Lze mít všechno všude najednou na jednom bagelu? O jednom z nejvtipnějších filmů roku

Všechno, všude, najednou je jedním z nejvtipnějších – nikoliv ve smyslu hromadění anekdot, nýbrž co do neotřelosti nápadů – snímků roku. Zda i nejlepších, to je docela záludná otázka. V konzervativním slova smyslu asi nikoliv. Na to jsou eskapády z Číny pocházející Evelyn, stárnoucí majitelky krachující prádelny a účastnice manželství, vedle něhož je její podnikání výkladní skříní kapitalismu, příliš šílené. Ale představu, že o vážných tématech se má vyprávět pouze s vážnou tváří, snad definitivně rozmetal oscarový úspěch jihokorejského Parazita. Pravda, některé vztahové propletence a existenciální vývody – paradoxně mezi ně nepatří nic, v čem se objevuje bagel – zavánějí banálností. Ovšem i tak natočili američtí třicátníci Daniel Kwana a Daniel Scheinert výborný film, který nakonec i ta velká témata slušně prodá

Trailer k filmu, zdroj: YouTube

Entropie a daně vždycky vyhrají

Ve společnosti A24 se tentokrát odvázali a namísto progresivních hororů Roberta Eggerse či Ariho Astera nebo artově pojaté fantasy typu loni uvedeného Zeleného rytíře vypustili do kin bizarní mix černé komedie, rodinného dramatu, akčních filmů a sci-fi o skákání mezi alternativními realitami.

Zápletku to má jednoduchou: Během schůzky s daňovou úřednicí se Evelynin manžel Waymond náhle přepne do záhadného rozhodného módu a své ženě vysvětlí, že bude muset bojovat jednak o svůj život a jednak o osud multivesmíru. Napříč jednotlivými verzemi reality se totiž šíří naprosté zlo, jehož jméno není Evelyn sice schopná správně vyslovit, ale evidentně je právě ona v boji proti němu poslední nadějí. Dostane rychloškolení, jak nahlížet do jiných světů a brát si od tamních verzí sebe sama nejrůznější schopnosti. Pak už přichází zlo a sled akčních scén…

Okoukanou zápletku o multivesmíru a vyvoleném hrdinovi – v tomto případě hrdince – povyšuje především skutečnost, že si tvůrci uvědomují, co obnáší fráze „všechny možné světy“ a důsledně své poznání na hrdinku aplikují. Zatímco jinde by se spokojili s obligátním „nacisté vyhráli válku“ nebo přinejlepším „Superman dorazil na Zemi o něco později a díky rotaci planety nepřistál v Kansasu, ale v SSSR a teď je z něj komunista“, tady tvůrci operují se širokou škálou uvěřitelnosti, která mizí někde v krajině dadaismu.

Jamie Lee Curtis ve filmu Všechno, všude, najednou, foto: Bontonfilm – Allyson Riggs

Nejprve tedy zjistíme, co by se stalo, kdyby Evelyn neodjela se svým drahým Waymondem do USA, nýbrž zůstala v Číně (narazila by na učitelku kung-fu a stala se hvězdou akčních filmů). Posléze, jaký by byl její život, kdyby jako dítě zakopla a vypíchla si oči (stala by se uznávanou zpěvačkou). Pak už si můžeme vybírat v až marnotratných sekvencích – Evelyn je kreslená postavička; žije ve světě, kde mají všichni místo rukou párky. A v jednom obzvláště vypečeném světě, kde se nevyvinul život, je Evelyn kamenem a emoce je nutné zprostředkovat v podstatě nehybným panoramatickým záběrem na dva kameny, jejichž dialog probíhá za pomoci titulků a namísto hudby jej doprovází kdesi v pozadí tiché šumění přesýpaného písku a větru.

Už jen přehlídka všech těch možností je fascinující. Ovšem to je pouze začátek! Jednak se napříč filmem velmi propracovaně nakládá se zdánlivě nedůležitými nebo malichernými detaily (nalepovací oči, které najdou uplatnění nejen ve světě s kameny), jednak se domýšlí „žánrový“ rozměr jednotlivých navštívených světů. Když je Evelyn filmovou hvězdou, vzdává snímek hold režisérovi Kar-wai Wongovi. Když se řeší, jaká zvláštní evoluční odchylka vedla ke vzniku párkoprstových lidí, dostaneme flashback ve stylu Kubrickovy Vesmírné odyssey k primátům, kteří za to všechno mohou (a později párkoví lidé dostanou překvapivě něžnou doušku, v níž hrají hlavní roli nohy).

