Literární skákačka: Příběh o rivalitě dvou sester je oddechovou plevou

Román Ve stínu stojí na jednoduchých základech. Vypravěčka Lidmila trpí tím, že její mladší sestra Lenka je ve všech ohledech úspěšnější. V mládí se kolem ní točí kamarádky a obdivovatelé, s přibývajícími roky se propast mezi sestrami ještě prohlubuje. Zatímco Lenka studuje, Lidmile řeknou rodiče, že dvě dcery by na studiích neudrželi, a tak začne pracovat jako pošťačka. Zatímco Lenka si vybírá mezi nápadníky, a nakonec skončí v náruči okouzlujícího učitele Libora (ale pozor! učitele z bohaté rodiny, to je velmi důležité), tak Lidmilu vžene do manželství s nepohledným Petrem z dětského domova nečekané těhotenství. Starší sestra tak tře bídu s nouzí, mladší si kupuje luxusní oblečení, jezdí mercedesem a žije v domě, který nechal postavit její chlípný tchán.

A pak je tu ještě matka, která úspěšné Lence splní, co jí na očích vidí, zatímco Lidmilu dokola kárá a předhazuje jí, že si za muže vzala člověka s holým zadkem. Její posedlost tím, jak naditou peněženku má amant jejich dcer, je až směšná. Ostatně v románu Kateřiny Castañedy (* 1982) sledujeme hemžení jednorozměrných, černobílých chudáčků. Postavy se pohybují jak koně na dostihové dráze s klapkami na očích, kteří vidí jen před sebe. Nebo jako hrdinové starých počítačových „skákaček“ – můžou běžet dopředu, můžou se otočit a běžet dozadu (postavy se s blížícím závěrem vyprávění začínají vybarvovat a přehodnocovat své postoje), ale to je tak vše. Třetí rozměr těmto počítačovým figurám umožněn není, moc dalšího vedle běhání a skákání dělat nemůžou. Když už se v nějaké scéně objeví nečekaný prvek, který vypravěčka zmíní jakoby mezi řečí, čtenář si může být jistý, že právě tento prvek sehraje později nějakou více či méně podstatnou roli. Překvapující tak pro čtenáře může být pouze to, že se autorka patrně domnívala, že to bude fungovat.

Obálka knihy Ve stínu, repro: Prostor

Ve stínu spočívá v tom, že Lidmila, pro kterou je „nespravedlnost světa“ už příliš tíživá, zosnuje lest, do níž je zamotán sestřin manžel Libor. Vše nabude děsivějších rozměrů, než jaké si vypravěčka (naivně) vysnila, situace se jí vymkne z rukou a dramaticky poznamená i ji osobně… A Lidmila si pomalu, ale jistě začíná uvědomovat, že ono to s tím jejím životem vlastně nebylo zase až tak špatné, že možná záviděla sestře zbytečně a také třeba to, že, světe div se, peníze nejsou všechno.

Aby se propracoval k tomuto „poznání“, musí čtenář překonat více než tři stovky stran. Lidmila má potřebu neustále vše zevrubně vysvětlovat, abychom nebyli ani na chvíli na pochybách, jak se věci mají, co si právě myslí a proč dělá to, co dělá. Tato tendence nabývá takových rozměrů, že Lidmila připomíná malé dítě osvojující si jazyk, které na každý traktor ukazuje prstem a nadšeně hlásí: „Traktor!“ Když jí kupříkladu Libor nabídne, zda by si s nimi nechtěla někdy zahrát golf, Lenka se chopí slova, prohlásí, že na takové věci její sestra není, a dodá: „‚Ona si radši někam zaleze a bude psát básničky, viď?‘“ Lenka tím naráží na scénu z dětství, kdy před spolužačkami četla Lidmilinu báseň, čímž sestru ztrapnila. Pokud by však někdo přesto tápal, jak si tuto situaci vyložit, vypravěčka přispěchá na pomoc: „V tu chvíli se ve mně zvedla obrovská vlna zášti. Řekla to jen proto, aby mě před ním shodila!“

Na druhou stranu tento přístup slibuje jistý čtenářský komfort. Nad ničím se zde nemusí přemýšlet, vše je vysvětleno, poškádlit emoce příběh dovede. Stránky plynou, z „čechovových pušek“ se pálí ostošest a čtenář se může dojímat a usvědčovat v přesvědčení, že to a to si přesně myslel a že na rozdíl od protagonistky on přece dávno ví, že pomsta se snadno může obrátit proti tomu, kdo se mstí, a podobné pravdy. Román Ve stínu náleží mezi oddechovější četbu. I v tomto výseku literatury je nicméně třeba oddělovat zrno od plev. Je zřejmé, čím je první román Kateřiny Castañedy.

Autor je literární kritik.

Kateřina Castañeda: Ve stínu. Prostor, Praha 2021, 336 stran, doporučená cena 347 korun.