Ohlédnutí: Vzdor světovým událostem přinesl umělecký veletrh Frieze radost a ruch
Říjnový týden, v němž se Frieze koná, je pro Londýn tradičně výjimečný. Zaznamenat to mohou nejen „lidé z oboru“, důraz na umění je všudypřítomný. Pokud někdo čekal, že letos bude tematicky dominovat válka, ekonomická či energetická krize, byl překvapen. Skutečnost byla téměř opačná.
Poslední ročníky legendární akce zásadně poznamenala pandemie covidu. A nebylo ani jisté, co přinese ročník letošní, konaný mezi 12. a 16. říjnem v londýnském The Regent’s Parku. Po předloňském on-line „vydání“ a po loňských restrikcích, jež prakticky znemožňovaly příjezd návštěvníků z USA a Asie, byl však ten letošní plně při síle.
Londýn hostil řadu doprovodných výstav, aukcí, vernisáží a večírků. Společenské sloupky přinášely fotografie „celebrit“ nejen z uměleckého světa. Ve městě byli viděni sběratelé a miliardáři jako je Francois Pinault, třetí nejbohatší člověk světa Bernard Arnault nebo americký hoteliér Andre Balazs, jenž se kdysi přátelil s Andym Warholem. Na party pořádané Frieze dělala DJ-ku hudebnice Björk, mezi návštěvníky veletrhu se objevil herec Jerad Leto. Oproti minulému ročníku, kdy bylo vyžadováno zakrytí úst a potvrzení o očkování či negativní test, působila letošní akce skoro jako zjevení. Dobrému rozpoložení nakupujících ostatně paradoxně napomohla také britská libra, oslabená inflací, brexitem a nejnověji i prohlášením vlády o ekonomických opatřeních.
Anthea Hamiltonová s cenou Frieze Stand Prize, kterou obdržela za prezentaci Thomas Dane Gallery na letošním veletrhu Frieze London, foto: Frieze Na atmosféře veletrhu prostě nebyly znát obecné obavy ze světového vývoje. Charlotte Appleyardová, obchodní ředitelka londýnské Royal Academy of Arts, v textu komentujícím Frieze pro list Evening Standard poznamenala, že umění vznikající za krize se obvykle vydává dvěma cestami: buď reflektuje danou situaci a stane se temnějším, anebo se naopak více uchyluje k utopiím a má spíše pozitivního ducha. Podle Appleyardová se na veletrhu objevily oba proudy. Nicméně přímo „v terénu“ se zdálo, že zřetelně převažuje ten druhý. Dokladem je i oceněná instalace, jež obdržela Frieze Stand Prize: britská galerie působící rovněž v Neapoli, Thomas Dane Gallery, se spojila při vymýšlení aranžmá vymezeného veletržního prostoru se svou kmenovou umělkyní Antheou Hamiltonovou. Její dvě gigantické dýně, posazené na podlahu připomínající látku s tartanovým vzorem, výrazně vystupovaly mezi okolními kójemi držícími se převážně klasického stylu bílé kostky. Ovšem v laureátství hrály roli i další faktory: Hamiltonová je britská umělkyně, londýnská rodačka, absolventka Royal College of Art a jedna z nominovaných na Turner Prize (v roce 2016). Britské publikum i odborná veřejnost tradičně oceňují krajany. Nezpochybnitelný však rovněž byl – vedle talentu a hravosti instalace – cit Hamiltonové pro kompozici. Do instalace totiž musela začlenit i díla dalších kmenových autorů galerie + tři přizvané umělce.
Obdobně upoutal pozornost obraz idylické lesní cesty od pětaosmdesátiletého Davida Hockneye. Šlo o kresbu vytvořenou na iPadu a vytištěnou na čtyři papíry nalepené na deskách dibond, to vše pak zarámováno. I když se o autorovi ví, že v poslední době experimentuje s počítačovou malbou, výsledek byl překvapivý. Na Frieze Masters, kde jsou vystavováni klasičtí mistři, jeho dílo náleželo k těm nejfotografovanějším.
Dobré zprávy se šířily i z aukčních síní, kde se nešetřilo žerty na rekordně nízkou libru, což zahraniční kupce vedlo k investicím. Celkově letošní Frieze zanechal pocit radosti z umění a opětovného setkávání. Jak dlouho ta určitá euforie návštěvníkům vydržela po návratu domů, lze ovšem jen těžko odhadovat…
Autorka je historička umění a umělecká publicistka