Možná nejlépe se promyšlenost těchto světů v rámci Evelynina příběhu ukáže ve chvíli, kdy se hrdinka snaží vysvětlit své rodině, co se to sakra děje. A jako analogii použije jistý film, v němž hlavního hrdinu, který neumí vařit, řídí tvor v jeho čepici. Evelyna tvrdí, že jde o snímek Raccacoonie. Všichni samozřejmě namítnou, že Evelyn je zmatená jak včela a pochopitelně myslí Ratatouille, kde je oním tvorem krysa. Jenže Evelyn si trvá na svém: je to mýval a film se jmenuje Raccacoonie! Vzhledem k tomu, že už v té době jako diváci dobře víme, jak je roztržitá a často neschopná (nebo neochotná) nazývat věci pravým jménem, zdá se to být dalším drobným vtípkem. Jenže pak do přesně takového světa Evelyn skočí. Mimochodem, chvíle, kdy chudáka mývala odváží odchytovka, je skutečný srdcerváč.

Snímek z filmu Všechno, všude, najednou, foto: Bontonfilm – Allyson Riggs

Jen zkus uhádnout, co bude následovat

Spíš než současné pokusy o multivesmír v podání Marvelu, Všechno, všude, najednou (tvůrci jej vyvíjeli déle než deset let a podobnými tématy se zabývali už v seriálu Legion či ve filmu Švýcarák) připomíná třeba dvacet let starý japonský anime seriál Abenobaši mahó šótengai, v němž hlavní postavy skáčou do různých žánrů – od válečných příběhů přes typicky japonské romantické melodrama ze střední školy po noir, kde „i ten bílý psík má šedý stín“. Případně film a seriál Irma Vep francouzského režiséra a scenáristy Oliviera Assayse (ten ovšem přeskakuje mezi verzemi jedné fikce a zkoumá, jak daná fikce ovlivňuje realitu). Všechno, všude, najednou je ovšem tempem a pojetím mnohem zběsilejší, někdy až marnotratně. Pohromadě jej drží především pocta bojovým uměním a úcta k rodině.

Co se týče bojových umění, film byl původně psán s myšlenkou na obsazení Jackieho Chana. Teprve později byla hlavní postava přepsána a roli získala v Malajsii narozená Michelle Yeoh (tento měsíc oslavila šedesátiny). Hold Chanovi je vzdán především ve scénách odkazujících na jeho hity, například Mistrův syn (známější spíš pod anglickým titulem Drunken Master). Yeoh tak v krátké době dostala na Západě druhou velkou roli, v níž mohla zcela přirozeně „přepínat“ různé módy svého herectví (tou první je seriál Star Trek: Discovery, kde se z její postavy vyklube císařovna nechvalně známého Zrcadlového vesmíru). Zároveň je plně vytěžena její pověst největší akční hrdinky historie a poučka, že „všechno může být kung-fu – i malíček“. A tak v jednotlivých scénách Michelle Yeoh plně využívá své prostředí (především tedy kancelářskou budovu daňového úřadu, kde se bojuje třeba pomocí nůžek) i potměšile pojatá klišé akčních filmů. Zároveň Všechno, všude, najednou pracuje s tím, že postava může o své schopnosti kdykoliv přijít a potřebuje je znovu „nahodit“ – k čemuž slouží obskurní praktiky (počůrání se či lízání zdi patří k těm ještě uměřeným).

V dost možná nejnápaditější akční scéně tak hrdinka čelí protivníkovi v klasické situaci, kdy je třeba zabránit mu, aby se dostal ke zbrani, která by zvrátila poměr sil – a tak se boj vede v podstatě pouze coby doplněk snahy nepustit nepřítele k oné zbrani. Tou „zbraní“ ovšem je improvizovaný anální kolík. Nápad jak z pornografické grotesky má přímé dopady na choreografii scény, a také je to důvod, proč se zde (velmi vtipně) používá pixelizace obrazu.

Takže opět: tvůrci své nápady gradují, domýšlejí a vrší ve fascinující přehlídce. Výsledkem je dílo, u něhož je na místě obdivovat jednotlivé herce (vedle famózní Michelle Yeoh především umně zamaskovaná Jamie Lee Curtis), a především se dá co chvíli žasnout. Navzdory desítkám banalit a klišé a poct klasikám totiž nedokáže ani ten největší cinefil přesně odhadnout, co si tenhle kus dovolí v následující sekvenci. A film, který dokáže takto překvapovat, si nakonec zaslouží i vřazení mezi nejlepší počiny roku.

Český plakát k filmu Všechno, všude, najednou, repro: Bontonfilm