Málo vídaným způsobem Losers Cirque Company převypravují v Anežském klášteře příběhy svatých

Poutní cesta za blahoslaveností. Tak nějak by mohl znít podtitul inscenace Sancti. Je procházkou i site specific projektem, muzikálem i koncertem, divadlem i larpem… A taky trochu vzpomínkou na bojovku na letním táboře. A je to nový cirkus. To vše v podání Losers Cirque Company.

Dějištěm, jevištěm i hledištěm se stává Anežský klášter na pražském Františku; soubor jej – patrně v nadsázce – nazývá svou letní scénou. Každopádně jde o příběh, který by bez kulis starých devět století bylo stěží možné odvyprávět se stejnou jímavostí. Legendy o světcích, již se měli procházet mezi týmiž zdmi, kde se procházíme my dnes, získávají totiž v zahradách, křížových chodbách i kapli kláštera zcela jiný rozměr.

Nevšední dimenzi navíc „Svatým“ dodává – pro Losers vlastní – žánr nového cirkusu, organicky spjatý s osobitou vizualitou. Kupříkladu v jakémsi prologu, ještě v Anežčiných zahradách, sleduje divák osud svatého Vavřince, umučeného na železném roštu, pouze jako minimalistické otáčení se na visuté hrazdě. Ovšem i takový pohyb dokáže – skrze příběh, jímž nás provází v jedné osobě průvodce, vypravěč a občas i jeden ze světců – vyvolat hluboký soucit.

Inscenaci Sancti doplňuje chórový zpěv v podání MGC, foto: Losers Cirque Company

Poutní cesta v Sancti nejednou osciluje mezi magičnem a nadsázkou. Jako třeba ve chvíli, kdy diváky před vstupem do kláštera průvodce vyzývá, aby do svatostánku vkročili pravou nohou. A když se všem podaří vtěsnat úzkým vchodem do čarovné zahrady, jsou podivínským zahradníkem vykázáni obdobně úzkými dveřmi zpět. Stejně tak chvění i úsměv vzbuzuje epilog, při němž jsou návštěvníci během večera vůbec poprvé usazeni do tradičnějšího hlediště a v kostele svatého Františka se dozvídají i jeho příběh – tentokrát odvyprávěný ve formě kombinující cirkusáckou show a muzikál. Divácky efektní loserovská trampolína je tentokrát zakrytá bílou látkou, takže akrobati-řeholníci na ni při výskocích vyhlížejí – v kulisách vysoké oprýskané klášterní zdi – jako kdyby se vznášeli vstříc božským nebesům…

Vzhledem k lokalitě je však ústřední legendou ta o svaté Anežce. Její divadelní ztvárnění se prolíná rovněž s texty, které jsou, coby součást stálé expozice, promítány na klášterní zdi i dlažbu. A tak, když se ambitem prochází klarisky v kápích, zpívají kostelní chór a pod nimi na zemi leží zapsáno Anežčino vidění o smrti krále Přemysla Otakara II., jak ho mezi sebou táhne zástup lidí, diváka i v případném horkém večeru poněkud zamrazí.

Cesta k Bohu bývá trýznivá a mučednická. Inscenace Sancti vypráví v Anežském klášteře příběhy svatých, foto: Losers Cirque Company

Vyvrcholením Anežčina příběhu o svatořečení je scéna v kapli Panny Marie, kde byla světice pohřbena. Pro cestu do nebes tvůrci zvolili pozemní akrobacii namísto se nabízející závěsné, zvláště v kapli tak velkoryse vysoké. Akrobaté se však scény ujali s grácií a z minimalistické performance, během níž je Anežka Česká prohlášena za svatou, učinili silný obraz nedávné doby. O přemyslovské princezně se totiž tradovalo, že teprve až bude svatořečena, zavládne v českých zemích svoboda, přičemž Anežka Česká byla prohlášena za svatou pět dní před začátkem sametové revoluce v listopadu 1989.

Inscenaci Sancti můžeme i ledasco vytknout a vznášet otazníky. Třeba nad tím, zda bylo nutné zařazovat do celku muzikálové pasáže. Představení by se klidně obešlo i bez doslovu neboli bez „oné pořádné cirkusácké show“. Současně však Losers Cirque Company dokážou svými příběhy o svatých diváka niterně zasáhnout, kromě jiného díky prostoru, který si pro tuto produkci zvolili.