Komentář: Spektrum letošních nominací na Oscary kryje nekoncepčnost a konzervatismus
Nominace na letošní Oscary nepobouřily ani nepřekvapily. Volba je ve většině případů obhajitelná, ale také konvenční a přímočará. Pokud Americká filmová akademie chce nastolit nový pohled na příběhy o machismu, genderu či jinakosti, musí dost přidat. Jestli tam o to tedy někdo vlastně stojí.
Mezi neanglicky mluvené snímky se nedostal český zástupce, snímek Il Boemo. Pro hledače národní stopy přesto nominace přinášejí vzrušení. Devět nominací – a to nejen v zahraniční kategorii, nýbrž i v těch hlavních – održelo německé drama Na západní frontě klid. Film režiséra Edwarda Bergera se natáčel částečně v ČR, logicky s využitím místních filmových profesionálů. Česká jména se tudíž objevují v týmu specialistů na zvuk i na masky a zvláštních efektů se zhostila firma sídlící v Praze. Tato nová adaptace slavného románu Ericha Maria Remarqua zatím získala řadu nominací v cenách Britské filmové akademie (BAFTA), které si docela potrpí na lokálně laděný patos. Devět nominací na Ceny Americké filmové a televizní akademie je tedy víceméně nenadálou událostí, tím spíš, že recenzní ohlasy na ten snímek švýcarského režiséra byly nejednou dost skeptické.
Přátelství nikoliv až do smrti
Na západní frontě klid se může stát nejlepším filmem roku stejně jako třeba svého druhu sci-fi snímek Všechno, všude, najednou, který má celkově nominací nejvíc. Film amerického tvůrčího dua Daniels (Dan Kwan, Daniel Scheinert) se odvíjí od příběhu stárnoucí asijské imigrantky v USA, která se nudí v zaměstnání i v manželství. Jenže náhle zjistí, že má schopnost přemísťovat se mezi alternativními vesmíry, čerpat z nich různé schopnosti a ty využít pro záchranu všehomíra. Nominace pro herce, a především pro Michelle Yeohovou, vypichují jejich schopnost ztvárnit několik různých charakterů najednou.
Režisér Steven Spielberg natočil (zpola) autobiografické dílo o chlapci propadnuvšímu kouzlu pohyblivých obrázků. V rozhovorech se několikrát doznal, že tenhle příběh vypráví na pokračování vlastně už celý život, ovšem až teď nabral sílu vyjevit jej naplno. Jeho Fabelmanovi se dají vnímat i jako k řemeslné dokonalosti dovedená kuchařka toho, co vše lze s filmem dělat. Přestože hlavní hrdina opakovaně skloňuje slovo umění, dnešní divák bude možná váhat. Bez chybičky odvyprávěný příběh s vynikajícími hereckými výkony? Jistě. Ovšem více než o nastolování znepokojivých témat nebo o rozrušování publika nečekanou emocí jde o pomník svého druhu. Krásnou, propracovanou stavbu, kterou Spielberg vybudoval své celoživotní lásce. A prošpikoval ji insiderskými vtípky i sympatickou sebeironií.
Felix Kammerer (v popředí), Edin Hasanovic, a Albrecht Schuch jako vojáci v zákopech první světové války ve filmu Na západní frontě klid, foto: Netflix Steven Spielberg je favoritem bookmakerů a Akademie je v podstatě jeho Rodina. Podle mě však budou její členové raději hlasovat pro Martina McDonagha. Víly z Inisherinu (do českých kin vstoupily tento týden) jsou zasazeny do pobřežní vesnice v Irsku v době občanské války, jež probíhala od června 1922 do května 1923. Je to komedie asi tak, jako je Všechno, všude najednou sci-fi. Příběh na křehké hranici mezi lidskostí a cynismem až na kost nelítostně říká, že přátelství může jednou skončit a člověk se musí vždycky spolehnout především sám na sebe.
