Star Trek odvážně vstupuje do moderní doby v úchvatném retro stylu

Franšíza Star Treku dostala počátkem nového tisíciletí dvě zásadní rány. Desátý celovečerní snímek Nemesis (2002) je vzdor zajímavému námětu – kapitán Picard se musí postavit romulanskému vůdci, který je jeho klonem a hraje jej pro dnešního diváka až urážlivě vychrtlý Tom Hardy – nepovedený. A to je řečeno ještě slabě. Režisér Stuart Baird pak už celovečerní film nenatočil, raději se soustředil na kariéru střihače. O tři roky později skončil seriál Enterprise, který popisoval první krůčky lidstva ve vesmíru jedno století před legendárním kapitánem Kirkem, tedy v době, kdy se Federace planet teprve rodí. Tento seriál měl své fanoušky, a dokonce jich zpětně přibývá, ovšem v době, kdy se dominantním formátem stávaly nejrůznější reality show a HBO natáčelo své první velké projekty jako Deadwood nebo Řím, se zdál být epizodický Star Trek s televizními triky, rozpočty a herectvím slepou uličkou seriálové evoluce.

Vlnu zájmu opětovně vyvolal až filmový reboot (řekněme tvrdý restart – pozn. red.) J. J. Abramse z roku 2009, nazvaný jednoduše Star Trek. Zbrusu nová časová linie umožnila návrat k milované posádce kolem kapitána Kirka. Navzdory skvělému castingu ji pravověrní trekkies, tedy fanoušci startrekovského universa, považují za zvěrstvo. S odstupem času jsou zábavné tehdejší půtky mezi těmito brblajícími trekkies a fanoušky Star Wars, kteří blahosklonně tvrdili, že Star Trek potřeboval modernizaci. Posléze jim týž J. J. Abrams onu „modernizaci“ předvedl na jejich vlastní franšíze – viz film Star Wars: Epizoda VII – Síla se probouzí (2015). Karma je zdarma, přátelé z předaleké galaxie! Mimochodem: Spor se nevedl v rovině přílišné akčnosti či stylu, nýbrž v rovině nadřazenosti „cool“ scén popírajících logiku děje či o prostorových a časových souvislostech nebo o primitivním opakování toho, co bylo ve franšíze v minulosti již řečeno.

Ze závěrečné, čtvrté sezóny seriálu Star Trek: Enterprise (2004/2005) – Kris Iyer (uprostřed), foto: Paramount Pictures

Každopádně jiskřička byla zažehnuta, ačkoliv startrekovská filmová série momentálně stagnuje a slibovaného dílu v režii Quentina Tarantina se nejspíš nikdy nedočkáme. Takže v následujících letech vzniklo hned několik seriálových projektů!

Nakonec se něco našlo

Jakýmsi pokusným králíkem toho, jak přenést starý dobrý Star Trek do moderních časů, se stal seriál Discovery. Každá řada představovala ucelený dějový oblouk symbolizovaný jedním překvapivým řešením: Poprvé v historii startrekovských seriálů se kapitáni, srdce a duše každého „hvězdného putování“, střídají po sezoně.

Discovery, jež bylo v ČR donedávna (konkrétně do spuštění streamovací služby Paramount+) k vidění na Netflixu, ještě více akcentovalo typické poselství franšízy o mírovém soužití rozdílných bytostí a o porozumění k jinakosti. V posádce se tudíž vyskytují nebinární a transgender postavy – hrané nebinárními a transgender herci.

Jinou cestou se vydal seriál Picard, jenž je díky silné vyjednávají pozici Amazonu nadále k vidění i v našem regionu (navzdory spuštění Paramount+). Melancholický návrat k legendárnímu kapitánovi ze seriálu Nová generace se pokusil definitivně uzavřít éru neustálých návratů k nejpopulárnějším érám franšízy. Přes veškeré kvality je – po nedávném konci druhé série a po prvních informacích o závěrečné sérii třetí – jasné, že Picard se (slovy producentů a herců) stal „milostným dopisem Nové generaci“. Neboli: Nemá již jiné ambice než postavám seriálu dopřát emotivní rozlučku, dokud je čas a jejich představitelé se nestanou vlastní parodií.

Nakonec se nejnosnějším z tohoto období ukázalo být to, co je součástí druhé série Discovery, kdy se kapitánem stal Christopher Pike. Po smrti předchozího kapitána Discovery je to právě on, kdo má dát posádku a její morálku do pořádku. K ruce měl tehdy svou první důstojnici Unu, mladého Spocka a elvisovský šarm. Jejich vzájemná chemie vzbudila takový ohlas, že byl ohlášen seriál, jenž bude skutečně „jejich“. A po této historické exkurzi jsme konečně u toho! – výsledkem je nynější seriál Strange New Worlds.

Tragédie pana Pika

Postava Christopher Pika je docela tragická. Byl kapitánem původního pilotu Star Treku a už tehdy měl po boku první důstojnici (na šedesátá léta odvážný krok) a právě Spocka. Vedení filmového studia ovšem usoudilo, že běží o příliš intelektuální pojetí chystaného seriálu a došlo k natočení dalšího pilotu – tentokrát již s Kirkem.

