i nešťastné. Na jednu stranu přichází v době uzavřených běžných knihkupectví a specializovaných komiksových prodejen, takže jeho dostupnost je navzdory české fanouškovské obci autorova díla silně omezená. Na druhou stranu je jeho jméno dnes skloňováno i mimo tradiční komiksová média. Manara totiž nedávno zveřejnil řadu kreseb, v nichž skládá hold Italkám v časech boje proti pandemii koronaviru.

Víc než objekty

Jakkoliv se Milo Manara (*1945) proslavil především historickými náměty spojenými s výrazným erotickým až pornografickým podtextem, zmíněné „pandemické“ kresby ukazují, že považovat ho výlučně za autora této ražby by nebylo spravedlivé. Ano, i v letošní sérii to vypadá, že v autorových fikčních světech žijí pouze přitažlivé ženy mezi dvacítkou a třicítkou, rozhodně tu však neběží o jednoduché objekty mužského zájmu. Manarovy dívky a ženy v čase pandemie jsou sebevědomé, ochotné pomoci druhým a přes zřejmou únavu dokáží potlačit zoufalství a najít sílu – jak dokládá především série kreseb bezejmenné zdravotní sestry (toto zaměstnání vykonává i Manarova neteř).

Autor dodává, že vždy oslavoval ženskou krásu ve všech jejích podobách a že z tohoto záměru neslevil ani tentokrát; zároveň nyní cítil potřebu vystihnout ženskou odvahu, pocit soudržnosti, ochotu se obětovat. „Zaměřil jsem se na ty nejzranitelnější, ale také v mnoha ohledech nejvíce přehlížené – sestřičky a zdravotnice, uklízečky a pokladní, které stále vykonávají své povinnosti. Je to z mé strany nejen částečná splátka jistého dluhu, který vůči ženám mám, ale i zpráva: Nezapomněli jsme, a jsme s vámi.“ Manarovy nejnovější kresby tak nejsou úkrokem stranou, nýbrž logickou součástí jeho tvorby. V té ostatně vždy stavěl na silných ženských postavách, které byly i v jeho nejvíce pornografických dílech něčím víc než pouhými sexuálními objekty – případně se právě s touto objektivizací (jako ke tomu v jeho nejvýraznějším česky vydaném pornografickém díle Klik) nakládalo ironicky.

Manara často spolupracoval s jinými autory, kteří mu umožnili obdiv k ženám rozšířit na další žánry a do netušených kontextů. Přispěl do sandmanovské antologie Věčné noci, spolupracoval s Federico Fellinim nebo Hugem Prattem a spolu s Alejandrem Jodorowským stvořili bravurní renesanční fresku plnou nejen sexuálních výstředností Borgia. Právě na posledně jmenovaný komiks v určitém ohledu navazuje jeho dvoudílný životopis Caravaggia.

Paleta a meč

Předně je třeba říct, že Manara nestvořil příběhově vyčerpávající, komplexní opus. Hrdinu poprvé zachycuje na vozíku se zeleninou směřujícím k Římu a zcela tedy přeskakuje jeho učňovská milánská léta. Podobně vynechává i některé další životní peripetie. Na necelých sto třiceti stranách se soustředí především na dvě zásadní období, jimiž pro umělce byly pobyt v Římě a posléze na Maltě – a i tyto úseky pojímá výběrově. Věnuje se především podrobné rekonstrukci vzniku nejznámějších Caravaggiových děl. Jako kdyby ten slavný malíř žil pouze v ateliéru s občasnými oslavami v krčmách s následným věznění za výtržnictví.

