Oscarový insider Guy Lodge: Film Všechno, všude, najednou bude jasným vítězem

Každý rok kritici odpovídají na otázku, jestli je mezi nominacemi na filmové ceny nějaké překvapení. Je vůbec možné, aby nominace překvapily člověka, který ceny sleduje zblízka?

Překvapení možné je. Hlavně díky tomu, jak se Americká filmová akademie rozrostla. Skupina hlasujících lidí je nyní rozmanitější, takže je těžší přesně odhadnout, k čemu se ve fázi nominací přikloní. Vždycky se najde alespoň jeden nezávislý film, který si vede lépe, než se čekalo, nebo alespoň jeden velký film, který naopak očekávání nenaplnil. Ale samotné výsledky Oscarů mě už tolik překvapit nemohou. Filmový průmysl vysílá mnoho signálů, jakým směrem se budou ceny ubírat.

A jak je tedy letos čtete? Který film bude oceněný? A který by naopak podle vás oceněný měl být?

Určitě se dočkáme velkého úspěchu snímku Všechno, všude, najednou. Je to svérázná, poměrně nezávislá akční komedie, která byla uvedena do světových kin už loni v březnu. V mnoha ohledech jde o neobvyklého oscarového kandidáta. Protože Akademie obvykle komediím nebo žánrovým filmům příliš nefandí. A taky mají výhodu snímky, které nebyly uvedeny tak „dávno“. Nicméně tenhle film se stal mezitím pop-kulturním fenoménem, lidé si ho opravdu oblíbili. Jde o příběh asijsko-americké přistěhovalecké rodiny, která se potýká s jinakostí, což je téma, které se dotklo publika. Pro Hollywood jde o něco osvěžujícího a originálního, zároveň to splňuje jejich požadavky a přináší potřebné dojetí. Všechno, všude, najednou získalo už většinu cen filmařských odborů – od režisérů, producentů i herců. Jen tohle samotné je neklamná známka toho, že máme co do činění s velkým oscarovým vítězem. Čekám, že to tak bude, a vítám to, protože půjde o svěžího a neobvyklého vítěze.

Na druhou stranu moje první volba v kategorii nejlepší film by byl Tár režiséra Todda Fielda. Velmi temně komické drama s Cate Blanchettovou v roli dirigentky, která zažívá pád a ztrátu popularity. Podle mě je to podnětné téma, z psychologického hlediska složité a zároveň s prvky černého humoru. Cate Blanchettová navíc podává svůj životní výkon. Řadě lidí však přijde chladný, odtažitý a těžko uchopitelný. Přímočarost snímku Všechno, všude, najednou v očích hlasujících nepřekoná.

Stephanie Hsuová, Ke Huy Quan, Michelle Yeohová a James Hong ve filmu Všechno, všude, najednou, foto: A24

Zároveň je Tár aktuální, dotýká se témat, před nimiž by se měl mít filmový průmysl na pozoru. Neměla by to být jasná volba Akademie, která touží napravit si reputaci a jít s dobou?

Co se týká tématu, jistě. Tár odráží hnutí Me Too a způsoby, jakými se zejména v umění začalo víc nahlížet na chování známých lidí. Někteří konečně pociťují důsledky zneužívání, kterého se dlouho dopouštěli. Postava Lýdie Tárové se ocitne v centru podobné bouře. Myslím, že ten film pár lidí z branže minimálně dost zneklidní, protože diváka s těmito tématy konfrontuje velmi bezprostředně. Nicméně ve vztahu k filmovému zpracování se jedná o klasický snímek. Velmi tradiční. Todd Field se nepouští do novátorských přístupů, nemění zaběhnuté postupy. Přistupuje k tomu nenápadně a pomalu. Vážím si jeho přístupu, ale chápu, že to akademikům nemusí připadat tolik přínosné pro vývoj filmařiny jako Všechno, všude, najednou.

Cate Blanchettová ve filmu Tár, foto: Focus Features

Proč se podle vás favorizované snímky většinou vrací do minulosti? Letos je typickým příkladem Spielbergův film Fabelmanovi, ale v podstatě do této kategorie spadá většina z nich.

