Moje letošní prázdniny: skladatelka a písničkářka Bára Zmeková
Protože se bez ustání musí produkovat, to je příkaz doby, tak lidi „od kultury“ možná už jen málokdy využívají letní měsíce k plodné zahálce nebo „bohapustému“ odpočinku. Ale je pravděpodobné, že letošní prázdninový čas možná bude ještě jiný, protože zatraceně ne-normální je i většina dosud uplynulého roku. Proto jsme položili následující otázky.
Zhatil předchozí pandemický čtvrt rok vaše umělecké plány, nebo vám v něčem, co se tvorby týče, i pomohl?
Plány nezhatil, spíš je proměnil. Doslova.
Přepadla vám kvůli pandemii nějaká práce do léta, s níž jste na letošek původně nepočítala?
Pandemie zrušila festivaly, na které jsem se roky těšila, a konečně jsme na nich zase měli letos koncertovat. Ale díky vzniklému prostoru jsem měla možnost přijmout pracovní nabídky, které bych jinak nezvládla. A jsou to zrovna takové, o nichž jsem také roky snila. Tak vidím, že je dobré věci nehodnotit, spíš je přijímat s co nejvíc otevřenou myslí.
Jak jste zvyklá trávit čas prázdnin?
V posledních letech jsou prázdniny let, po němž si říkám, že se musím zastavit. Třešně, borůvky, pískovny si slibuji rok co rok. Většinou to zastavení přijde až v lednu. Snažím se však o to, aby mi v kalendáři vznikal i prázdný prostor – prázdno dnový – prázdninový. I když jsou to všechno krásné věci jako koncerty, festivaly, spousta cestování, tak to zastavení je potřeba.
Tenhle rok se neuskuteční řada letních festivalů. Plánovala jste na některý z těch zrušených jet – a proč?
Colours of Ostrava, Boskovice, Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou… to jsou festivaly, na které jsem se moc těšila. Kromě toho, že jsme na nich měli hrát, jsem se těšila na jejich atmosféru a skvělou muziku.
Které z kulturních akcí, jež se budou konat, si nechcete nechat ujít? Ať jde třeba o divadelní představení, výstavu, koncert…
Určitě si nenechám ujít Filmový festival v Litoměřicích, který se bude odehrávat poslední srpnový víkend a kde budeme hrát jednak živý doprovod k němému filmu s projektem FORMA, a jednak koncert mých písniček. Zároveň bych ráda zmínila, že naprosto skvělý line-up vytvořil přes obtížné podmínky například festival Colour Meeting v Poličce (koná se 24.–25. července, pozn. red.), který ještě můžete chytit, nebo festival Boskovice, přesunutý na konec srpna. Já budu sólo či s kapelou k zastižení také například v Tišnově, v Českých Budějovicích, v Humpolci nebo v Budapešti a Banské Štiavnici.
Bude kvůli letošnímu značně atypickému jaru atypický i váš podzim, kdyby se měla rozjet – pokud nenastane druhá pandemická vlna – nová sezóna?
Ano, myslím, že především domlouvání podzimních koncertů se zkomplikovalo. Přesto plánujeme LUNAVES tour a některé termíny díky bohu zůstaly nebo se podařily domluvit. Hodně kapel muselo přesunout koncerty z jara; chápu, že kluby chtějí dát přednost jim, dává to smysl. V říjnu mě čeká třeba koncertní výlet do Drážďan a nějaké další skvělé věci. Moc si přeju, ať už situace zůstane stabilizovaná.
A obecně: chtěla byste, aby se na podzim kulturně a umělecky vše vrátilo tam, kde to bylo do začátku letošního března, anebo by se v tomto ohledu mělo něco změnit? Jestli ano, tak co a proč?
Já bych moc přála všem klubům, muzikantům i festivalům, aby mohli opět fungovat. Ale to, že je potřeba něco změnit, se jasně během pandemie ukázalo. Potkala jsem tolik lidí pracujících v kultuře, kterým až pandemie umožnila se na chvíli zastavit, tolik lidí, kteří předtím neměli dovolenou nebo volný víkend třeba celý rok. Myslím, že to není dobře. Kultura v naší zemi, a především tedy lidé v ní pracující, mají jazyk na vestě. Překvapilo mě, jak moc negativní postoj vůči lidem pracujícím v kultuře navíc převažuje mezi obyvatelstvem, tedy kam dohlédlo moje oko. Nemluvě o názorech našich vrchních politiků a o krocích, které činí. Pracovalo by se nám snáz, kdybychom cítili podporu. Ale zároveň je podpora zase o to větší od lidí, kteří si umění, hudby a kultury jako takových váží. Díky těm je to naštěstí vždy nějak v rovnováze.
Bára Zmeková je v Praze narozená písničkářka, skladatelka a multiinstrumentalistka. V roce 2013 debutovala albem Ještě kousek. V témže roce zvítězila v soutěži 1MAN2PLAY a vystoupila na festivalu Colours of Ostrava, od té doby hraje na českých i zahraničních hudebních festivalech pravidelně. V roce 2015 se svou verzí písně Svítá Marie podílela na albu Bulisovi, které vyšlo jako pocta skladateli Jiřímu Bulisovi. Je členkou elektro-akustického projektu FORMA, v jehož rámci se podílí na tvorbě živých soundtracků (například k filmům Metropolis, Erotikon nebo Sunrise: A Song of Two Humans). Vytváří hudbu k divadelním projektům, například k site-specific inscenaci Pomezí. Vloni vydala album Lunaves, které bylo nominováno na cenu Anděl v kategoriích Objev roku a Sólová interpretka. Letos v červnu přišla s albem LNVS (rmxd), na němž písně alba Lunaves zremixovali spřátelení čeští i zahraniční producenti.
