Tofu, přestřelky a práva zvířat aneb Jack Wolfgang zasahuje

Jack Wolfgang je vyhlášený food kritik píšící pro Times či The New Yorker. Šarmantní, elegantní, inteligentní, má dokonalý čich a smysly vůbec, což se mu hodí nejen nad vybranými lahůdkami, ale i v zaměstnání: je agentem CIA. Jakkoliv je postrachem restaurací a padouchů od Manhattanu po Dillí, je hlavně každým coulem – vlkem.

V jeho světě jsou takzvaní Brémští muzikanti víc než jen postavami z pohádky, případně slavné sousoší v severoněmeckém městě. Osel, pes, kocour a kohout jsou ve světě Jacka Wolfganga prvními zvířaty, jež od úřadů obdržela glejt potvrzující jejich inteligenci a práva. Během následujících staletí se lidská a zvířecí společnost promísily. A s objevem tajemné směsi qwat, která dává tofu chuť libovolného masa, zavládl mír i mezi býložravci a masožravci. Přesto zvířata zůstávají terčem předsudků a diskriminací. Jack to ostatně při řešení případů pozná na vlastní kůži. Odráží tak vlastně osudy celého jednoho komiksového subžánru.

Maus, Usagi a ti druzí

Komiks se zvířecími hrdiny není novinkou ani pro české publikum. Přestože o této tvorbě nemáme takové povědomí jako o superhrdinskému žánru, snad každý, kdo se o komiksy zajímá delší dobu, zná Želvy ninja, mrazivého Mause nebo dlouhouchého rónina Usagiho. Každé z těch děl po svém ukazuje, jaké role zvířecí postavy mohou mít. V Želvách běží o výjimečná (v tomto případě zmutovaná) zvířata žijící v lidském světě, v němž musí tvrdě zápasit o uznání a překonání lidského strachu z „jiného“. Maus dotahuje do krajnosti metaforu odlidštěné druhé světové války a holocaustu coby pasti, v níž se ocitli Židé – znázornění zde coby myši. Hrdina komiksu Usagi sice žije ve světě bez lidí, ovšem zvířecí forma postav kromě určitého typu humoru (prohnaná liščí zlodějka Kitsune, intrikánský had) slouží pouze k vizuálnímu ozvláštnění tradičních japonských pověstí, legend a samurajských příběhů.

Společné mají ta díla především jedno: musí se držet určité sady pravidel, případně ignorovat některé otázky (právě v tom selhal pokus o český zvířecí komiks Luboš Jednorožec ze sborníku Příběhy 20. století: Ještě jsme ve válce, kde se s jednotlivými zvířaty pracovalo naprosto nekoncepčně). Hned to vysvětlíme: Jack Wolfgang mixuje lidské postavy se zvířecími a načrtává historii vzájemného soužití a praktické dopady toho na novou společnost. Tím pádem musí reagovat na nastalé otázky oné antropo-animální symbiózy. Právě proto zastává v příbězích Jacka Wolfganga důležitou úlohu gastronomie. Jde přece o společnost, která z logiky věci například nemůže mít domácí mazlíčky, ale ani třeba westernový žánr v tradiční podobě, neboť jízda na nahých koních by byla druhistickým aktem.

Zvíře zvířeti vlkem

Americká klasička sci-fi Ursula K. le Guinová ve svých esejích osvětlovala tradici literatury o zvířatech. Upozorňovala kromě jiného na skutečnost, že historicky ještě docela nedávno byla zvířata všemožných forem a velikostí přímo součástí městského (o venkovském ani nemluvě) života, přičemž jen z části šlo o role mazlíčků. Lidé se běžně setkávali s prací i se smrtí zvířat, součástí městské zástavby bývala jatka, ve městech páchly koželužny a nechyběly zvířecí trhy. Nyní jsou naše (západní) představy o zvířatech z velké části sterilní a tedy i tvárné. Zatímco v minulosti zvířecí příběhy zahrnovaly ve velké míře i empatii a pocit určité sounáležitosti, dnes častěji buď běží o metafory, v nichž o zvířecí pocity a potřeby primárně nejde (Maus), anebo se jedná o otázku estetické volby autorů. A Jack Wolfgang je nepokrytě právě takovým estetickým dílem.