Tvorba později proslulých obrazů je v Manarově podání doslova filmovou scénou plnou pečlivých aranží mizanscény a neustále doplňovaných či odebíraných propriet. Vše je podřízeno Caravaggiově vizi. Pouze skrze obrazy a hledání dokonalých modelů a modelek mezi prostým i vznešeným lidem se malíř dostává k něčemu, co připomíná vztahy. Jinak je to tvorbou posedlý génius. V jedné z prvních scén po příchodu do Říma vyslechne sudbu, že je vampýrem, který vyhledává noc a měl by se střežit světla. Právě světlo a tma jsou určující nejen pro jeho obrazy, ale i pro způsob, jímž o něm Manara vypráví. Ve druhém plánu jde o předzvěst sebezničujících tendencí, které nakonec Caravaggia stály život.

Manara fragmenty z malířova života poněkud násilně spojuje motivem střetu s nepřejícným zlosynem. V prvním díle, Paleta a meč, je jím Ranuccio Tomassoni – v Manarově podání kuplíř a sadista, který zavraždí jednu z Caravaggiových modelek a druhou zohaví, načež jej malíř ve vzteku zabije a musí prchnout z Říma. V díle druhém, Milosti, sehrává obdobnou roli jeden z maltézských rytířů, mezi něž se Caravaggio uchýlil, aby napomohl svému případnému omilostnění a mohl se vrátit do Říma.

Přechody mezi scénami jsou náhlé, charakterizace hrdiny – kromě hlubokého uměleckého prožitku – se omezují na vznětlivost a vášnivost. Druhý díl je oproti prvnímu více „rozbitý“, když jednak nabízí vedlejší postavu komediantky Ipazie, jednak Manara s umělcem prochází Neapol, Maltu, Syrakusy a nakonec i Porto Ercole, kde Caravaggio umírá. Téměř úsměvné jsou vpády polopornograficky vyznívajících scén, třeba když Caravaggio má „potrestat“ rozvernou dívku v krčmě a vzmůže se jen na vzdechy o tom, jak má dotyčná díky hře světla krásné pozadí. Stejně nedůstojně vyznívají i některé další scény, v nichž Manara nedokázal vybalancovat svůj obdiv k umělci a tendenci udělat z něj svůdce žen.

Óda na tenebrismus

Podobně jako se v komiksu Caravaggio pachtí za papežskou milostí, aniž by pochopil, že se v očích lidstva i dějin vykoupil svým uměním, vykupuje se obrazy ze svého scenáristického selhání Manara. Pokud jeho scénář při nejlepší vůli vystihují přívlastky jako „epizodický“ a „funkční“, pak malba bere dech. Nejde přitom jen o bravuru, s níž kreslíř zvládá lidská těla, či o množství detailů, které v kompozicích dokáže zachytit. Pozornost strhává především Manarova verze Caravaggiova tenebrismu. Svět pozdní renesance a počínajícího baroka je u Manary plný nádherně vyvedených antických trosek jako z jiného světa, mezi nimiž se pohybují kuplíři, děvky, výtržníci, žebráci i kardinálové na cestě od jednoho Caravaggiova obrazu k druhému. Fantaskní italská krajina vzdává poctu nejen samotné krajině a její historii, ale například i benátskému iluzionismu, na nějž jako by některé lokace vyloženě navazovaly. Především si však Manara vychutnává sebemenší možnost znázornit Caravaggiovy obrazy (jejich předobrazy a následně i samotná plátna) a využít v ději postavy, které Caravaggio zaznamenal ve svých dílech.

Je to opojné překračování a rozrušování hranic mezi světem Caravaggiových obrazů, a světem, který jim dal vzniknout. Jméno velkého malíře v názvu tak odkazuje nejen k jeho osobě, ale také – a především – k sofistikované, kreativně pojaté vernisáži jeho díla v komiksu. Jako vypravěč Manara svůj stín nepřekročil, jako výtvarník si směle se svým vzorem podává ruce.

Obálka českého vydání komiksu Caravaggio, repro: Crew

Milo Manara: Caravaggio. Přeložila Denisa Streublová. Crew, Praha 2020, 120 stran, doporučená cena 399 korun (brožované vydání), 499 korun (pevná vazba).