Náročné léto Eduarda Klajnera aneb další traumatizovaný a nejistý jedinec v české literatuře

Nakladatelství Host vloni zabodovalo s debutem Jakuba Stanjury Srpny. Novela se dočkala několika pochvalných recenzí, a především silné čtenářské odezvy. Následoval dotisk a kniha se může pyšnit velmi dobrými hodnoceními na čtenářských serverech i zájmem ze strany influencerů a influencerek.

Nyní totéž brněnského nakladatelství zveřejnilo prózu, u níž lze pocítit intenzivní déjà vu – novelu Jakuba Fránka (* 1993) Tropické noci. Komu nestačí souvislost v názvech knih obou Jakubů, lze vyjmenovat další podobnosti: Jakub Stanjura (* 1995) knihou debutoval, Jakub Fránek sice už jeden titul publikoval, ten však zapadl, do širšího povědomí tedy vlastně teprve vstupuje. Oba paperbacky jsou obdobně rozsáhlé, a především: oba pracují s tím, že vnímání jejich protagonisty či protagonistky je nějakým způsobem vychýlené, nespolehlivé.

Stanjura se pokusil literárně zprostředkovat zkušenost dívky a později ženy vystavené psychické manipulaci zvané gaslighting. Fránek se nechopil takto společensky aktuálního tématu. Podobně jako mnoho dalších současných českých prozaiků a prozaiček pracuje s traumatem zasutým hluboko v minulosti hlavní postavy – její okolí cosi léta úspěšně tutlalo, až se to minulé jednoho dne připomenulo dost nemilosrdným způsobem.

Tropické noci začínají víceméně poklidně. Padesátník Eduard Klajner bydlí ve skomírající obci Sadová. Nedávno přišel o práci v betonárně, která zkrachovala a kde dělal šestadvacet let. Protože měl nějaké úspory, tráví dny prací kolem domu, zahálením a pravidelnými výběhy v sedm večer, kdy už se dá vyjít ven. Sadovou totiž v červenci, kdy se děj odehrává, sužují vedra, která čas od času ustoupí pouze prudkým bouřkám.

Související článek

Nevěř tomu, co si myslíš a co cítíš. Slibný prozaický debut o manipulaci ve vztazích

• Daniel Mukner

Protagonista žije sám; jediný vážný vztah, který měl, nedopadl a dalších pokusů se vzdal. Matku musel umístit do domova důchodců. A tak jeho dny plynou, dokud se jednou večer neobjeví na jeho zahradě svázaná mladá žena. Setkání s ní se pro Eduarda stane fatálním. Uvrhne jej do spirály, v níž se čím dál více zamotává do zamlčovaných míst z minulosti i do nejistoty vlastního úsudku a vnímání reality. A spolu s ním se na tu cestu vydáváme i my, protože podobně jako v případě Srpnů, tak i Tropické noci čerpají čtenářskou atraktivitu do značné míry z toho, že při sledování Eduardova počínání nevíme, na čem jsme, co je skutečnost, a co iluze. Nebo bychom to aspoň vědět neměli.

Obálka debutu Jakuba Fránka, repro: Host

Pravda je však taková, že Tropické noci jsou poněkud předvídatelné – určitě pro toho, kdo už pár podobných titulů přečetl a kdo tedy bude vědět, že věci nejsou takové, jaké se na první pohled zdají být. Pro tyto čtenáře a čtenářky bude problém také v tom, že text je sice vyprávěn v er-formě, to však autorovi nebrání v introspektivním provádění zákrutami Eduardovy nespolehlivé psychiky a v (příliš) obšírném popisování jeho tápání a nejistot. A narazíme i na nepříliš věrohodné dialogy, případně křečovité pokusy o stylistické kudrlinky („Třísloviny ve víně nesly svíravou chuť.“).

Jinak jsou Tropické noci slušný počin. Běží o titul na pomezí vysoké a žánrové literatury. Nakladatelství Host jej označilo za psychologický thriller, zároveň jej v edičním plánu nezařadilo mezi krimi, nýbrž mezi českou prózu. Autor se tak ocitl ve společnosti takových tvůrčích typů, jako je třeba Petra Klabouchová či Matěj Dadák. A ve srovnání s jejich tituly je Fránkův prozaický projev vcelku kultivovaný a působivý.