Irský dramatik, scenárista a režisér Martin McDonagh vsadil na herce, kteří se mu před čtrnácti lety osvědčili ve snímku V Bruggách, a pracuje s nimi – jak je jeho zvykem – komorně. Nominaci na Oscara za herectví mají za Víly z Inisherinu v podstatě všichni herci, již se na plátně objeví na déle než deset minut a nejsou osel nebo pes. Colin Farrell děkoval už při přebírání Zlatého glóbu divákům za odvahu. A nešlo si nepovšimnout, že jeho pečlivě vybudovaná řeč jako kdyby chtěla Akademii naznačit, že pokud chtějí vidět minutu silných, leč nezávadných emocí, mají vsadit na jeho modrý svetr.
Přestože ústřední větu z Víl z Inisherinu („I don’t like you no more“) by Ir údajně nikdy neřekl, mluví se tu o obrovském úspěchu irské kinematografie. Kritik listu The Guardian Peter Bradshaw dokonce píše o triumfu Irska v letošních nominacích. Pravdou je, že i v neanglicky mluvených snímcích má tento ostrovní národ zástupce, snímek Tichá dívka. Irský režisér Colm Bairéad se příběhem z irského venkova na počátku osmdesátých let minulého století úspěšně pokouší zlomit divákovi srdce tím nejlepším možným způsobem. Film částečně v irštině má dvě nominace na výše zmíněné ceny BAFTA, ostatní ceny jej zatím ignorovaly.
Umění versus společnost
Jestliže se u některého z děl rozešel hlas recenzentů a Akademie, tak v hodnocení All inclusive skotské spisovatelky, režisérky a scenáristky Charlotty Wellsové. Tohle neuvěřitelně přirozené drama o vztahu dcery a otce považuje kritika za objev roku. Ve světle toho se nominace Paula Mezcala za herecký výkon v hlavní roli jeví být málo. Ve výčtu režisérských osobností mně osobně rovněž chybí Američanka Gina Prince-Bythewoodová. Natočila drama Válečnice o bojovnicích, jež v devatenáctém století chránily Dahomejské království v Africe. Letošní glóby měly v režisérském výčtu čistě mužské nominanty. Oscaři stejně tak. Snad proto, že poslední dva roky si režisérskou trofej odnesly Jane Campionová za Sílu psa a Chloé Zhaová za Zemi nomádů?
Aspoň tedy, že v dalších hlavních kategoriích hraných děl (nejlepší film, nejlepší adaptovaný scénář) zabodoval titul Women Talking. Kanaďanka Sarah Polleyová jím tematizuje palčivý problém. Film natočila podle stejnojmenné knihy Miriam Toewsové. Tato spisovatelka kanadského původu svým románem reaguje na skutečné události z náboženské komunity v Bolívii. Ženy tam po probuzení opakovaně zjišťovaly, že byly v noci sexuálně zneužívány. Společenství však označilo jejich stížnosti za divokou ženskou představivost, eventuelně za dílo démonů. Toewsová, která se narodila do náboženské komunity mennonitů, ve svém psaní prolíná silná témata a své vlastní zkušenosti (česky jí dosud vyšla roku 2011 jediná kniha, Potrhlí Troutmanovi, překlad Women Talking se připravuje). Do hlavní role v adaptaci Women Talking režisérka obsadila Frances McDormandovou (ta zároveň film spoluprodukovala), která předloni excelovala ve zmíněné Zemi nomádů.
Na obdobné straně spektra se v letošních nominacích nachází drama Tár amerického režiséra Todda Fielda, které stojí na výkonu Cate Blanchettové (do tuzemských kin titul doputuje koncem února). A také Trojúhelník smutku Rubena Östlunda. Švédský scenárista a režisér tímto filmem definitivně překonal kategorii cizojazyčných snímků – podobně jako před třemi lety Jihokorejčan Bong Joon-ho s Parazitem.
Na co se prostě chodí víc
Pak jsou tu ovšem kasovní trháky. Avatar, Elvis, Top Gun. Zlatým glóbům, nakonec ještě zřetelněji mainstreamovým, než jsou Oscaři, se v nominacích vyčítala absence Toma Cruise v herecké kategorii. Možná se hodí zmínit, že Cruise předloni vrátil své tři Zlaté glóby v reakci na skandál rozpoutaný listem Los Angeles Times, jenž upozornil, že složení asociace kritiků je diskriminační rasově, etnicky i genderově. Navíc byli reprezentanti asociace označeni za úplatné, neboť někteří vyrazili na výlet do Paříže zdarma, který platili tvůrci tehdy nominovaného seriálu Emily v Paříži.
