Moje letošní prázdniny: spisovatelka, historička umění, kurátorka Kateřina Tučková

Předchozí pandemický čtvrt rok vaše umělecké plány zhatil, nebo vám v něčem, co se tvorby týče, i pomohl?

Koronačas se na mých plánech víceméně nepodepsal. Izolace nijak nezměnila můj pracovní rytmus – tak jako tak jsem bývala většinu týdne zavřená o samotě v pracovně a psala. Nicméně změnu jsem pocítila – počátkem roku se mi narodil syn, a tak jsem vedle obav o svoje rodiče měla strach ještě o něj. Zjistila jsem, že s pocity tísně se nepíše zrovna dobře, protože se mi myšlenky stále rozbíhaly, ale nakonec to moje výsledky vlastně neovlivnilo. Na konci šestinedělí – to už běžel koronačas – jsem dokončila i poslední medailon knihy o hrdinkách naší minulosti, kterou jsme připravily společně s ilustrátorkou Renátou Fučíkovou a historičkou Lenkou Křížovou a která vyjde covidu navzdory v září, a přitom pokračovala v práci na románu Bílá Voda.

Přepadla vám kvůli pandemii nějaká práce do letošního léta, s níž jste na tyhle týdny původně nepočítala?

Ta nezvyklá situace přinesla spisovatelům a spisovatelkám – mě nevyjímaje – množství nabídek. Kultura se přenesla do online světa a ten bylo potřeba plnit. I když, popravdě, ve svém okolí jsem nezaznamenala, že by měli lidé víc času na kulturní vyžití – spíš je víc než obvykle vytěžovaly povinnosti každodenního života. Nicméně i tak jsem navíc ke své plánované agendě napsala několik fejetonů do českých i zahraničních médií, a poslední koronatext – tentokrát povídka pro Česká centra – mě čeká v příštích dnech. Tím to snad pro letošek skončí.

Jak jste běžně zvyklá čas prázdnin trávit?

Víc času trávím mimo Prahu a Brno, kde během roku žiju. Obvykle jsem někde v přírodě, anebo na cestách. Letošek měl být ale i v tomto ohledu výjimečný – kvůli koroněti jsme s mým mužem plánovali měsíční pobyt na jednom místě, konkrétně na jihu Británie, a z toho sešlo. Takže si budu psát a číst – jako každé léto – v tuzemsku.

Tenhle rok se neuskuteční řada letních festivalů. Na který z těch zrušených festivalů byste bývala jela – a proč?

Rozhodně na Měsíc autorského čtení, který se naštěstí koná – sice jen v Brně, Ostravě a v on-line prostoru, ale coby návštěvnice jsem tak o nic nepřišla.

Jsou nějaké kulturní akce z těch, které se budou konat, jež si nebudete chtít nechat ujít? Ať jde třeba o divadelní představení, výstavu, koncert…

Stihnout bych vedle některých čtení na zmíněném MAČi chtěla teď v létě ještě výstavu Františka Skály ve Fait Gallery a těším se, až zase začne divadelní sezona – první, na co si udělám čas, bude představení Gadžové jdou do nebe režiséra Jirky Havelky v brněnském divadle Husa na Provázku.

Bude kvůli letošnímu značně atypickému jaru atypický i váš podzim, kdyby se měla rozjet – pokud nenastane druhá pandemická vlna – nová sezóna?

To ano. Část akcí, na kterých jsem měla vystoupit na jaře, se přesunula na podzim, takže už mám kalendář čtení plnější, než jsem původně plánovala. Obzvlášť se těším do Lipska – Německo své předsednictví Evropě bere vážně a o budoucnosti hodlá debatovat i na kulturní půdě. Tak se pojedu – pokud tedy nepřijde ta obávaná druhá vlna – znovu podívat do města, které jsem si tak oblíbila během nedávné rezidence.

A obecně: chtěla byste, aby se na podzim kulturně a umělecky vše vrátilo tam, kde to bylo do začátku letošního března, anebo by se v tomto ohledu mělo něco změnit? Jestli ano, tak co a proč?

Kultuře přeju, aby tu vynucenou pauzu co nejlépe zpracovala. Aby instituce nepřišly o publikum, aby se uskutečnilo co nejvíce projektů, které byly plánovány, aby co nejméně umělců přišlo o práci… Nicméně co se mě týče, vím, že už se do stejných kolejí vrátit nechci. Ta pauza mi například ukázala, jak moc jsem před ní byla vytížená cestováním kvůli nejrůznějším pořadům, a jak koncentrovanější, efektivnější – a tím pádem i spokojenější – můžu být, když mám delší časový úsek pro psaní, čtení, přemýšlení.

Kateřina Tučková (*1980). Narodila se v Brně, první roky žila v Moutnici, pak v Kuřimi, potom v Brně. Tam maturovala na gymnáziu a vystudovala dějiny umění a bohemistiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. V roce 2014 absolvovala doktorská studia na Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Jako kurátorka vedla brněnskou galerii ARSkontakt (2004–2006), později byla kurátorkou Výstavní síně Chrudim (2010–2018). V roce 2015 byla iniciátorkou a do roku 2018 i programovou ředitelkou multižánrového kulturního festivalu Meeting Brno.

Jako prozaička debutovala v roce 2006 novelou Montespaniáda. Poprvé na sebe výrazně upozornila románem Vyhnání Gerty Schnirch (2009), následovala její zatím nejúspěšnější kniha, román Žítkovské bohyně (2012). Je spoluautorkou několika knih literatury faktu a výtvarných publikací. V roce 2018 měla premiéru – v brněnském Divadle Husa na provázku – její divadelní hra Vitka, která souběžně vyšla i knižně.

Kateřina Tučková je vdaná, žije v Praze a v Brně.