Moře, ostrovy, pomníky, Divoký západ a jiné pozoruhodnosti
Skupova Plzeň, mezinárodní festival loutkového a alternativního divadla, se tento měsíc konala po třiatřicáté. Jakou zprávu akce, která je nejstarším profesionálním divadelním festivalem v ČR (respektive v Československu), podala o svém oboru? Zde nabízíme jeden ryze osobní pohled.
Porota vybírala ze sedmnácti inscenací vzniklých během posledních dvou let – „Skupovka“ je už čtyřicet let bienále – v České republice a na Slovensku. V nesoutěžní sekci se pak představily inscenace z Polska, Dánska a Francie. Většinu cen posbíraly inscenace Jsou místa oblíbená tmou, kde nikdy a nic na ostrovech se skrývá odlehlých (za výpravu a režijně hudební koncept) a Bajaja Studia DAMÚZA (cena za režii, herecký výkon a čestné uznání za hudbu). Divácky nejvíce táhl Deadtown bratří Formanů, který vyprodal šest představení. Dle mého názoru se nad programem přímo tyčila inscenace Pomník Jiřího Havelky, která zaujala jak v estetické, tak dramaturgické rovině. V široké nabídce představení ovšem často vyvstala otázka: O čem se vlastně hraje? Jako by chybělo dostatečně nosné téma a schopnost ho zřetelně uchopit.
Autorská inscenace Janka Lesáka z Malého divadla v Českých Budějovicích Čechomoří slibovala příběh o lásce k moři a touhách českého národa, příběh inspirovaný snem Karla Žlábka, který v sedmdesátých letech podal zlepšovací návrh na vybudování – řečeno s inscenací – „žlábku“ z Českých Budějovic až k Jadranu. Spíš než sny velké a utopické v inscenaci rezonovaly sny malé, obyčejné. Žlábkův velký sen vyprávěli herci přes autentické sny Budějovičáků. Ty pak rozehrávali ve skečích, dováděli je ad absurdum, někdy více, někdy méně vtipně, někdy i dojemně. Nevadilo, že téma od deklarované touhy Čechů po moři vykrystalizovalo k těm nejobyčejnějším a přitom nejzásadnějším lidským přáním. Jen trochu vadilo, že v tolika snech (při důsledném zachování respondentů od jednoho roku do pokročilého stáří) se to celé rozmělnilo.
Soubor Buchty a loutky přivezl do Plzně inscenaci O doktoru Johannesi Faustovi, vycházející z Marlowovy Tragické historie života a smrti doktora Fausta a z lidových loutkářských Faustů. Atmosféru inscenace určuje živá hra na cembalo, kterou pro inscenaci zkomponoval Jiří Teml. Ačkoliv faustovský mýtus nabízí mnoho, Buchty a loutky zůstaly u převyprávění fabule v duchu a tradici lidového loutkářství, s tradičním Kašpárkem. Pro mě sice trochu zklamání, ale samo o sobě by to nebylo na škodu. Jenže šprťouchlata a ona „lidovost za každou cenu“ vlastně ani nepobavily, spojení s až hororovou, dramatickou hudbou zkrátka nefungovalo.
Záběr z inscenace Naivního divadla z Liberce Jsou místa oblíbená tmou, kde nikdy a nic na ostrovech se skrývá odlehlých, foto: Naivní divadlo
Poetický titul Naivního divadla Liberec Jsou místa oblíbená tmou, kde nikdy a nic na ostrovech se skrývá odlehlých se už před časem s oprávněným úspěchem představil v Plzni na Mezinárodním festivalu DIVADLO. Inscenátoři vyšli z některých příběhů opuštěných ostrovů z knihy německé spisovatelky Judith Schalanské Atlas odlehlých ostrovů (česky vyšla roku 2009). Tedy míst, která člověk postupně dobyl a zničil. Snová, na smysly působící inscenace nechává divákům usazeným kolem dlouhého stolu prostor pro vlastní interpretaci obrazů a zvuků, které je doslova obklopují a objímají. Po stole prochází psí spřežení, pleskají o něj kusy zabitých ryb, zabodávají se do něj pírka obětí „milovníků ptactva“, stává se dlouhou ranvejí letadla, jsou nad ním promítány čarokrásné černobílé podmořské obrazy. A vše má silný morální a ekologický apel.