Akademie se sice diverzifikovala, ale zase ne tak moc. Většina jejích členů jsou starší profesionálové, a tak opravdu mají tendenci na Oscarech převažovat díla dívající se zpět a pracující s určitou nostalgií. Fabelmanovi jsou v tomto ohledu zajímavým fenoménem. Na začátku sezóny cen, před několika měsíci, si všichni mysleli, že proti nim nemá nic jiného šanci. Steven Spielberg, nejoblíbenější osobnost Hollywoodu, vypráví o svém dětství, a ještě navíc o své cestě k filmařině! To je přece jasná volba, co mohou akademici milovat víc. Nicméně zřejmě došlo k situaci, kdy právě mladší generaci Akademie ten film připadal příliš požitkářský a hlavně introspektivní, až samožerský. V Akademii se nyní totiž dost potýkají tyto dvě frakce. I když vlastně asi mnohem víc než dvě, bojuje tam několik demografických skupin. A jejich rozdílný vkus má tendenci vyrovnávat a narušovat konsenzus, který léta panoval.

Je to i důvod, proč je letos za černého koně považovaný velmi osobní celovečerní debut Charlotty Wellsové All Inclusive? Čím může takový snímek Akademii oslovit?

All Inclusive je velmi okrajové dílo; nemá dosah na to, aby se mu oscarové pozornosti dostalo. Po premiéře v Cannes se o něm hodně mluvilo, ale rozhodně ne jako o kandidátovi na hlavní ceny. Co s jeho osudem zamíchalo, je neuvěřitelný herecký výkon Paula Mescala. Začal rezonovat mezi lidmi, postupně stoupal na žebříčku, a nakonec skončil s nečekanou, ale rozhodně zaslouženou oscarovou nominací. Osobně bych ho za ten výkon ocenil. Povšimněte si, že jde o další moment v oscarových nominacích, kdy se projevuje omlazování Akademie. Navíc je zajímavé, že za All Inclusive stojí v USA stejný distributor jako za Všechno, všude, najednou. Jde o nezávislou produkční společnost A24, která se v posledních několika letech ukázala jako velmi dobrý hráč v oscarové kampani. Mají velký talent dostávat do boje o velké ceny poměrně nepravděpodobné tituly.

Frankie Coriová a Paul Mescal v celovečerním debutu Charlotty Wellsové All Inclusive, foto: AZ Celtic Films

V čem oscarová kampaň spočívá? Co potřebuji k tomu, aby o mém filmu vůbec někdo uvažoval?

V podstatě potřebujete hlavně hodně peněz. Závod o Oscara začíná brzy. Společnosti – včetně těch se sídlem v Los Angeles – nakupují reklamu v hollywoodských odborných médiích a reklamní sloty. Pořádají promítání, večírky a nejrůznější setkání s hvězdami svých filmů. Svým způsobem se to příliš neliší od předvolební kampaně. Je těžké získat nominaci, aniž byste tuhle hru hrála, a hrála ji dobře.

Nicméně letos ukázala britská herečka Andrea Riseboroughová, že to není nemožné. Podala silný výkon ve zcela nenápadném, nezávislém snímku To Leslie (pozn. red.: nemá distribuční název, lze přeložit jako Pro Leslie). Ten film stál kolem dvaceti tisíc dolarů a sotva se dostal do amerických kin. Rozhodně se neucházel o oscarovou pozornost, ale řada kolegů Riseboroughové z herecké odnože Akademie ho viděla, její výkon je dojal a začali vést kampaň prostřednictvím sociálních sítí a osobních kontaktů. Povzbuzovali ostatní akademiky, aby se na to podívali, takže se snímek nebývale rozšířil. A hle, dostala nominaci na Oscara za nejlepší herecký výkon! V branži to způsobilo trochu rozruch, protože to převrátilo pravidla hry peněz a vlivu. Ukázalo se, že sílu má také komunita. Myslím, že se tím do budoucna řada nezávislých filmů inspiruje.

Andrea Riseboroughová v americkém dramatu režiséra Michaela Morrise To Leslie, foto: Mister Smith Entertainment

Často slyšíme komentáře jako „málo žen v nominacích“ nebo „příliš bělošské ceny“. Jaký máte názor na problematiku vyrovnaného genderového, národnostního a etnického zastoupení?

