Migranty raději nestřílejte – mohou obživnout a levitovat
Maďarský režisér Kornél Mundruczó je poučenějším českým divákům znám složitě konstruovanými filmy s metaforickým přesahem. Některé byly spíše rozpačité (Šťastné dny, Projekt Frankenstein), s dalšími uspěl (Bílý bůh). V nejnovějším snímku Měsíc Jupitera se divácké atraktivitě vypravil asi nejzřetelněji vstříc.
Ale aby nebylo mýlky: Mundruczó (*1975) i v Měsíci Jupitera vykazuje významový přesah – tentokrát v mysteriózní poloze. Už název pracuje s podobenstvím: měsícem Jupitera se myslí skutečně existující měsíc zvaný Europa, objevený již Galileem. U „jupiterské“ Europy se předpokládá, že pod jejím zmrzlým povrchem se nachází voda s možným výskytem života. Mundruczó vede následující paralelu: náš stejně nazvaný pozemský světadíl, ve svém sobectví jakoby uzavřený pod ledovým příkrovem lhostejnosti, může být oživen přítomností nelegálního syrského uprchlíka, jenž nejenže přežije své zastřelení na hranici, ale objeví v sobě schopnost levitovat, vznášet se, rušit zemskou přitažlivost. A také, podoben andělu smrti, plnit podvědomá přání nebo naopak přimět člověka k určitému jednání.
Měsíc Jupitera reaguje na aktuální problémy: na příval migrantů, na hrozbu teroristického útoku s nimi spojenou (sebevražedná akce v budapešťském metru si vyžádá spoustu obětí). Současně Mundruczó připojil výrazný deziluzivní akcent v zobrazení zvoleného segmentu maďarské společnosti: policejní jednotky se vyznačují rázností a podezíravostí až brutální, ve zdravotnictví vládne pokrytectví, kvete úplatkářství, díky němuž se tak migranti mohou vymanit z detenčních táborů. Mentalita uprchlíků je vykreslena jak v poloze štvané zvěře prchající neznámým prostorem, tak v široké škále reakcí od zdánlivé apatie přes zoufalé domáhání se pozornosti až k vybuchující agresivitě.
Sugestivně napsány i zahrány jsou ústřední postavy; sice občas hraničí s výlučností, ale neztrácejí na věrohodnosti. Nejdůležitější, byť nejméně ozvláštněnou postavu, levitujícího „anděla“ Aryana, ztvárnil Zsombor Jéger – svému dosti monotónně, snad bezbarvě pojednanému hrdinovi vtiskl věčně udivený výraz. Nechápe svou zázračnou proměnu, avšak naučil se s ní žít a používat ji. V tomto směru je výmluvné, že lidé si jej povšimnou až v závěru, když vzhlédnou k obloze, protože předtím měli hlavu skloněnou k zemi. O minulosti lékaře Gábora Sterna (Merab Ninidze) se divák dozví, že má na svědomí smrt člověka na operačním sále, kam přivrávoral opilý, ovšem to jej neodradí od kolotoče úplatků, jimiž si přivydělává na zaplacení dluhů. Dlouho nemyslí na nic než na svůj prospěch, jakkoli mravně pochybný (má to židovsky znějící příjmení snad něco znamenat?). A ovšem jako jediný prochází Gábor Stern určitým vývojem, když si uvědomí, že Aryana zneužíval pouze jako zdroj snadných výdělků. S nasazením vlastního života mládence potom nutí, aby unikl z ohrožení, aby se stal svobodným.
Režisér ohromuje vypravěčskou obratností, kameraman Marcell Rév dokáže kouzlit – ať již v dlouhém nepřerušovaném záběru sleduje úprk migrantů řekou, po zavodněných lukách i lesními porosty, anebo ať nasnímá zběsilou automobilovou honičku v hustém pouličním provozu, případně pronásledování v hotelových chodbách či výtazích. Jindy Mundruczó & Rév složitě pohybují kamerou všemi směry, jako kdyby chtěli zprostředkovat levitování. Vznášející se mladík mnohdy upadá do jakéhosi vzdušného baletu, přetáčí se ve vzduchu jako poletující pírko. Záběry postihují členité dění, přenášejí pozornost z místa na místo, aniž by ztratily smysl pro kontinuálně probíhající běh událostí. Schopnost rozehrát rozsáhlé výjevy, jimiž kamera jakoby projíždí, přiblížit se k zemi či vystoupat do výšin, vše je zde inscenováno s mimořádnou lehkostí. Pravda, zároveň je to silně vystavováno na odiv.
Co je důležité: Mundruczó na nic neposkytuje odpověď ani nehlásá ideje, ale „jen“ vytváří podhoubí otázek o víře, morálce, lidskosti a nakonec i o smyslu života, třebaže samotné náboženské cítění Maďarů i běženců je vlastně vytěsněno.
Měsíc Jupitera (Maďarsko/Německo, 2017, 123 minut).
Režie: Kornél Mundruczó, scénář: Kornél Mundruczó a Kata Wéber, kamera: Marcell Rév, hudba: Jed Kurzel. Hrají: Zsombor Jéger, Merab Ninidze, György Cserhalmi, Mónika Balsai, Sándor Terhes a další.
