O věčném zneužívání moci a ženách coby objektech

Jestli pro někoho platí otřepaná fráze, že „Shakespeare snese na jevišti všechno“ v tom nejlepším slova smyslu, pak mezi ony vyvolené patří významný polský režisér Jan Klata, který si pro svou první režii v České republice vybral Shakespearovu komedii Něco za něco. Zneužívání moci nahlíží z jiného úhlu i další, tentokrát česká klasika – Maryša bratří Mrštíků. Její listopadová premiéra v pražském Národním divadle vzbudila kontroverzi. Nyní se Maryša dostává na repertoár i v ostravském Divadle Petra Bezruče.

Nějak se nám to zvrhlo

S dílem Jana Klaty (* 1973) se čeští diváci měli možnost seznámit už například na plzeňském Mezinárodním festivale Divadlo nebo na prvním ročníku pražského PalmOff Festu v roce 2016, kam tenhle polský nonkonformista přivezl svou inscenaci Ibsenova Nepřítele lidu. Především na základě této úspěšné návštěvy pak Michal Lang, ředitel Divadla pod Palmovkou, vyzval Klatu k hostování.

Mezinárodně uznávaný Klata režíruje po Evropě, kromě domácích scén pak nejčastěji v Německu. Od roku 2013 do loňské sezony byl ředitelem Národního starého divadla v Krakově. Jeho inscenace – často velice osobité úpravy klasiky – se vyznačují silnou obrazivostí, naléhavostí, společenskou angažovaností a reflexí současných poměrů, využíváním popkulturních odkazů i soudobé hudby. Není divu, že Klata jako ředitel jednoho ze dvou polských národních divadel, tedy instituce spravované přímo tamním ministerstvem kultury, výrazně nevyhovoval představě vládnoucí polské strany PiS (Právo a Spravedlnost) o tom, jak by mělo takové národní divadlo vypadat. Ač o sobě tvrdí, že je vlastenec, nic „konzervativně polského“ potvrzujícího status quo se od něj čekat opravdu nedá.

Pro představu o Klatově poetice sdílíme ukázky jeho dvou různých pojetí Shakespearova Hamleta: inscenace nazvaná H, kterou Klata zasadil do historicky a národně významného prostředí gdaňských loděnic (Teatr Wybrzeże):

A „německý“ Hamlet v Schauspielhaus Bochum:

V pražském Divadle Pod Palmovkou nyní Klata – i se svým nejužším týmem - nastudoval Shakespearův příběh z historické Vídně o fingovaném předání moci, které se vymkne z rukou a málem skončí tragédií. Jak fungují mechanismy moci? Jak snadno se může vymáhání pořádku a spravedlnosti změnit v absolutistický nástroj teroru? A jaké postavení má v takovém světě žena? Lze očekávat, že způsob, kterým se Klata pokusí na tyto otázky odpovědět, bude rozhodně „něco“.

Nepříliš uváděná Shakespearova hořká komedie se momentálně hraje rovněž v Národním divadle v Brně v režii Martina Glasera. Ani tam nečekejte žádnou „řachandu“.

Chlad, neláska a smrt

Velice neortodoxně přistoupil ke klasice na sklonku podzimu i režisér Jan Mikulášek. Jeho výrazně stylizovaná Maryša v pražském Národním divadle mnohým připadala chladná, odosobněná, bez jasných motivací postav, jiným – a mezi ně se řadím – přišel Mikuláškův děsivý obraz klaustrofobního společenství, které si pěstuje vztahy oproštěné od jakékoli emoce, mimořádně silný. O výkonu Pavly Beretové v hlavní roli ani nemluvě. Každopádně výzva pro ty, které zajímá divadlo „s názorem“. Zde patnáct vteřin, které evokují onu atmosféru osudovosti:

Aktuálně premiérová Maryša v Ostravě „u Bezručů“ s Pavlou Gajdošíkovou v hlavní roli bude pravděpodobně kusem o něco tradičnějším. Tvůrčí tým v čele s režírující uměleckou šéfkou divadla Jankou Ryšánek Schmiedtovou je nicméně téměř výhradně ženský, což pro téma společenského nátlaku na „druhé“ pohlaví jistě není zanedbatelný výchozí bod. Na závěr tedy upoutávka na Maryšu ostravskou.