Operní hlídka pro rok 2018:
Ze světa dobrých zpráv

Objevily se dobré zprávy pro české operní milovníky. Protože v tomto žánru dobrých zpráv není nikdy dost, přinášíme přehled toho nejdůležitějšího na příští měsíce. V opeře se plánuje jinak. Zatímco operní domy připravují denní program minimálně s předstihem dvouletým, už i pravidelný operní divák si musí plánovat program s ročním předstihem.

Jiří Kadeřábek, foto: Kateřina Šulová, ČTK

Na Nové scéně Národního divadla měli diváci v uplynulých dnech poslední možnost zhlédnout v sezoně 2017/18 operu Žádný člověk českého skladatele Jiřího Kadeřábka. Námětem opery je tragický osud sochaře Otakara Švece, autora Stalinova pomníku na Letné. Inscenace Kathariny Schmittové je jedním z mála pokusů pražské operní scény o alespoň naznačení nějakého vývoje ve zdejší operní praxi. Proti všem papundeklům a inscenačním veteším, jež straší diváky nejen naší první scény, se u Žádného člověka jednalo o vykročení správným směrem. Je na pováženou, že se na stejné scéně může dávat něco tak odlišného, jako jsou Miniopery z pera dvojice Uhlíř a Svěrák pod hlavičkou Dětské opery Praha, a původní, na zakázku vytvořené kusy žijících českých skladatelů.

Ještě v lednu se ukáže, nakolik myslí současné vedení Národního divadla svá slova o nakročení směrem k modernějším inscenačním postupům vážně. Umělecký šéf činohry Daniel Špinar se rozhodl zase jednou inscenovat operu. V roce 2015 to bylo Janáčkovo dílo Z mrtvého domu, nyní si opět se Štefanem Margitou vybral operu největšího anglického skladatele 20. století Benjamina Brittena. Jeho Billy Budd se vydá na svou plavbu v Národním divadle premiérově 18. a 20. ledna. Milovníci tohoto skladatele tak nebudou muset putovat až do Ostravy na tamní poslední reprízy Zneuctění Lukrécie. V Národním divadle doposud reformy Daniela Špinara vyčerpávaly svou energii převážně na tak podstatné věci, jako bylo ukončení reprízování Sluhy dvou pánů s Miroslavem Donutilem či přemísťování bust ve foyer, takže je těžké nebýt zvědav, jak tento ambiciózní výlet do světa opery dopadne. Operním fanouškům nezbývá než držet palce, protože jak říká Nestroy: „Pokrok se vůbec vyznačuje tím, že vypadá mnohem větší, než skutečně je.“

Co kovaní wagneriáni moc dobře vědí, to je dobré nám ostatním občas připomenout. Dvacet minut od českých hranic působí současný wagnerovský normotvůrce. Ne, nejedná se o bayreutský klan rodiny Wagnerových! Ten si dirigenta Christiana Thielemanna do Bayreuthu pouze najímá. A to tak dlouho, že se z Thielemanna stal druhý nejčastější dirigent v celé historii tamních slavností. A právě konec tohoto ledna si Thielemann vybral na dvojí uvedení kompletního Wagnerova Prstenu Niebelungů ve svém drážďanském působišti, pro své místní publikum. Inscenačně to jistě není absolutně to nejlepší, co se dá na této planetě vidět, ovšem hudebně má český divák možnost slyšet wagnerovskou extraligu. A stále ještě je možnost využít zbývající lístky. V Semperově opeře platí, že šanci na dobré lístky vždy mají studenti – vstupenky na nevyužitá sedadla jsou totiž k mání před představením právě pro ně. Za těch deset euro se půlhodinovou frontu přímo před představením vystát vyplatí.

Druhý zahraniční tip míří rovněž do Drážďan. Tam se před Vánocemi konala premiéra opery Mrtvé město z pera brněnského rodáka Ericha Wolfganga Korngolda. Nejbližší reprízy jsou na programu 21. ledna a 2. února.

Dobrých zpráv není nikdy dost. Festival New Opera Days Ostrava zveřejnil program. Operní milovník by si měl okamžitě rezervovat minimálně dva červnové večery a udělat si povinný výlet. Náš nejradikálnější hudební skladatel 20. století, Alois Hába, se konečně dočká. Čeho? Po pětasedmdesáti letech od dokončení zazní autorova poslední, celkově třetí a dosud nikdy neslyšená opera Přijď v království Tvé. Na rozdíl od Hábovy předposlední opery Nová země u jeho majstrštyku neexistuje žádná nahrávka byť i jen sebekratší ukázky. Skladatel, jehož operní melodie slouží dokonce jako znělka českého ministerstva kultury, by přece jen mohl dostat šanci. Nechť publikum a hudebníci rozhodnou, zda inscenační úsilí stojí, anebo nestojí za to… Ve 21. století výmluva na to, že Hába klade na umělce mimořádné nároky, přece nemůže obstát. Druhý povinný výlet se pak týká českého skladatele Rudolfa Komorouse. V Kanadě žijící skladatel se tak při premiéře své aktuálně dokončené aktovky Němý kanár snad už definitivně zbaví nálepky nejpřehlíženějšího žijícího českého operního skladatele.

Alois Hába, český skladatel a hudební teoretik, foto: Karel Štoll, ČTK

V kuloárech prosákly na příští sezonu zprávy o znovuvedení dvou asi vůbec nejambicióznějších operních projektů posledních let: Jednak Collegium 1704 příští sezonu nejspíše znovu uvede Radokovu inscenaci Vivaldiho opery Arsilda. Doposud si tuto mimořádnou, ryze českou inscenaci posluchač nemohl užít v naší zemi a musel cestovat do zahraničí. Drama pokračuje: Bude se muset divák vydat za tímto projektem opět do zahraničí, nebo jednání s některým českým pořadatelem tentokrát dopadnou? A jednak se do Brna přece jen vrátí nejlepší česká inscenace soudobé opery: Jiřím Heřmanem režírovaný operní zázrak finské autorky jménem Kaija Saariaho se jmenuje Láska na dálku.