Krajina je zešedlá, bahnitá. Polský venkov…
Celovečerní prvotina Tichá noc, režírovaná Piotrem Domalewským (*1983), který byl předtím především hercem, vzbudila v Polsku mimořádnou pozornost. Ani ne tak diváckou jako odbornou. V kinech spatřilo snímek Tichá noc zhruba 350 000 diváků, přičemž Polsko má téměř čtyřnásobek obyvatel oproti ČR a nejúspěšnější filmy dosahují návštěvnosti řádově v milionech. Získala však mimořádnou nadílku cen: ať již gdyňských Zlatých lvů z tamního festivalu národní tvorby, anebo Orlů, jež lze považovat za obdobu Českých lvů.
Tichá noc náleží k deziluzivním výpovědím o duchovním i materiálním stavu současné polské společnosti, zvláště v odlehlých a neprosperujících regionech, například na severovýchodě země. Příběh, téměř bezvýhradně soustředěný do nitra jedné rozvětvené vesnické rodiny, svou ponurostí, umocněnou reportážními vyprávěcími postupy, souzní s obdobně pojednanými výpověďmi maďarskými (Rodinné štěstí, předloni zvítězilo v Karlových Varech), rakouskými (Psí dny) i českými (Městečko, Poupata, Štěstí). Domalewski příběh vypráví nevzrušeně, v epizodické struktuře a umocňuje jej situováním do blátivého času Vánoc, z jehož svátečnosti nakonec v okruhu postav zůstala jen stádní návštěva mše. Nelze si nevšimnout alkoholismu, rezignace i sklonu k násilnostem, sníženého právního vědomí či bezmoci v pokusech o smysluplnou seberealizaci. Výmluvné je to u dívky, která odhodlaně, avšak bez sebemenšího náhledu na svůj chabý um šmidlá na housle skladbu Tichá noc.
Podstatným motivem snímku je mezi Poláky značně rozšířená praxe zahraničních výjezdů za prací. (Zazní i poněkud proklamativní přiznání, že pobyt v zahraničí sotva pomůže: namísto toho, aby se tam člověk cítil jako člověk, uvědomí si ještě intenzivněji, že je „pouhý“ Polák.) Ostatně hlavní postava, Adam, jenž po letech odloučení přijíždí ze zahraničí ke své rodině, nevlastní ani platební kartu, do vlasti přicestuje autobusem obsazeným samými ztroskotanci; auto, které si vyzvedl v půjčovně, vydává ze své vlastní a za doklad svého úspěchu. Přitom zvažuje, že by v zahraničí zůstal natrvalo. Ostatně v závěrečném záběru filmu spatříme, jak Adam autobusem vstříc nejistotě odjíždí…
Jen pozvolna se ozřejmuje důvod Adamovy návštěvy: potřebuje přesvědčit sourozence, aby mohl prodat neobývaný domek po dědečkovi – a získat tím peníze pro zamýšlené podnikání. Zahraničního zájemce o koupi už sehnal, dokonce mu zasílá obrázky zalesněné přírody vůkol, avšak čím dál zřetelněji si uvědomuje marnost svého počínání. Selhává i pokus založit si svoji vlastní rodinu. Prostřednictvím Adamových setkání s jednotlivými rodinnými příslušníky se ozřejmuje naleptaná soudržnost pospolitosti: lidé v ní žijí spíše vedle sebe než pospolu. Omšelý dům, který Adamovi příbuzní obývají, koresponduje s pocity aktérů.
Piotr Domalewski vedl herce k takovým výkonům, že postavy jsou povětšinou uvěřitelné a výrazově syté; například málomluvná Adanova matka, kterou jako předčasně zestárlou, stále však vnímavou ztělesnila Agnieszka Suchorová, nebo odtažitý Adamův bratr, jak jej ztvárnil Tomas Ziętek. Svorníkem dění i dominantou je ovšem Dawidem Ogrodnikem ztvárněný Adam: zprvu spíše modelovaný do pozice pozorovatele, jenž se pokouší prolomit obruče nedůvěry, lhostejnosti i prospěchářství, aniž by si byl ochoten přiznat, že výhody si chce přivlastnit hlavně on sám. Ale jak se posléze vyjeví, Adamova netečnost má své meze… Ogrodnik je herec charismatický, schopný s jistou mlčenlivostí, provázející v různých významových kontextech obličejovou mimiku, obejmout rozeklané postavy. Prokázal to nejednou: vedlejšími rolemi zaujal v mezinárodně uznávaných (a rovněž v ČR uváděných) polských filmech Ida nebo Poslední rodina.
Kameraman Tiché noci Piotr Sobociński ml. zvolil zašedlé či zahnědlé tóny a zrnitý, „surový“ obraz. Ponor do „bezbarevnosti“ symbolizuje bezčasí, v němž se příběh odehrává. Vlastně jediným výrazným okamžikem, kdy v tonalitě problesknou až oslepující odstíny, se stává požár prodávané usedlosti, který definitivně pohřbí Adamovy plány. Možná ještě výraznějším dramatickým komponentem je souběžně natáčený videozáznam prostředí i událostí, ať pořizovaný Adamem (počínaje autobusovým cestováním) nebo později jeho nejmladší sestrou, která si od něho kameru vypůjčí. Začlenění těchto roztřesených, barevně rovněž unylých záběrů dotváří pocit rozvrácených jistot.
Tichá noc se v tuzemské distribuci pohybuje vpravdě „tiše“. Před nedávnem byla uvedena na Dnech evropského filmu, následují jednotlivé projekce. Dvě takové připravilo pražské kino Atlas na úterky 15. a 22. května 2018 od 20 hodin.
Tichá noc (Polsko 2017, 100 minut)
Scénář a režie: Piotr Domalewski, kamera: Piotr Sobociński ml, střih: Leszek Starzynski. Hrají: Dawid Ogrodnik, Arkadiusz Jakubik, Tomasz Schuchardt, Jowita Budnik, Artur Steranko, Mateusz Więcławek, Paweł Nowisz, Agnieszka Suchora a další.