Největším tahákem festivalu byl Deadtown bratří Formanů, inscenace obdivuhodná jednak až pro neskutečné fyzické nasazení, jednak pro pěvecké, taneční a akrobatické schopnosti všech účinkujících. Hraje se v dřevěném „Saloonu“, rozjíždí se velká show ve stylu Divokého západu, jejíž hvězdou je Jacques Laganache předvádějící artistické kousky na kole. V druhé půli se přenášíme přímo na Divoký západ, do světa, který jako by vypadl ze starých němých filmů či westernů. Využita jsou jak osvědčená divadelní kouzla (trhané pohyby), tak kouzla filmová i nejmodernější technologie. Iluze je to dokonalá a hlavně půvabná. Osobitá a zábavná je také choreografie Marka Zelinky, který v inscenaci rovněž vystupuje.
Myslím, že vrcholem festivalu byl pro mnohé Pomník Divadla Lalek z Wroclawi v režii Jiřího Havelky. Porota inscenaci ocenila čestným uznáním. Scénář vychází z reportáže v populární Szcygielově knize Gottland o stavbě a následném bourání Stalinova pomníku v Praze na Letné. Na půdorysu nešťastného osudu jeho autora, sochaře Otakara Švece, vznikla inscenace s vtipem vypovídající o absurditě padesátých let. Dominantou scény je podlouhlý stůl, typický pro funkcionářská zasedání či volební místnosti. Nezbytná je bakelitová lampička, telefon, který se nikdo neodváží zvednout, a rudé karafiáty. Nad vším bdí Stalin v obřím rámu. Jak později zjišťujeme, fakticky jde o obrazovku, na niž se promítají třeba fiktivní návrhy na pomník. Po scéně – stole – neustále proudí papírové „davy“ přicházející tu k volbám, tu k ideové soutěži na pomník. Vynikající je Tomasz Maśląkowski v roli Stalina, Gottwalda a později i pomníku jako takového.
Zaujmout unavené diváky dokázali i v nedivadelním čase, rozuměj v devět hodin ráno, pražští Geisslers Hofcomoedianten originální fantazií na barokní téma – inscenací Krása střídá nádheru (o které už se zde psalo). Jde o radikální adaptaci u nás předtím neuvedené Molièrovy tragikomedie – baletu Psyché (s hudbou Jeana-Baptisty Lullyho). V hlavní roli je zde zhoubná krása, která Psyché přináší strasti a pronásledování. V podání Michaely Váňové je to bytost – mezi ostatními slavnostně oděnými bohy – vybočující. Tichá, stále jakoby zaskočená obdivem a pozorností, stále uvězněná ve svém paláci-skleníku, do něhož se ostatní dobývají a noří, aby ji až úchylně obluzovali. Je možné se sice ptát, co může na textu, držícím se důsledně antického mýtu, v současnosti rezonovat. Ale obsah myslím nebyl v tomto případě prvořadý, důležitější je, že se podařilo pomocí živé hudby, zpěvu, vynalézavých pohybových kreací i gagů a důmyslného využití scény vytvořit jakousi náladu či esenci baroka v moderním hávu.
Hostitelské Divadlo Alfa představilo – v nesoutěžní sekci – svou zdařilou novinku α Farma (čti alfa farma), kterou zde pohostinsky režíroval mim a performer Tomsa Legierski. Tvůrci vyšli z díla George Orwella, především z Farmy zvířat, děj přenášejí do socialistického Československa padesátých let. Formou bajky nahlížejí skutečný příběh zemědělce Josefa Straky z Havlíčkobrodska, kterého režim připravil o majetek a poslal do vězení. Na rudé nástěnce se namísto dobových hesel typu „Buduj vlast – posílíš mír“ skví „Bude líp“. V inscenaci se podařilo zobrazit zlovůli minulého režimu, ale vlastně zlovůli jakékoliv mocenské skupiny, která (zprvu možná nenápadně) neúprosně ovládá vše a všechny. Paralela reálného příběhu s Orwellovým dílem i se současností je to chytrá, navíc podaná srozumitelně (nikoliv však polopaticky) i -náctiletému publiku.
