Mezi láskou a smrtí. Kultovní deska britské kapely Coil slaví třicet let

„Halucinační obraz postav nebo tváří se obvykle mihne a pak zase zmizí, ale tentokrát se postavy naopak množily a zaplňovaly místnost. V okně do studia, kde Sleazy mixoval jeden z tracků, se míhal zástup králů a svatých mužů. Postavy Aztéků a také nějací seveřané.“ Tak vzpomínal na natáčení alba Love´s Secret Domain tehdejší člen skupiny Coil Stephen Thrower. Halucinace s ním sdílel i John Balance, podle jehož vzpomínek studio obsadili třímetroví amazonští bojovníci a babylonští králové: „Viděl jsem je rozesazené po zemi. Dotýkali se jeden druhého a povídali si,“ cituje hudebníka David Keenen ve své knize England´s Hidden Reverse z roku 2002, v níž zmapoval kariéru anglických experimentálních hudebníků propojených láskou k okultismu a k psychedelickým zážitkům. Zmíněný Peter „Sleazy“ Christopherson pak ve stejné knize vzpomíná, že pánové Balance a Thrower se zvládli hádat klidně osmačtyřicet hodin o to, jestli použít jeden nebo druhý sampl.

Třetí studiové album skupiny Coil oslavilo letos v březnu třicáté narozeniny a dočkalo se opulentních reedic. Deska z roku 1991, natáčená pod vlivem LSD a psylocibinu, inspirovaná taneční klubovou kulturou své doby i anglickým preromantickým básníkem Williamem Blakem, se stala milníkem psychedelického undergroundu.

Portrét Williama Blakea (1757–1827), olej z roku 1807 je dílem Thomase Phillipse; The National Portrait Gallery, London, zdroj: Wikipedia.org

Titulní (a zároveň závěrečná) skladba desky Love´s Secret Domain cituje Blakeovu báseň Nemocná růže i popový hit In Dreams Roye Orbisona. „Popusť uzdu zdravému rozumu,/ někteří z nás mají ostřejší zuby./ V tajném hájemství lásky,“ deklamuje zuřivě zpěvák John Balance do industriálního šrumu, jemuž udává řád strojový beat. V tento moment má už posluchač za sebou hodinu dlouhou jízdu, během níž potkal hypnotické rytmy, temné psychedelické syntezátorové pasáže i výstřední elektronické freak-outy. Jestli do té doby ještě nepopustil uzdu zdravému rozumu, tak teď už skoro jistě ano.

Musí to být spirituální rituál

Peter Christopherson a John Balance se potkali počátkem osmdesátých let. První jmenovaný měl za sebou členství v tehdy už nefunkční legendě industriální hudby Throbbing Gristle, s Balancem se seznámil v navazujícím projektu Psychic TV, který spolu posléze opustili, aby založili Coil. Desky Scatology (1984) a Horse Rotorvator (1986) navazovaly na agresivní zvuk industriálu. Ale na konci osmdesátek se Coil chtěli posunout. Kmenové duo kapely doplnil Stephen Thrower a ve studiu se k nim přidali třeba Marc Almond (Soft Cell) nebo Rose McDowellová.

Výchozím bodem pro tuto tvůrčí etapu Coil bylo setkání s acid housem a s ním spojenou kulturou ilegálních tanečních večírků a psychedelických drog. Tahle divoká symbióza naplňovala ideál rituálního, transcendentálního zážitku, k němuž se Coil chtěli hudbou přiblížit. Jsou to ovšem právě skladby nejbližší tehdejší raveovému třeštění jako The Snow a Windowpane, které z kolekce na albu Love´s Secret Domain zestárly zdaleka nejvíc – rovný houseový beat nebo zvuk didgeridoo z dnešního odstupu příliš znějí coby artefakty spojené s jednou konkrétní, dávno odešlou érou. Coil se také zkraje devadesátých let poprvé (a naposledy) podívali do hitparád – Love´s Secret Domain, o němž Christopherson a Balance v žertu mluvili jako o „párty desce“, figurovalo na druhém místě žebříčku alb vydaných nezávislými labely.