Každý rok se kolem toho rozhoří nějaký konflikt. Podívejte, Americká filmová akademie se pořád vyvíjí, a i když se její řady občerstvily, stále hlasují převážně starší bílí lidé, neřkuli muži. Určitá zaujatost se tudíž občas musí projevit. Oscarové nominace jsou letos hodně kontroverzní kvůli kategorii ženského hereckého výkonu. Za nejsilnější herecké výkony byly považovány ty, které podaly Viola Davisová ve Válečnicích a Danielle Deadwylerová ve Spravedlnosti pro Emmetta Tilla – a ani jedna se tam nedostala. V kategorii režie letos taky není – po posledních letech, kdy vyhrály Jane Campionová a Chloé Zhaová – nominovaná žádná žena.

Problém je v tom, že máte k dispozici pět nominačních míst, je tedy těžké dostat do nich všechna díla, která si to zaslouží. Právě vyváženost cen je podle mě jeden z faktorů, které poženou k vítězství Všechno, všude, najednou, protože je to příběh imigrantů. Pokud se Michelle Yeohová opět stane nejlepší herečkou, což je pravděpodobné, bude to první Asijka a teprve druhá žena jiné než bílé pleti, která cenu dostala. Akademie se tudíž bude hlasováním pro tento film snažit dohnat svoje nedostatky.

Přijde mi, že si málokdo vybaví, jaký snímek vyhrál předchozí ročník Oscarů. Například loni se stal nejlepším filmem V rytmu srdce, krásný snímek, nicméně kupříkladu české publikum ho téměř nezná. Poukazuje to na to, že Cenám akademie klesá relevance nebo že jsou oceňovány právě méně divácké tituly?

V posledních letech došlo k určitému posunu mezi vkusem Akademie a vkusem publika. Dřív platilo, že Oscary dostávala dramata pro dospělé, tedy filmy, které vydělávaly velké peníze v kinech. Když se podíváme do historie, tak třeba snímek Kramerová vs. Kramer byl učiněný blockbuster, přestože šlo o malé domácí drama. A to se už dneska nestává.

Podle mě se změnil spíš vkus veřejnosti. Divácké filmy často prostě neobsahují potřebné kvality. V pokladnách kin se nejvíc prodávají tituly o superhrdinech a fantasy franšízy, což je pro akademiky úplně mimo. Je však vidět, že se taky snaží být trochu víc populističtí. O šest cen se uchází Top Gun, a to je největší blockbuster sezóny. Mezi nominovanými je Avatar: cesta vody a koneckonců Všechno, všude, najednou je taky divácký hit. Celosvětově vydělal přes sto miliónů dolarů, a právě tato popularita ho vynesla na přední pozice. Akademie nechce o zájem veřejnosti úplně přijít a snaží se udržet kontakt s publikem, hledá nějaký kompromis.

V České republice teď hodně diskutujeme na téma, jak by mělo vypadat předávání filmových cen, což je poměrně ošemetná věc, jak jsme u Oscarů viděli loni vzhledem k tomu skandálu Willa Smitha. Jak si vy představujete ideální ceremoniál?

Měl by být vším, čím loni nebyl. Nehledě na již notoricky známou facku si myslím, že loňský ceremoniál byla katastrofa a zmatek. Bylo to podbízení se televizním divákům způsobem, který opravdu nefungoval.  Z ceremoniálu, který se vysílal, vypadla řada kategorií, což se v branži nelíbilo. Letos se vrací do přímého přenosu všechny kategorie. Jimmy Kimmel je navíc moderátorská sázka na jistotu.

Podle mě se tím vším snaží vyvézt loď z bouře. Zřejmě to nebude nejprogresivnější ceremoniál, spíš solidní a bezpečně odvedený, ale to mi vlastně vyhovuje. U Oscarů mi záleží na tom, aby středobodem byly filmy, aby se ocenila jejich kvalita, aby jejich tvůrci dostali šanci promluvit. Podle mě jsou proslovy nejdojemnější částí Oscarů. Nejde přece o divadlo, show a všechnu vatu kolem, ale o lidi, kteří reagují na svůj úspěch. Doufejme tedy, že se letos dočkáme několika pěkných projevů a uvidíme nezapomenutelný ceremoniál.

Autorka je vedoucí kulturní rubriky zpravodajství České televize.