Z hlediska komiksových poetik zde máme co do činění se zcela tradičním, nijak inovativním vyprávěním s důrazem na přehlednost a možnost kochat se velkými celky či detailním znázorněním ladného zvířecího pohybu. Především panterka a francouzská agentka protidrogové policie Lavauxová je se svým sexappealem a elegancí (ta jako kdyby vystoupila z filmů typu Sbohem, Filipíno) jednoznačnou hrozbou pro tradiční rodinu. Což ostatně platí i pro titulního hrdinu, jehož hruď je chlupatější než blahé paměti poprsí Seana Conneryho v bondovce Žiješ jenom dvakrát.

Belgický scenárista Stephen Dusberg (*1954) se přesto, v rámci této základní zábavnosti, pokouší o letmý nástin etiky světa, v němž zvířata dorovnala lidskou inteligenci i schopnosti. První Jackův případ se například točí kolem kruciálního prášku do tofu, díky němuž lze existovat ve světě vegetariánské idyly. Když padne hrdina do zajetí, vyzve padoucha na kuchařský souboj, v němž ovšem do jednoho okénka pronikla francouzským editorům vajíčka! Je tedy pojídání plodů či mláďat takříkajíc košer? Jistěže ne, ovšem těžko pořádně estetizovat a dynamizovat kulinářský souboj výhradně prostřednictvím tofu, zeleniny a ovoci…

Ve druhém příběhu se vede boj proti mocné doručovatelské firmě vedené velikášským holubem. Autoři tady musí přiznat, že lidsko-zvířecí společnost je nakonec uniformní. Alespoň co se dimenzí týče: postavy z říše holubů, krokodýlů, goril i lidí se totiž moc vzájemně neliší, neboť v opačném případě by konflikty a milostné vztahy (ty jsou zde ovšem stran páření a křížení podivně bez následků) nebyly dostatečně uvěřitelné a funkční.

Teprve ve třetím příběhu kráčí základní premisa za hranice vtipného nápadu, když Jack odhaluje spiknutí mocných a bohatých lidí i zvířat; například nechávají unášet zchudlé fenky z Rio de Janeira a násilím je „domestikují“, aby mohly dostát funkce mazlíčků bohatých pervertů.

Hrdina, který (z)může všechno

I když tedy Jack Wolfgang může vzbudit trochu větší empatii ke zvířatům a zájem o jejich osudy v soukolí lidské gastromašinerie, je lepší na dotyčné dílo nahlížet jako na žánrovou zábavu. Jack Wolfgang má vlastně velmi blízko ke španělskému Blacksadovi. Ovšem tam, kde se černý panter pohyboval na poli důsledně dotažených noirových zápletek okořeněných kapkou celospolečenské metafory (kupříkladu árijské hnutí bílých zvířat), vlčí agent čerpá z atmosféry bondovek s Rogerem Moorem. Odráží se to v přehnaně kýčovitých metaforách, jimiž Jack okouzluje ženy všeho druhu (včetně občasných narážek na vytí i mimo měsíční cyklus, či Červenou Karkulku na menu), ale hlavně v uvolněné dobrodružné lince. Hrdina kráčí z nebezpečí do nebezpečí, vždy nechá padouchy náležitě odhalit jejich plány a – vždy je neodolatelný! Jednou si do křivolakých uliček Káhiry nechá během přestřelky dopravit zbraň holubí službou. Jindy si do letadla řítícího se k zemi bleskově stáhne kurz pro pilotování. A pochopitelně: obráží ta nejexotičtější prostředí a ty nejluxusnější podniky.

Znázornění nočních Benátek, tepající Piccadilly Circus nebo římských a riodejaneirských scenérií je v podání chilsko-belgického kreslíře Henriho Reculého (*1970) dechberoucí (barevnost je pak dílem belgické koloristky Kattrin). Je to až paradoxní, že právě v komiksu plném zvířecích humanoidních postav působí mnohdy dané scenérie realističtěji a lákavěji než například ve filmu. Ale to je tím, že ona místa se přirozeně stávají součástí velkého, romantického dobrodružství skutečného osamělého vlka se zlomeným srdcem.

Stephen Desberg – Henri Reculé – Kattrin: Jack Wolfgang. Detektivní thriller plný zvěrstev. Přeložil Richard Podaný. Argo, Praha 2020, 200 stran, doporučená cena 648 korun.