Coil požívali aktuálně dostupné technologie. Nakládali s nimi ovšem tak, že výsledek je v drtivé většině nadčasový– skladby Dark River nebo Titan Arch zní i dneska zní tajuplně i majestátně. Coil se podařilo napojit se na britskou okultní tradici, jíž byli fascinováni, a podvratnost undergroundu se zde nečekaně dobře prolíná s nadčasovostí folkové hudby. V Chaostrophy se ze změti samplů a beatů ke konci dokonce vynoří smyčcový kvartet s vyloženě bukolickou melodií. Divoké hudební kontrasty chtějí zachycovat téma střetu lásky a smrti, které se vine celým albem.

Hned na třech místech desky Love´s Secret Domain se opakuje motiv skladby Teenage Lightning, zlověstný drogový marš s vokálem proměněným efekty, kdy Balance zpívá o síle –náctileté energie a vzteku. („Sleazy“ na koncertech enigmaticky vysvětloval, že „–náctiletý blesk“ vznikne, když se vezmou dva –náctiletí a třou se o sebe). O čtrnáct let později se táž skladba objevila v minimalistickém mixu na albu The Ape of Naples, jímž Christopherson chtěl po smrti Balanceho (13. 11. 2004) definitivně uzavřít diskografii kapely. Novější verze je éteričtější, zbavená vzteku a agresivity. Tato změna dobře odráží cestu, kterou se Coil vydali v další dekádě, v nultých letech. Na abstraktních, darkambientních opusech Musick To Play in Dark Vol. 1, Musick To Play in Dark Vol. 2 nebo Moon´s Milk našli delikátnější způsoby, jak se vyrovnat se světem. A jejich hudba definitivně opustila škatulky.

Zmíněné album The Ape of Naples (2005), shromažďující nové i přemíchané skladby, je více než důstojným epitafem enigmatického dua. Balanceho smrt ve věku dvaačtyřiceti let uzavřela existenci skupiny; Christopherson zemřel v roce 2010, v pětapadesáti.

„Ze světla přichází temnota“

„Snažíme se dělat hudbu, která trvale a fundamentálně změní způsob, jakým lidé cítí a vnímají okolí a své místo ve světě. A snažíme se to dělat tak, aby si při tom moc neublížili,“ popsal Christopherson filozofii Coil v rozhovoru ze začátku tisíciletí, který nedávno zveřejnil portál Quietus. „Mám pocit, že chceme lidi povzbuzovat, aby se ztratili v naší hudbě stejně, jako se v ní ztrácíme my. (…) Je to jako když tě ovládne něco, co tě překračuje,“ dodal.

Tím, jak ubíhal v jednadvacátém století čas, začínal spirituální rozměr hudby, který Coil vždy zdůrazňovali, znít možná poněkud trochu naivně; konzumní a sekulární společnost odsunula transcendentální potřeby na okraj zájmu. Takové potřeby však nemizí zcela: zjevují se v krizových okamžicích, v nichž prostě nejde některým podstatným otázkám uhýbat. Jeden takový okamžik prožívá lidstvo právě teď. Proto možná není od věci začít se znovu prokousávat spletitou diskografií Coil.

Obal alba Love´s Secret Domain, repro: Amazon

Nahrávky Coil se poslední dobou objevují v reedicích, byť poněkud chaoticky – ostatně výroční vydání Love´s Secret Domain je dostupné ve dvou odlišných verzích od společností Wax Track a Infinite Fog. Na konci loňského roku o Coil vyšla výpravná obrazová publikace Universe Is a Haunted House, na příští rok se chystá jejich biografie Everything Keeps Dissolving. Na konci letošního března také vychází tribute album, na němž tvorbě Coil skládají poctu kapely z elektronického undergroundu.

Obal Love´s Secret Domain zdobí surreálná dřevořezba, v níž lze identifikovat třeba obří ejakulující penis umístěný nad mottem „Out of Light Cometh Darkness“ („Ze světla přichází temnota“). Mix zlověstných samplových koláží a slastných ambientních ploch na jejich nejslavnější desce odráží nejen dva mody hudební evoluce Coil. Transcendence a smíření se dostaví teprve v okamžiku, kdy dokážeme přijmout oba protikladné póly existence – lásku i smrt.