Potřebujete v tomhle polomrtvu hudebně probudit? Pak zkuste partu Black Country, New Road
Asi nikoliv náhodou se v době globálního lockdownu největší pozornosti fanoušků i publicistů těší kapely, jejichž studiové nahrávky na posluchače přenášejí energii živých koncertů. Sedmičlenná anglická skupina Black Country, New Road je právě takovým „přenašečem“.
Black Country, New Road byli objeveni předloni díky divokým koncertům, v nichž se mísil chaos free jazzu, naštvanost post-hardcore i kontrolované šílenství math-rocku s poněkud nepravděpodobnými vlivy klezmeru. „Nejlepší kapela na celý světě,“ napsal o nich nadšeně John Doran, šéfredaktor britského magazínu The Quietus; pisatel, který extatické výkřiky volí málokdy. Všechny přísliby Black Country, New Road nyní naplňuje jejich albový debut For the First Time. Při jeho poslechu se nejspíš zasníte, jaké by to asi bylo, slyšet je naživo. To neznamená, že nahrávka nefunguje při soustředěném domácím poslechu. Naopak!
Pusťte si skladbu Science Fair. Na ilustračním snímku koedukovaný septet Black Country, New Road, zdroj: DIY / Youtube Úvodní skladba Instrumental se pomalu rozjíždí s tribálními rytmy, minimalistickým blízkovýchodním motivem, pak však stupňuje napětí a směřuje k explozi mathrockového rauše, který prořezává saxofon jako blikající světla tmu. Black Country, New Road tady v pěti minutách dokazují, že nezní jako žádná jiná současná kapela. A to je jejich největší devíza.
Recenze nicméně v souvislosti s nimi někdy zmiňují sedmdesátkové hrdiny Pere Ubu (post-punk křížený s jazzem) či americké Battles ze začátku tisíciletí, kteří se vyžívali v prudkých změnách temp a ve spletitých kompozicích; řeč také přijde na dance-punkové inovátory Q and Not U z téže doby. Reference, reference, reference… – jako kdyby všem „vykladačům“ ironicky vzkazoval zpěvák Isaac Wood v písni Science Fair, v tomto hypnotickém tracku o letmém setkání s dívkou, jehož finále obstará výbuch emocí. Tady je třeba si přiznat: s odkazy na další kapely si dost dobře nevystačíme.
Vypadají vcelku nevinně – jen do chvíle, než si je pustíte… Black Country, New Road, foto: Maxwell Grainger Black Country, New Road vznikli na troskách skupiny příznačně nazvané Nervous Condition (Nervózní podmínky). Rozpadla se poté, co byl jeden z jejich členů obviněn ze sexuálního obtěžování. Zbylí hudebníci se přeskupili do sestavy Black Country, New Road. Tvoří ji sedm mladých muzikantů, často s backgroundem v jazzu. Odráží se to v komplexních strukturách písní, které sice někdy „na první dobrou“ zní, jako kdyby vznikaly na divokých jamech, ovšem vykazují promyšlený základ. Ostatně jejich velkorysá stopáž míří až k deseti minutám, a to bez poučenosti kompozičními pravidly nejde jen tak provozovat (však také debut, čítající v úhrnu necelých jedenačtyřicet minut, obsahuje „pouhých“ šest skladeb). Platí i pro píseň Sunglasses, která při vydání na singlu v létě 2019 rezonovala v hudebních médiích jako jsou Stereogum, Quietus nebo The Needle Drop. Divokou jízdou oscilující mezi éterickými pasážemi a zběsilým zaseknutým groovem provází Woods monologem plným surreálných obrazů („V těchhle slunečních brýlích jsem nezničitelný, auta dělají píp, píp, píp“), které si nejspíš střílí z anglické vyšší třídy. Chvílemi připomíná sarkastického komentátora britské každodennosti Jarvise Cockera z Pulp, jindy zní jako manický Henry Rollins.
Zmíněný singl vyšel na vinylu v anglickém vydavatelství Speedy Wunderground, jemuž šéfuje ostřílený jednapadesátiletý producent Dan Carey, spolupracovník třeba kapel Franz Ferdinand, Bat For Lashes nebo The Kills. Jeho vydavatelská politika má striktní pravidla: vydáváme výhradně singly, které musí kapela nahrát během jediného dne v Careyho jiholondýnském studiu. Co se nestihne do půlnoci, neplatí. Druhý den je totiž vyhrazen mixování, a pak se na nahrávku už nesmí sáhnout. To byl případ i skladby Sunglasses, která – podle dalšího pravidla značky Speedy Wunderground – vyšla v limitovaném počtu 250 kusů coby návnada pro lovce vinylových rarit. Dan Carey dokázal těmito pravidly vytvořit kolem svého labelu auru výjimečnosti, která se přenesla i na „jeho“ kapely.
Obal alba For the First Time, repro: Black Country, New Road – Bandcamp
Jestliže se s referencemi v něčem určitě nespleteme, pak je to příslušnost Black Country, New Road k dalším kapelám vydávajícím na labelu Speedy Wunderground, konkrétně, a hlavně k Black Midi a Squid. S nimi sdílí jak Careyho produkci, tak umělecké ambice posouvat rock do míst, kde nejspíš ještě nebyl. Black Midi předloni vydali povedený debut Schlagenheim, Squid chystají album Bright Green Field na letošní květen (a v lednu je uvedli skvělým, osm a půl minut dlouhým singlem Narrator).
Black Country, New Road jsou již o krok dál – jejich debutové album zní jako produkt kapely, která dobře ví, co chce a dokáže to realizovat. Pokud letošní podzim opadne pandemie, měli bychom jejich třaskavý hybridní rock na vlastní uši „vidět“ 8. listopadu v pražském klubu Underdogs‘.
