Krzysztofu Kieślowskému by bylo osmdesát. ČT art uvádí dva filmy tohoto tvůrce

Kino morálního neklidu je fenoménem polské kinematografie, který započal spolu se sedmdesátými roky. Vyznění některých tehdy vznikajících děl lze volně přirovnat k étosu obdobných českých filmů ze začátků „nové vlny“ o desetiletí dříve, například Obžalovaného Kadára a Klose. Onen morální neklid samozřejmě souvisel se stavem společnosti, kdy se pod krustou oficiální propagandy odehrávala „nepohodlná“ dramata nedílně spjatá s politickými pořádky v zemi.

Amatér (1979) zvítězil na moskevském filmovém festivalu a vyhrál rovněž národní přehlídku, pořádanou tehdy v Gdaňsku. Už při sledování tohoto snímku si uvědomíme, že Kieślowského hrdinům postačí zdánlivě drobný impuls, aby se od základů změnil jejich život. V Amatérovi je to filmová kamera, která hrdinovi (uvážlivě, s výrazovou zdrženlivostí jej představuje Jerzy Stuhr, zanedlouho proslavený Sexmisí) zprostředkuje dosud nepociťované skutečnosti.

Jerzy Stuhr v hlavní roli snímku Amatér, v němž se zároveň podílel i na scénáři, foto: © DR-MK2 / Archiv ČT

Titulní hrdina si kameru pořídil primárně proto, aby zachytil první okamžiky života svého dítěte. Avšak záliba v natáčení přerůstá v zájem o dění kolem něho. Shodou okolností je nucen pořizovat také záznamy „společensky závažného“ dění, z nichž by však měl vystřihnout vše nepatřičné. Posedlost „vidět“ si od „amatéra“ vyžádá bolestné osobní oběti.

Náhodu Kieślowski natočil v jednaosmdesátém roce, do kin však byla uvedena o šest později; nezapomeňme, že v prosinci 1981 byl v Polsku vyhlášen výjimečný stav (podle některých zdrojů se jednalo o „válečný stav”). Tvůrce tu pokročil dál: načrtává tři varianty politické aktivizace téhož mladého člověka (mladičký Bogusław Linda), odvíjející se v závislosti na dostižení odjíždějícího vlaku. Jednou se dostává mezi komunistické kádry, podruhé se ocitá mezi opozicí, potřetí se chce věnovat akademické kariéře, aniž by se hodlal jakkoli politicky angažovat. Linda skvěle odstínil jednotlivé lidské typy, které nikdy nebyly k ničemu předurčeny, neboť jejich osud se počal odvíjet díky sotva předvídatelné náhodě.

Za sebou kladené epizody se vyznačují výtečnou uměřeností v kresbě hrdinova charakteru, z něhož nikdy nemizí rozměr svědomí, které mu pomáhá uchránit se dalšího zneužívání, i když se ještě neodhodlal k radikálnímu rozchodu s mocenskými strukturami (v první povídce), které jej vede k hledání smyslu života ve víře (druhá povídka) a které posléze diktuje základní lidskou solidaritu, když se odhodlá vyhovět prosbě svého nadřízeného, jenž očekává politické nesnáze, aby jej zastoupil na konferenci v zahraničí (závěrečná povídka). Kieślowski akcentuje dosti skeptickou ideu: ať si totiž člověk zvolí jakoukoli životní cestu, její vyvrcholení je nakonec stejné.

Třetím Kieślowského snímkem, který ČT teprve připravuje, je titul Bez konce (1985), v němž exceluje Grażyna Szapołowska. Při práci na tomto filmu režisér navázal spolupráci se scenáristou Krzysztofem Piesiewiczem, jenž se podílel na všech pozdějších Kieślowského filmech. Autoři se opět dotýkají bolestivých zákrutů lidského osudu, ale rozhodli se zdůraznit i dobové zakotvení příběhu – aniž by poklonkovali vládnoucí moci, situovali jej do čerstvě vyhlášeného výjimečného stavu, provázeného zákazy a represemi.

Hlavní hrdinkou je tu žena vyrovnávající se s nenadálým úmrtím manžela, někdejšího obhájce politických vězňů. Aby si udržela psychickou rovnováhu, věnuje se překládání Orwella. Přesto se jí milovaný muž ustavičně vkrádá do mysli a hrdinka jako kdyby ztrácela pud sebezáchovy. Bez konce náleží mezi Kieślowského nejpesimističtější díla, pracuje zde s motivy výlučnými až stěží uvěřitelnými či obhajitelnými.

Bogusław Linda v hlavní roli filmu Náhoda, foto: Studio TOR / Archiv ČT

V druhé polovině osmdesátých let vznikl proslulý Kieślowského cyklus hodinových televizních filmů Dekalog, zkoumající projevy a dopady biblických přikázání v moderní společnosti. Dva díly Dekalogu autor provedl i ve formě celovečerních snímků pro kina – Krátký film o zabíjení a Krátký film o lásce.

Dekalog, stejně jako následující Kieślowského tvorbu, Česká televize v minulosti (někdy opakovaně) uvedla. V devadesátých letech tvůrce získal francouzskou podporu a náměty mohl realizovat oproštěn od všech kompromisů a aktualit. Ve filmu Dvojí život Veroniky (1991) rozvíjí souběžně osudy dvou dívek, jedné Polky, druhé Francouzky, které o sobě vzájemně nevědí a jejich náhodné setkání je víc než letmé, přesto prožívají jakousi společnou identitu. Počínaje tímto snímkem se důležitou součástí příběhů stává hudba. Poté Kieślowski natočil volně spjatý triptych Tři barvy (1993–1994). Jejich názvy – Modrá, Bílá, Červená – vycházejí nejen ze symboliky francouzské trikolóry a hesla „rovnost, svornost, bratrství“, nýbrž i z emotivního působení jednotlivých barev. Každá část trilogie je navíc výtvarně stylizována do příslušného odstínu.

Tři barvy byly posledním dokončeným projektem Kieślowského. Cítil se unavený a vyčerpaný, myslel na odpočinek; 13. března 1996 zemřel po operaci srdce. Po smrti pak bylo realizováno několik jeho dalších scénářů.

Dodejme ještě, že Česká televize nedávno zakoupila celý soubor polských filmů a bude je průběžně uvádět. O některých dalších tedy budeme referovat někdy příště.

Amatér / Amator (Polsko 1979, 109 minut)
Režie: Krzysztof Kieślowski, scénář: Krzysztof Kieślowski, Jerzy Stuhr, kamera: Jacek Petrycki, hudba: Krzysztof Knittel. Hrají: Jerzy Stuhr, Małgorzata Ząbkowska, Jerzy Nowak, Tadeusz Bradecki, Krzysztof Zanussi a další.

Uvádí ČT art 12. června 2021 od 21:55.

Náhoda / Przypadek (Polsko 1981, 118 minut)
Scénář a režie: Krzysztof Kieślowski, kamera: Krzysztof Pakulski, hudba: Wojciech Kilar. Hrají: Bogusław Linda, Tadeusz Łomnicki, Jacek Borkowski, Bogusława Pawelecová, Zbigniew Zapasiewicz, Jerzy Stuhr, Adam Ferency, Zygmunt Hübner a další.

Uvádí ČT art 19. června 2021 od 21:55.