Muzikál je když… odpověď pomůže najít Letní filmová škola
Co všechno je nebo může být muzikál? Tuto otázku si položí žánrová tématická sekce na letošní Letní filmové škole. Začíná dnes.
S muzikály se to má jako se všemi ostatními žánry. Jejich hranice jsou elastické. Dokáží pojmout lecjaká díla: od vytěžování hitů švédské skupiny ABBA v Mama Mia! Here I Go Again po heliové peklo jménem Alvin a chipmunkové. Výběr dramaturgů LFŠ tak sahá od klasických hollywoodských muzikálů s Ginger Rogersovou nebo s Genem Kellym po mnohem čerstvější písničkové filmy jako Hairspray nebo Chicago.
„All singing, all talking, all dancing dramatic sensation.“ Tímto sloganem lákalo roku 1929 hollywoodské studio MGM na snímek The Broadway Melody. Žánr zvaný muzikál tehdy neexistoval, zvukový film se nacházel v plenkách. Běželo o velkou technologickou atrakci: filmy, které nejen mluvily, ale i zpívaly a tančily, měly nakročeno stát se senzací. Filmový historik Rick Altman zmiňuje citovaný slogan k The Broadway Melody coby jeden z příkladů toho, jak se pozvolna vykrystalizoval filmový muzikál: nejprve vznikaly charakteristiky určitých děl, nakonec namísto určitým způsobem charakterizovaných filmů vznikl plnohodnotný žánr. Slovo musical se nejprve používalo jako přídavné jméno: propagační materiály představovaly hudební filmy jako „musical comedy“, „musical drama“ či „musical romance“. Na pozici podstatného jména se musical dostal až ve čtyřicátých letech.
Altmanova kniha Film Genre, z níž tento miniexkurs pochází, se celkově snaží ukázat, že žánry jsou proměnlivé kategorie rodící se z neustálého napětí mezi zájmy kritiků a zájmy producentů. Zatímco publicisté, filmoví historici a dramaturgové festivalů by chtěli mít ze žánrů přehledné kategorie, filmovým podnikatelům se naopak vyplatí, když jeden snímek zasahuje do více žánrů, protože pak na něj mohou lákat více skupin diváků s jejich různorodými vkusy. Problémů se žánrovými škatulkami je víc, ovšem všechny ukazují na to, že se na žánrovém hřišti hrají hry s hodně rozvolněnými pravidly. Například zmíněnou „písničkovou, mluvící a tančící dramatickou senzaci“ The Broadway Melody bychom dnes označili za typický příklad takzvaného backstage musical, tedy muzikálu ze zákulisí, který se odehrává v divadle během příprav fiktivního divadelního muzikálu.
Backstage muzikály nebo hudební filmy ze zákulisí showbyznysu jsou v nynějším výběru LFŠ zastoupeny docela bohatě. Právě na nich se dají demonstrovat proměny a polohy žánru i dobová témata. Zlatokopové z roku 1933 vyprávějí o čtyřech „zlatokopkách“ na Broadwayi v éře tehdejší těžké hospodářské krize. Bouřlivé počasí je vzácným případem černošského muzikálu ze čtyřicátých let a zpracovává životní příběh afroamerického tanečníka Billa Robinsona. Proslulé Zpívání v dešti se vrací do časů nástupu zvukového filmu a problémů, před nimiž stály hvězdy (němého) filmu v době, kdy se toto médium učilo mluvit. Neméně proslulý All That Jazz Boba Fosseho z roku 1979 předvádí hořké autobiografické účtování se stravujícími nároky zábavního průmyslu a ukazuje, že i muzikály mohou směřovat k temnému vyznění. Zákulisní prvky ostatně vykazuje i Hříšný tanec, taneční retro odehrávající se počátkem šedesátých let. U nás má tento kus pověst stálice večerních programů na letních táborech a na školách v přírodě. Nepochybně uspěje i na té letní filmové.
