Kufřík se zvuky na cestách. Hudebník Oliver Torr hledal způsob, jak být s kolegy v kontaktu během lockdownu
Během května se v Česku znovuotevřely galerie. Mezi výstavami, jež stojí za doporučení, se vyskytuje i jedna hudební. V pražské MeetFactory je do 4. července k vidění doprovodná expozice k projektu Trans Europe Postal Express pražského hudebníka Olivera Torra.
Výstava Trans Europe Postal Express přibližuje proces vzniku stejnojmenné nahrávky, která vznikla coby „dálková“ spolupráce Olivera Torra s vybranými umělci spjatými se SHAPE, tedy evropskou platformou pro inovativní hudbu a audiovizuální umění zřízenou Evropskou unií. „Prvotním motivem byla snaha nějak propojit hudebníky alespoň myšlenkově, když to nešlo fyzicky. Vymysleli jsme, jak by mohla část mě cestovat a sbírat impulzy, které by vedly k nějakému kreativnímu vybití,“ vysvětluje Torr genezi nápadu. Spočíval v následujícím: poslal do světa čtyřstopý kazetový magnetofon Tascam Porta 02 spolu s prázdnými kazetami a s výzvou, aby na ně spřátelení hudebníci nahrávali zvuky své domoviny. Když se Torrovi kazety vrátily, přetvořil posbíraný materiál z různých koutů Evropy do nahrávky Trans Europe Postal Express.
Oliver Torr, foto: Lukáš Havlena
Oliver Torr má za sebou řadu spoluprací s hudebníky z klubového undergroundu jako jsou Trauma, Niels Doucet nebo OGJ. Produkoval nahrávky pro písničkářku Katarzii, kytaristu Black Tar Jesuse a další. Patří ke komunitě kolem proslulých modulárních syntezátorů Bastl Instruments, či šéfuje vlastnímu kolektivu XYZ. Když uhodil covid, zůstal ze dne na den zavřený sám ve studiu. Spolupracovat s hudebníky na dálku za pomoci pošty se ukázalo v časech lockdownu jako relativně ideální.
Na výstavě v MeetFactory jsou k vidění magnetofon a kazety, ale také skicák, jakýsi cestovní deník, do něhož jednotliví tvůrci přidávali vzkazy a poznámky. Kufřík s logem Trans Europe Postal Express navštívil Marseille, Vídeň, Kyjev, Basilej či Bělehrad a nasbíral zvukově různorodý materiál. „Cestovní řád kufru byl daný dopředu, dohromady ho dával Pavel Kraus ze SHAPE, který se nad projektem dost zapotil. Kufr se třeba zasekl na ukrajinských hranicích, protože celníci nebyli schopní pochopit, že se jedná o uměleckou akci,“ vzpomíná Torr.
K výzvě se připojili hudebníci podporovaní zmíněnou platformou SHAPE. Byli mezi nimi třeba španělská, ve Francii žijící kytaristka a skladatelka Clara de Asís, welšská zvuková umělkyně Elvin Brandhi, maďarský producent Fausto Mercier nebo francouzská DJka a rapperka Moesha 13. Každý z nich měl tři dny na to něco nahrát – a pak musel kufřík s magnetofonem poslat na další adresu.
Volba magnetofonu nebyla náhodná. Torr s ním často pracuje a chtěl hudebníky – byť na dálku – spojit i jednotnou technologií, poněkud obstarožní, a možná v něčem omezenou. Ta ovšem přinutila hudebníky vystoupit z komfortní zóny a přijmout daná pravidla hry. Pro některé to byla první zkušenost s tímto přístrojem.
Torrův experiment vychází z takzvaného mail artu, poštovního umění, disciplíny iniciované v padesátých letech minulého století Rayem Johnsonem, který posílal účastníkům svých performancí úkoly poštou. Jeho New York Correspondence School tuto techniku rozvinula a pracovala s ní s důrazem na vtip. Další inspirací byla myšlenka aleatorické hudby, v níž jsou některé části kompozice ponechány hře náhody, přičemž podmínky náhodných jevů jsou pevně definovány. Mezi nejznámější průkopníky takových kompozic patří Pierre Boulez a John Cage. Torr tím navázal na své letošní album Fragility of Context, jehož metodou bylo používání náhodných zvuků vytržených z jejich kontextů – třeba zvuků z náhodně laděného analogového rádia.
Jednotlivé tracky Trans Euro Postal Express jsou nazvané podle měst, odkud pochází podstatná část materiálu. Na výslednou podobu písní měly vliv ruchy a zvuky, kresby, vzkazy a náčrtky i atmosféra jednotlivých lokalit. „Nějaké věci byly hodně geolokační, například Marseillské rádio, nebo řev fotbalového stadionu, který byl tedy asi z archivu. Peter Kutin s Rojin Sharafi nahráli spolu jam, jelikož se oba nacházeli ve Vídni,“ říká Torr. Důležitou roli měly i malůvky ze skicáku, který cestoval v kufříku s magnetofonem. „Moesha13 mi nakreslila motorku, a poslala zvuk fotbalových fanoušků, což mě vedlo k tomu, abych vytvořil soundtrack k fotbalovému zápasu s použitím manipulovaných zvuků motorek, které jsem měl nahrané z Litvy. Kdybych tyto impulsy nedostal, asi bych se k něčemu takovému nikdy nedostal. Není to kompilace cizích písní, mnohokrát jsem zaslaný materiál ani nepoužil, ale posunul mě někam v hlavě.“
V tracku nazvaném Warszawa se z hlukových poryvů zjeví elektronický beat, ve skladbě Kyiv se proplétá zmutovaný hlas se syntezátorovým motivem, zatímco Beograd se obejde bez beatů – provazce syntezátorových riffů připomínají těžký déšť snášející se na město. Ačkoliv finální podobu skladeb měl v ruce výhradně on sám, Torr považuje Trans Europe Postal Express za kolektivní počin, za kolaborativní album. „Mohl jsem si půjčit uši a mysl někoho jiného a použít to k tomu, abych se dostal do méně probádaných vod.“
Poster k projektu Olivera Torra Trans Europe Postal Express, repro: MeetFactory
Oliver Torr: Trans Europe Postal Express
Koncept, hudba, produkce, mix: Oliver Torr
Zapojení umělci: Clara de Asís; Elvin Brandhi; Fausto Mercier; Kӣr; Moesha 13; Peter Kutin + Rojin Sharafi; Poly Chain; Širom
Design: Matěj Moravec
Fotografie: Jonáš Verešpej
Texty: Jonáš Veršpej; Freddie Hudson; Filip Pleskač
Transport: Pavel Kraus
Produkce: Filip Peroutka
Web: Matěj Moravec; Matouš Barnat
SHAPE tým: Michal Brenner; Rihards Endriksons; Viestarts Gailitis; Barbora Hřebíková; Pavel Kraus (alumnus); Lucia Udvardyová
MeetFactory, Ke Sklárně 3213/15, Praha 5. Výstava je přístupná do 4. července vždy 13:00 do 20:00 hodin + dle večerního programu.
