Malá švédská podvratnost, zábavná, milá, chytrá – a o dnešku
Jedním z nenápadných, ale pozoruhodných příspěvků na Netflixu je švédská série Láska a anarchie. Odlehčeně si bere na paškál ekonomizaci vztahů a napětí mezi analogovým a digitálním světem, mezi boomerským a mileniálně-globalistickým pohledem na kulturu, podnikání i život.
Knižní nakladatelství v centru Stockholmu. Přichází tam zavést pořádek ekonomická konzultantka Sofie (Ida Engvoll), vdaná matka dvou dětí, blížící se čtyřicítce. V podniku začne flirtovat s ajťákem Maxem (Björn Mosten), dvacátníkem, který si nic moc nebere. Jejich hra kromě sbližování (včetně fyzického) spočívá v tom, že si vzájemně dávají více či méně výstřední úkoly, jejichž splněním se situace ve firmě i v jejich osobních životech vychýlí a komplikuje. Během osmi zhruba půlhodinových epizod se obnaží rodinné zázemí obou protagonistů, ale také provozní a ekonomické turbulence, kterými nakladatelství prochází.
Podívejte se na trailer seriálu Láska a anarchie. Na snímku Sofie a manžel, foto: Netflix Sofie usedá do firmy s předsevzetím, že v ní zavede zefektivnění a optimalizaci, jak se tomu v hantýrce takových konzultantek a konzultantů říkává. Nejde jí to zrovna hladce. Ajťák ji citově vykolejí, mimo jiné proto, že v domácnosti doléhá manželská rutina a rozkližují se představy paní a pána domu. A osazenstvo nakladatelství má své, ne úplně kompatibilní a navzájem sladěné představy, kudy dál. Stárnoucí šéfredaktor přes literaturu Friedrich (výtečně minimalistický Reine Brynolfsson) nechce pochopit ediční politiku, která by měla takzvaně dynamicky reagovat na trendy (včetně angažování mladičké youtuberky plkající lifestylové banality). Kdežto ještě o něco starší provozní šéf Ronny (Björn Kjellman) chce být na výši doby a trendům dostát, takže mezitím vyjednává za zády prakticky všech se streamovacím firmou, která by nakladatelství odkoupila a dodala, jak ekonomistická hantýrka praví, nový impuls. Mezi tím vším bruslí PR pracovnice Denise (hraje ji Gizem Erdogan, vynikající v seriálu Chalífát). Takže takové malé šťouchnutí do dravosti služeb, k nimž Netflix sám náleží.
Láska a anarchie v ničem nejde do krajnosti a do důsledků. Surfuje a baví, ne však hloupě. Vyskytují se zde generační přehrady, urputnější, než by se v liberálně-progresivistické společnosti mohlo zdát. Friedrich, jenž byl mladý v osmdesátých letech, nemá valné pochopení pro mileniální nuance ve vyjadřování a v náhledu na sebe sama. Na takzvanou tradiční kulturu dotírá online produkce – panovačně, bez sentimentu. Všichni jsou více či méně nejistí, a především hrají role, které je nemají připravit o pohodlí, v němž existují. Co je pravda „doopravdy“, a co je pouze „pravda trhu“? Nikdo o tom na rovinu nechce raději mluvit, možná ani vnitřně přemýšlet…
„Zajímalo by mě, kolik nadšených komentářů a pětihvězd by si dílko odneslo, kdyby hlavním protagonistou byl muž a objekt jeho zájmu mladá nezkušená IT stážistka. Doporučuji před hodnocením každou scénu přehrát v hlavě v tomto složení To by tu bylo nablito (právem), takhle je ovšem podobná slátanina považovaná za neotřelou, skandinávskou a svěží. Nemyslím to zle, na odpolední binge v době koronavirové ideální, zvlášť pokud máte slabost pro mladé zajíčky či sexuálně neukojené milfky,“ napsal na server ČSFD tamní letitý uživatel Rock4ever, podle něhož je Láska a anarchie „nablblá limonáda, která předvádí problematický toxický vztah, za který by vás v opačném gardu feministky ukřižovaly. Pevně doufám, že jej v této podobě nebudou adorovat, protože přesunutím kyvadla šovinismu na druhou stranu opravdu rovnosti nedosáhneme.“
Tvůrkyni a režisérce Lásky a anarchie, Švédce Lise Langseth (*1975), která je tedy rovněž milfkou (jsou jimi označovány ženy mezi třicítkou a padesátkou), se dají vytýkat praštěnosti, jimiž se Sofie a Max úkolují, respektive, k čemu se uchylují – občas to prostě je přefabulovaná legrace pro legraci. Ale hodnotit dílo podle toho, jak je případně mohou vnímat radikální feministky, či naopak jejich mužský protipól, je cesta do pekel, generující další a další bariéry. Slova pisatele Rock4evera jsou zde citována právě pro svoji dnešní smutnou typičnost. V tom seriálu totiž primárně běží o jiné věci než o to, jak to Sofie a Max spolu mají, kdo má jaké postavení. Lise Langseth usilovala, domnívám se, nadlehčeně zobrazit zmatenost současné (nejen švédské) střední třídy. Je totiž fakticky dost jedno, kdo je mladší, a kdo starší. Kulturní hranice a představy mohou běžet zcela různě bez ohledu na rok narození…
Láska a anarchie / Kärlek & Anarki (Švédsko, 2020, 8 epizod, celková stopáž 3 hodiny 56 minut)
Tvůrkyně a režie: Lisa Langseth, scénář: Alex Haridi, Amanda Högberg, Antonia Pyk, Lisa Langseth, kamera: Ulf Brantås, hudba: Kristian Selin Lidnes Andersen, střih: Elin Pröjts. Hrají: Ida Engvoll, Björn Mosten, Carla Sehn, Reine Brynolfsson, Gizem Erdogan, Björn Kjellman, Ruben Lopez, Johannes Bah Kuhnke, Elsa Agemalm Reiland, Disa Östrand, Ejke Blomberg, Lars Väringer, Yasmine Garbi, Lisette Pagler, Benjamin Shaps, Bengt C.W. Carlsson a další.
