Ovce, tradice, láska a taneční hudba. Film DJ Ahmet ukazuje dospívání na makedonském venkově
Coming of age drama v koprodukci Severní Makedonie, Česka, Srbska a Chorvatska natočil jako svůj celovečerní debut v New Yorku narozený Makedonec Georgi M. Unkovski, který mimo jiné absolvoval doktorát na pražské FAMU. Film DJ Ahmet vypráví o objevování vlastního rytmu v prostředí spoutaném lidovými zvyky a předsudky. Letos získal dvě ceny v Sundance i zvláštní cenu poroty zlínského festivalu.
Hornatá krajina Severní Makedonie. Skupina stařenek sedí pod mohutným stromem a vzpomíná na chlapce, který kdysi roztančil okolní kopce. Jako kdyby šlo o místní legendu předávanou ústní tradicí z generace na generaci. Všechno, co v následujících minutách uvidíme, se možná opravdu stalo. Anebo možná jde o vyjádření kolektivní touhy po životě v tempu, které nebude určováno ročními obdobími, rituály a potřebami domestikovaných zvířat, nýbrž autentickými emocemi.
Ahmet, syn ovdovělého pastýře, zrovna prochází pubertou a je plný emocí. Zažívá stud, když o něm vrstevníci mluví jako o tom divném klukovi od ovcí, nebo frustraci, když musí místo školy pást stádo, a někdy zase něhu, když pečuje o svého zamlklého mladšího bratra. Nejsvobodněji se cítí při poslechu elektronické taneční hudby, která jej spojí se světem tepajícím v úplně jiném rytmu. Pak potkává dívku jménem Aja, jejíž krása a křehkost ostře kontrastuje s drsností makedonského venkova, a probouzí se v něm cit, který dosud nepoznal – láska.
Trailer k filmu, zdroj: YouTube Burek, baklava i tiktok
Aja podobně jako Ahmet ztělesňuje střet starého a nového. Tradiční květinové šaty doplňuje růžovými teniskami a chytrým telefonem, na němž sleduje tiktoková videa. Sice jako ostatní dívky z vesnice miluje tanec a chystá se společně s kamarádkami vystoupit na lokální slavnosti, ale při vymýšlení choreografie se neomezuje folklórem. Její rebelie ovšem naráží na mantinely nastavené patriarchátem. Musí se naučit péct burek a baklavu, aby byla dobrou manželkou pro muže, kterého pro ni vybral otec.
Pro Ahmeta a Aju nejsou elektronické beaty pouhým únikem před povinnostmi a očekáváními – je to i jejich společný jazyk přemosťující odlišné světy. K druhému setkání protagonistů dochází na rave party uprostřed lesa, kam se zaběhly Ahmetovy ovce. Když zvířata v panice kličkují mezi blikajícími světly a tančícími těly, živelný pohyb stáda a basová linka se na chvíli prolnou do jedné hypnotizující symfonie. Zatímco ve scénách s rodiči mají střety tradice a modernity podobu konfliktu, zde vzniká křehká harmonie.
Setkání digitálních technologií se životaběhem venkovské komunity nahlíží Georgi M. Unkovski (* 1988) s pochopením i jemným humorem. Neuchyluje se k jednostranné kritice tradicionalistické mentality a k bezvýhradné oslavě pokroku. Imám svolává věřící zpěvem pouštěným z počítače, který neumí obsluhovat, takže se údolím namísto duchovních tónů občas rozléhá znělka operačního systému. Když Ahmet zjistí, že video s jeho zmatenými ovcemi získalo na sítích dva a půl tisíce lajků, komentuje to lakonickým „To je jako pět vesnic“.
Obdobné momenty nastiňují, že globální impulzy do zapadlých oblastí Balkánu často nepronikají díky politickým reformám, jejichž prosazování představuje dlouhý, bolavý a nejistý proces, ale zásluhou jednotlivců (nebo párů) přemýšlejících mimo škatulky.
Dát si na traktor repráky
Na kontrastech je založena i vizuální a zvuková složka filmu DJ Ahmet. Kamera Nauma Doksevského přechází od širokých celků horské krajiny a pitoreskní vesnice k intimním záběrům Ahmeta a Aji, vyměňujících si láskyplné a podporující pohledy. Tyto přechody vystihují nelehkou pozici hrdinů: Svět tradic, jež se utvářely po staletí, je ohromný a neúprosný, zatímco oni působí jako nepatrné, snadno přehlédnutelné figurky. Napětí mezi sny a povinnostmi zdůrazňuje i soundtrack, který kombinuje tradiční motivy s elektronikou.
Hudební sekvence sice vykazují videoklipovou dynamiku, ale jako celek je to film klidný, jeho poetika je civilní, neokázalá. Tak jako herecké výkony mladých představitelů. Arif Jakup v roli Ahmeta přirozeně spojuje neohrabanost venkovského outsidera s klíčícím odhodláním vzepřít se autoritám a třeba si na traktor nainstalovat repráky. Z jeho nesmělého projevu je dobře čitelný vnitřní zápas: rodinná loajalita versus osobní svoboda. Rovněž za ostýchavými úsměvy Dory Akan Zlatanovy, která hraje Aju, probleskuje tichý vzdor dívky toužící rozhodovat o svém osudu.
Témata, jež Unkovski s dvojicí sympatických hrdinů rozehrává, se mohou jevit jako příliš povědomá – dospívání, první láska, hledání vlastní identity. Přistupuje k nim ovšem s neobyčejnou dramaturgickou poctivostí, díky níž je každý motiv rozveden na několika úrovních, a zasazuje je do prostředí, jež známe spíš coby kulisu tíživých sociálních dramat. DJ Ahmet je však pozitivní film, nevyžívá se v rozporech a traumatech. Spíš se ptá, jak můžeme společně vytvářet více respektující prostor.
Bez rovnováhy mezi místním a vzdáleným, tedy bez zahraničních koprodukcí a workshopů, by ostatně nevznikl ani tento film. Příběh dvou mladých lidí nacházejících se na životní i kulturní křižovatce je tak zároveň příkladem bezvadně rytmizovaného spojení lokální tradice s mezinárodními vlivy.
DJ Ahmet (Severní Makedonie, Česko, Srbsko, Chorvatsko, 2025, stopáž 99 minut)
Scénář, režie: Georgi M. Unkovski, kamera: Naum Doksevski, střih: Michal Reich, hudba: Alen Sinkauz, Nenad Sinkauz. Hrají: Arif Jakup, Agush Agushev, Aksel Mehmet, Atila Klince, Dora Akan Zlatanova, Selpin Kerim a další.
Premiéra: 4. září 2025.
