Někdo rád muzikál jen ve třech
Mladí muži a mladé ženy z pražské DAMU a konzervatoře mají před premiérou muzikálového kusu vycházejícího z nezávislé scény. „Vytvořit disent, kterým zkusíš něco změnit,” to je podle autorky Sáry Friedlaenderové šance na umělecké škole. Muzikál Bar Open má premiéru v pražském Vnitroblocku v úterý 26. 6. v 19.30 hodin.
Premiéru muzikálu Bar Open beru jako příležitost, jak napsat pár slov o autorce libreta, hudby i textů, jeho režisérce i jedné ze tří osob na scéně. Sedmadvacetiletou Sáru Friedlaenderovou potkávám už pár let na koncertech i coby buskerku na ulici; teď je vidět i v kinech jako herečka (Dvě nevěsty a jedna svatba). Ale mě zajímá její ambice psát a zpívat songy: po svém, profesionálně a pořádně.
Písně Sáry Friedlaenderové čerpají z vlastní zkušenosti, pojmenovávají a zkoumají třeba toto: Co znamená „být dva”? Co je nutné k pocitu nezávislosti? Jak dlouho může holka pařit, než se z ní stane odpovědná adeptka mateřství? Jak blízko je od oddanosti k masochismu? Písně často začínají v nezávazné atmosféře a během nich přituhne. Jdou vysoko nad laťku „holčičích pocitovek”: je znát, že Friedlaenderová absolvovala textařské oddělení na pražské Konzervatoři Jaroslava Ježka. Vyučovat písňový text je problematická věc a může fungovat jen u lidí předem nastavených na tuhle formu. Sára je ten případ.
Duo LeDva čili Sára Friedlaenderová a Vojtěch Nejedlý, foto: archiv Ledva
Většinou vystupuje pod hlavičkou dua LeDva – společně s Vojtěchem Nejedlým. Ale na titul „demofolkového“ alba Level Complete
připsala i svoje jméno, protože tu před časem shromáždila to nejlepší, co napsala do pětadvaceti. „Píseň je zkratka, jak můžeš předat postoj, aniž bys někoho přesvědčoval a diskutoval,” říká songwriterka. Dosavadní koncertování jí ukázalo, že umí vzbudit pocit, způsobit malou katarzi. I proto se rozhodla jít výš: od jednotlivých písní k muzikálu.
„Muzikál se u nás vžil tak, že vždy tam jakoby musí být company, velká produkce, hvězdy místního popu. To je ustálená představa, na kterou přijíždějí zájezdy z venkova. Taková produkce mě neláká, i když jsem milovnice muzikálu. Když jsem testovala pražská populární představení, v půlce jsem odešla. Všichni ale přece máme svoje oblíbené muzikály: My Fair Lady, Funny Girl…” vypráví Friedlaenderová. Aniž by vyslovovala konkrétní jména, je evidentní, že muzikál v její představě se dost rozchází s produkcemi Janka Ledeckého či Michala Davida. Muzikantka a herečka se začala sama sebe ptát, jak „ukrást“ muzikál na nezávislou scénu. „Nemá muzikál špatnou pověst hlavně proto, že ho neumíme uchopit pro dnešního diváka, pro dnešní dobu? Činohra se ve svých prostředcích pořád posouvá: má svoje site specific akce a postdramatické žánry. Muzikál se někde trochu zasek‘,“ dodává Sára.
Sára Friedlaenderová připravuje scénografii muzikálu Bar Open, foto: archiv Sáry Friedlaenderové
Využila studijní povinnosti na DAMU (na „ivanovyskočilovské” Katedře autorské tvorby a pedagogiky) a vytvořila muzikál pro tři postavy plus tříčlennou kapelu. Dnes má tedy premiéru. Základním tématem je setkání: s mužem a se ženou sdílí scénu postava demiurga, která hýbe dějem a osudy. „Zkouším tu negovat tradiční znaky muzikálu, o který píše Ivo Osolsobě v knize Muzikál je když. Nejen že v našem pojetí odpadá ‚entertainment‘, velká jevištní show, ale rozcházím se i s pojetím konkrétního místa a času, od něhož se pak odvíjí vybraný hudební styl. Jsem pro obecnější situaci.”
Tahle syntetická forma, vyžadující schopnosti hudební, scénické i literárně dramatické, jako by vysílala signál: na zdejší scéně se objevuje generace, která nechce jen upřímně hrát pro pár lidí na mikroscénách, nýbrž má rovněž ambici oslovit širší publikum. Konzervativní muzikálovou formu lze vtáhnout do dnešního kontextu. Vidíme, jak silnou roli dnes hrají kolektivy, komunity, huby, společně pracující party: promotérské, organizující lokální život, tvůrčí. Tady se k nim přidává jedna, která chce pro dnešní časy sebevědomě redefinovat muzikál.
