Nechte mluvit nerdy! Podcasty o hudbě skýtají velké možnosti

Jestli naši potomci budou chtít nějak popsat konec minulé dekády v populární kultuře, pak ji dost možná pojmenují „doba podcastová“. V posledních letech jsme svědky mohutného nástupu posluchačského formátu, který osvobodil audio od lineárního vysílání rozhlasu a otevřel mluvené publicistice nové možnosti. Právě hudba je skvělé téma, ať už na publicistické monology či na přátelské diskuse více osob, což jsou dva nejběžnější podcastové formáty. Těží samozřejmě hlavně z toho, že streamovací služby typu Spotify či Apple Music, skrze které lze podcasty snadno poslouchat, vznikly primárně jako domov pro hudební nahrávky. Prolnutí obou posluchačských komunit je tak přirozené. (Platforem, skrze něž lze podcasty poslouchat, je samozřejmě víc, ale zmíněné streamovací služby jsou nejpohodlnější cestou. Obzvláště pokud už máte jednou nainstalované jejich aplikace kvůli hudbě.)

Slovo podcasting vymyslel v roce 2004 Ben Hammersley, komentátor listu The Guardian a BBC. Vzniklo spojením slov iPod a broadcasting (vysílání) a mělo odrážet revoluční potenciál publicistických audioformátů, které místo rádia může člověk poslouchat třeba skrz iPod kdykoliv chce. Firma Apple (výrobce iPodu) přidávání podcastů do svých digitálních knihoven umožnila až o rok později.

První podcast je však ještě starší. Bývá za něj považován týdeník The BackStage Pass, v němž hudební publicista Matt Schichter od roku 2003 zpovídal muzikanty a výsledek zveřejňoval na svém webu. Už tady se spojení mluveného slova a hudebních témat osvědčilo.

Mít vlastní podcasty se u velkých médií stalo běžné ještě před rokem 2010, ale skutečný boom tohoto formátu nastal s mocným nástupem streamovacích služeb v minulé dekádě. Ty ukončily dlouhotrvající zmatek v distribuci podcastů. V USA například vloni poslouchalo podcast alespoň jednou měsíčně dvacet tři procent lidí. V lednu 2020 se Spotify stalo největší podcastovou platformou a Daniel Ek, šéf této švédské společnosti sídlící v Británii, vyhlásil, že je to segment trhu, na nějž zaměří svoji pozornost. Ostatně vloni Spotify koupilo hned tři velké firmy vyrábějící podcasty, což prozrazuje úmysl kráčet stejnou cestou, jako to dělají společnosti streamující video (Netflix, Amazon Prime) chrlící vlastní obsah.

Daniel Ek, šéf společnosti Spotify, na osm let staré titulní straně časopisu Forbes, který odhadl potenciál služby, u jejíhož zrodu tento Švéd stál, repro: Forbes

Éra podcastová tím pádem nekončí, naopak – nejspíš teprve začíná. Když se na konci minulého roku skrze výroční žebříčky rekapitulovalo to nejlepší z hudby, vedle doporučených singlů a alb zveřejňovaly některé hudební portály i seznamy nejlepších podcastů o hudbě. Dokonce to vypadá, že by mohly stát na úsvitu renesance hudební publicistiky, která po nástupu internetu složitě redefinovala své pole působnosti. Svůdný formát míchající slovo a zvuk, hluboké analýzy s humorem a vhodně použitými ukázkami, by mohl být updatem skomírajícího řemesla. Už teď se dá na streamovacích službách najít několik skvělých podcastů, které hranice možností posouvají. Tady je ze širokého spektra několik typů, které by neměly utéct vaší pozornosti.

Logo podcastu R U Talkin REM Re: Me, repro: Poddmap.com

R U Talkin U2 Re: Me / R U Talkin REM Re: Me

Podcastový formát svádí k nejhoršímu zlozvyku hudebních publicistů/publicistek – úmornému a umanutému monologu o diskografii jeho/její oblíbené kapely. Seriál R U Talkin z toho nicméně udělal přednost. Pokud máte chuť na obsáhlý ponor do historie U2 a R.E.M., v němž tvůrci nevynechají jedinou natočenou notu zmíněných kapel, pak tento podcast je právě pro vás. (Zároveň musíte na to mít spoustu času, ale to se od vás tak nějak předpokládá.)

Logo podcastu Dissect, repro: Acast

Dissect

Podobně „nerdskou“ posedlost prokazuje publicista Cole Cuchna, který v seriálu Dissect pitvá velké desky z posledních let od hudebníků, jako jsou Kanye West, Kendrick Lamar nebo Frank Ocean. Muzikologické analýzy popových písní by asi na papíře trochu zaváněly suchopárností, s ukázkami jsou mnohem pochopitelnější. Cuchna navíc probírá desky z mnohem širšího kulturologického kontextu a nabízí širokospektrální pohled na budoucí klasiky.

Logo podcastu Switched on Pop, repro: Switched on Pop

Switched On Pop

Muzikologové Nate Sloan a Charlie Harding (momentálně na rodičovské dovolené) se ve Switched on Pop věnují spíše písním a zajímavým fenoménům a dávají prostor hostům. Záběr je široký: od videí na TikToku přes dějiny emo rocku až po analýzu aktuálních hitů číslo jedna. Týdeník Switched On Pop je již tak populární, že zrodil i knihu, jejíž podtitul řekne o této sérii vše podstatné: Jak populární hudba funguje a proč je důležitá.

Logo podcastu New York Times Popcast, repro: The New York Times

New York Times Popcast

Pozice stálého autora listu The New York Times je v zámořské hudební publicistice patrně tou nejvyšší kariérní metou. Momentálně ji má obsazenou Jon Caramanica, který zároveň vytváří každý týden svůj Popcast. Ten je často extenzí aktuálních témat, o nichž píše do novin, zároveň si sem zve hosty. Kdo uslyšel jen jediný díl Popcastu, určitě nezapomene na jeho smích. Nakonec pop nemusí být tak úplně vážná věc.

Logo podcastu Broken Records, repro: Broken Records

Broken Record

Svět podcastů samozřejmě není imunní vůči celebritám, které jsou schopné přitáhnout k sériím posluchače. Broken Record je příkladem podcastu, v němž se potkávají faktor celebrity a erudice. Stojí za ním hudební producent Rick Rubin a kulturní teoretik Malcolm Gladwell a ti mají takové jméno, že pozvánka do Broken Record se jednoduše neodmítá.