Ale zpět k Oscarům. Nejnovější kus Top Gunu vykazuje hned šest nominací včetně ceny pro nejlepší film. Proč ne, koneckonců první film oceněný Oscarem za nejlepší snímek byl příběh válečných letců s názvem Wings od režiséra Williama E. Wellmana.
Kdo (to) hraje?
Když ve zkratce shrneme herecké výkony, o nichž zde ještě nebyla řeč, uspěli herci, kteří si zahráli reálné i fiktivní postavy umělců. Austin Butler se vtělil do krále rock-and-rollu, a přestože si o filmu Elvis Australana Baze Luhrmanna můžeme myslet cokoli, Butlerův výkon je precizní. Prý stejně perfekcionisticky nastudovala Cate Blanchettová umění dirigování – ve zmíněném snímku Tár hraje ženu v dosud maskulinní profesi dirigentů.
Výkon nominované Any de Armas určitě není tím, co dělá z filmu Blondýnka problém, nicméně mohla by se učit od své předchůdkyně v téže roli Michelle Williamsové (viz snímek z roku 2011 Můj týden s Marilyn). Ta v nominacích figuruje za ztvárnění Spielbergovy matky – respektive režisérovy představy o ní – a jde o jeden z nejlepších výkonů ve Fabelmanových. Podle mě mezi nominantkami chybí Danielle Deadwylerová za nelítostný snímek Spravedlnost pro Emmetta Tilla nigerijsko-americké režisérky Chinonye Chukwuové nebo Alia Bhattová v indickém filmu Gangubai Kathiawadi režiséra Sanjaye Leely Bhansaliho.
Opatrně, opatrně
Členové Akademie letos začali hlasovat o nominacích pouhé dva dny po vyhlášení Zlatých glóbů. Zároveň sledovali Ceny kritiků (Critics Choice Awards), dále výběr Britské filmové akademie a především spektrum nominací na oborové ceny. Právě SAG, tedy ocenění udělované sdružením filmových a televizních herců a hereček, bývá považováno za jeden z nejspolehlivějších indikátorů úspěchu při udílení Oscarů, protože herci tvoří největší část hlasujících Americké filmové akademie. Z tohoto hlediska by měly zabodovat snímky Víly z Inisherinu a Všechno, všude, najednou.
Zajímavý výzkum zveřejnil list The Hollywood Reporter. Podle analýz The Academy of Motion Picture Arts and Sciences (AMPAS) se v posledních pěti letech Americká filmová akademie shodovala v hlavních kategoriích ve třiasedmdesáti procentech oceněných s Cenami kritiků. Ty byly letos vyhlášeny 16. ledna a převálcoval je snímek Všechno, všude, najednou. Kromě toho kritici ocenili adaptovaný scénář filmu Women Talking a herecké výkony Brendana Frasera za Velrybu a Cate Blanchettové za Tár. Dětská cena šla za představitelem malého Stevena Spielberga ve Fabelmanových.
Není jednoduché hodnotit nominace vznikající vlastně shodou náhod a chutí. Přestože se obě dominantní americké filmové ceny ohánějí procentem hlasujících žen (v případě Zlatých glóbů to letos údajně bylo dvaapadesát procent), kýžená větší otevřenost se nekoná. Možná je genderové a etnické rozrůznění hlasujících z tohoto hlediska úplně fuk. Protesty proti nefluidnosti, rasové jednostrannosti a nedostatku žen v nominovaných budou pokračovat.
Americká filmová akademie (na rozdíl třeba od své britské kolegyně) nadále jede především po cestě hollywoodských příběhů, které přitom často už nejsou – jak naznačuje i sám Spielberg ve Fabelmanových – tak nezpochybnitelné, jakými se desítky let zdály být.
Autorka je vedoucí kulturní redakce zpravodajství ČT.