Původní materiál se nicméně do seriálu vrátil. Součástí Pikova osudu totiž je radioaktivní popálení, které jej připraví o možnost pohybu i komunikace. Jedinou nadějí jsou mimozemšťané, kteří mu mohou zprostředkovat život v jakési virtuální realitě – a jeho dávný přítel Spock riskuje vlastní život, aby mu tuhle šanci dopřál. V Discovery Pike dostane možnost částečně nahlédnout do své vlastní budoucnosti – a na začátku Strange New Worlds jej toto vědomí paralyzuje a vzpírá se návratu k velení.

Vyrovnání se s vědomím vlastního osudu tvoří jakousi páteř desetidílné řady nynějšího seriálu (další desetidílné pokračování je ohlášeno na příští rok). Závěrečná epizoda letošní série částečně kopíruje děj a události osmé epizody (nazvané Rovnováha hrůzy) klasické, zakladatelské série z roku 1966. V té se Kirk střetl poprvé s Romulany; v realitě Strange New Worlds se ovšem řeší, co by se stalo, kdyby na jeho místě byl stále Pike. Odpověď je děsivá – nikoliv navzdory všem jeho kvalitám, nýbrž právě pro ně by takové setkání vedlo ke zničující celogalaktické válce…

Pike je přitom zdaleka nejsympatičtější startrekovský kapitán široko daleko. Tam, kde byl Kirk příliš kovbojský a Picard odměřený (ostatní ponecháme stranou, protože v popularitě zdaleka na svatou dvojici nedosahují), je Pike nejempatičtější. Jeho modus operandi zní: každého vyslechnout. Má za cíl vytvořit na lodi rodinnou atmosféru. Nezdráhá se usmát, pozvat důstojníky i kadety na vlastnoručně udělané vafle či těstoviny či odlehčit situaci imitováním pirátského velitele ve stylu Ostrova pokladů. Mimochodem v úvodu onoho klasického Star Treku se mluví o tom, že je potřeba se odvážně vydat, kam se dosud nikdo nevydal… V Kirkově pojetí jde o adrenalinem podtržené odhodlání porvat se s čímkoliv. U Picarda běží o téměř divadelně pojaté vyjádření obdivu k záhadám vesmíru. A Pike? Ten pobaveně poznamená, že to zní jako dobrá hláška, která by se mohla ujmout – a dál se věnuje hlavně tomu být své posádce co nejlepším otcem a přítelem.

Což je klíčový paradox nového seriálu: Pike je sympaťák. Do éry po covidu a zvěrstev páchaných na Ukrajině je to přesně ten kapitán, s nímž chceme týden co týden objevovat nové planety. Zároveň však spolu s ním víme, co jej čeká. A to bolí. Strange New Worlds díky němu našly dokonalou rovnováhu mezi osudovostí a pohodovostí.

Z první sezóny seriálu Star Trek: Strange New Worlds (2022): Anson
Mount v roli kapitána Christophera Pika, foto: Paramount+

Tahle posádka, ta se má

Ostatně po několika až pohádkově optimistických epizodách vystrčí scenáristé poprvé drápky, když uvedou na scénu Gorny. V klasickém Star Treku se s nimi dostal do křížku Kirk v jedné z nejsměšnějších bitek seriálové historie. Tentokrát však jsou Gorny pekelné zrůdy, pro něž  teplokrevní živočichové (jako třeba lidé) neznamenají nic než pouhou kořist, žrádlo či obojí. Gorny se nakonec v sérii objeví ještě jednou, v deváté epizodě, jež je svéráznou poctou jak hororové sérii o vetřelcích, tak o predátorech. A zde také dojde k jednomu velmi překvapivému úmrtí (a k variaci na sebeobětování Ripleyové ve třetím Vetřelci). Mimochodem podle vyjádření tvůrců šlo od začátku o to se co nejvíc vymezit vůči populárním „červeným tričkům“ aka komparsistům, u nichž divák díky barvě uniformy věděl, že se k nim nemá cenu citově vázat. Strange New Worlds se naopak snaží, aby každá ztráta na životě měla dopad na zbylé členy posádky i na diváky.

Což se daří i proto, že tahle posádka funguje. Vytváří se v ní různé aliance a vazby. Částečně vycházejí ze složení Kirkovy posádky. Kromě Spocka, Uhury, zdravotní sestry Chapelle či obsluhy transportéru Kyleho se tu totiž objevují noví členové, u nichž netušíme, zda se na Enterprise vyskytují z důvodu rotace posádky nebo protože osud… Nedílnou součástí kouzla je i sama Enterprise, které vdechly život moderní technologie. Zároveň se však tvůrci snaží připomínat atmosféru původního seriálu – například designem uniforem či zvukovými hlášeními a efekty.

Strange New World tak šikovně pracují s nostalgií po starém dobrém Star Treku i s romanticky optimistickým nadšením z nových světů, jaké zažívají všichni, kdo na YouTube sledují záběry NASA. Ten seriál je nejlepším možným útěšným retrem do těžkých časů. Neboť i když za všechno je nakonec potřeba zaplatit, s dobrou posádkou a kapitánem se šibalskou jiskrou v oku je tu vždy naděje na happy end.