Autorka je publicistka
Wrocławski Teatr Lalek – Elżbieta Chowaniec, Jiří Havelka: Pomník
Režie: Jiří Havelka, hudba: Patrycja Hefczyńska, výprava: Marek Zákostelecký. Hrají: Radosław Kasiukiewicz, Anna Makowska-Kowalczyk, Tomasz Maśląkowsky.
Premiéra 30. září 2016
Geisslers Hofcomoedianten – Molière, Kebrtová, Lully, Hanzlík, Geisslers: Krása střídá nádheru. Božská tragikomedie
Režie: Petr Hašek, překlad, přebásnění původního textu a dramaturgie: Helena Kebrtová, úprava: Helena Kebrtová a Petr Hašek, hudební transkripce, hudba a hudební nastudování: Tomáš Hanzlík podle Jeana-Baptisty Lullyho, scéna a kostýmy: Jitka Nejedlá a Ján Tereba, choreografie a pohybová spolupráce: Kamila Mottlová. Hrají: Alena Hladká, Petr Šmíd, Michaela Váňová, Martin Bohadlo, Tereza Bortlová, Simona Jindráková.
Premiéra 17. března 2018 ve VILE Štvanice v Praze.
Naivní divadlo Liberec – Judith Schalansky: Jsou místa oblíbená tmou, kde nikdy a nic na ostrovech se skrývá odlehlých
Režie: Filip Homola, hudba: Kora et le Mechanix, výprava: Kamil Bělohlávek. Hrají: Miroslava Bělohlávková, Diana Čičmanová, Michaela Homolová, Dan Kranich, Adam Kubišta.
Premiéra 16. února 2017
Malé divadlo České Budějovice – Janek Lesák a kol.: Čechomoří
Režie: Janek Lesák, dramaturgie: Natálie Preslová, hudba: Jan Čtvrtník, výprava: Dáda Němeček. Hrají: Dana Ibragiomová, Terezie Jelínková, Jan Kaštovský, Lucie Valenová.
Premiéra 28. října 2017
Divadlo bratří Formanů – Ivan Arsenjev, Petr Forman: Deadtown – Forman Brother’s Wild West Show
Režie: Petr Forman, výprava: Josef Sodomka, Matěj Forman. Hrají: Petr Forman, Veronika Švábová, Marek Zelinka, Jacques Laganache, Daniela Voráčková/Simona Babčáková, Josefína Voverková, Vojta Švejda/Jiří Kniha, Michael Vodenka/Miroslav Kochánek, Ivan „Zobák“ Pelikán, Petr „Goro“ Horký, Josef Sodomka/Ivan Arsenjev, Philippe Leforestier, Mitakuye Oyeasin, Jakub Tokoly a Dizzy Gilagio (Didier Castelle, Francois Lezer, Michel Oger, Thierry Malard).
Premiéra 13. června 2017
Divadlo Buchty a loutky – Christopher Marlowe, staré loutkářské hry: O doktoru Johannesi Faustovi
Režie: Vít Brukner, dramaturgie: Kateřina Schwarzová, hudba: Jiří Teml, výprava: archiv Buchet a loutek. Hrají: Marionety a nadpřirozené úkazy: Vít Brukner, Zuzana Bruknerová, cembalo: Monika Knoblochová, housle: Adéla Štajnochrová, violoncello: Hana Fleková.
Premiéra 4. března 2018
Divadlo ALFA – Tomsa Legierski a kolektiv: α Farma
Režie: Tomsa Legierski j.h., Karel Czech j.h., dramaturgie: Petra Kosová, výprava: Karel Czech j.h., Hrají: Andrea Ballayová, Josef Jelínek, Petr Vydarený, Aleš Kolovrat.
Premiéra 14. května 2018
