Pohlavní pud zdejšího lidu v proměnách času. Daniela Špinar na horké půdě sexu, genderu a identit

O diptychu v případě dvou zmíněných inscenací hovořit sice úplně nejde, ale o volné tematické provázanosti se mluvit dá. V Lásce z TikToku se Daniela Špinar (* 1979) při psaní inspirovala reálnou americkou influencerskou dvojicí Sienna Mae Gomez a Jack Wright, která nabrala miliony sledujících díky tomu, že na jmenované sociální síti rozehrála jakoby milostnou hru, ale mimo příspěvky na TikToku se deklarovala jako přátelé bez milostného vztahu. Jenže pak do hry vstoupilo obvinění ze sexuálního obtěžování a bylo po legraci…

Artelier

Soutěž pro mladé výtvarníky na ČT art

Chci soutěžit

Při psaní Z pohlavního života našeho lidu se Špinar rovněž odpíchla od reálného materiálu, konkrétně od knih Karla Jaroslava Obrátila (1866–1945), novináře, spisovatele, překladatele a vydavatele. Z jeho literárních počinů je nejživější obsáhlý soubor toho národního folklóru, v němž český, moravský i slovenský lid dal formou říkanek, písní, průpovídek či hádanek průchod oslavě sexuálních zvyků či her, popisu pohlavních orgánů, erotickým touhám, skatologickým a vulgárním choutkám a tak dále. V roce 1999 nakladatelství Paseka publikovalo v reedici tři svazky Obrátilem sebraného materiálu pod titulem Kryptadia (poprvé vyšly autorovým nákladem ve třicátých letech); roku 2016 z nich svůj osobní výbor připravil básník Ivan Wernisch pod titulem Kdo to čte, je prase („S velkou péčí jsem všemožné sprosťačinky rovnal podle barev a nálad, snažil se seřadit je tak, aby se navzájem doplňovaly; chtěl jsem, aby vzniklo souvislé pásmo uvolněného, uvolňujícího veselého tlachání.“). Pro forma se patří dodat, že u obou inscenací Daniela Špinar spolupracovala se scénografkou a kostýmní výtvarnicí Lindou Boráros.

Dušan Hřebíček coby Etnolog v inscenaci Z pohlavního života našeho lidu brněnského Divadla Husa na provázku, foto: ČT art – Josef Chuchma

Těžká domluva

Daniela Špinar ovšem nezůstala u toho, že by soubor Husy na provázku nechala přehrát vybrané čuňačinky z Obrátilova sběru lidové tvořivosti – a šmytec. Scénář vystavěla na kontrastu. Nejprve dojde na zlomky z Obrátilova doličného materiálu, ale pak se jak verbální, tak vizuální jazyk inscenace přesmykne do přítomnosti, ke žhavým tématům genderu, pohlaví, konsentu, feminismu, incelství. Špinar pro ten kontrast zvolila půdorys vernisáže. Publikum v menším ze sálů Husy na provázku (zvaném provázek.sklep) se sejde na zahájení výstavy obrazů. Návštěvnictvo je jako při skutečné vernisáži uvítáno welcome drinkem a drobným občerstvením, po celou dobu produkce se stojí (pro toho, kdo to nezvládá, nabízí se možnost sednout si na lavici).

Vladimír Hauser v roli kurátora i moderátora sešlost přivítá a pro vstup do tématu, které s vystavenými obrazy souvisí, je nejprve připravena dvojice etnologů v lidových krojích v podání Markéty Matulové a Dušana Hřebíčka. Poskytnou náhled do Obrátilem sbíraného „prasáckého“ folklóru formou odlehčené přednášky o síle pohlavního pudu proložené písněmi ve vlastním podání. Po nich se ujme slova akademická feministka (Růžena Dvořáková), jež nastíní současný progresivní náhled na sexualitu a gender.

Vlevo Milan Holenda coby Pick-up artista, který fotí Umělectvo čili Matouše Bendu v inscenaci Z pohlavního života našeho lidu brněnského Divadla Husa na provázku, foto: ČT art – Josef Chuchma

Příjemně společenský tón setkání ovšem naruší rozčilený mladý muž (Michal Busta), který do blazeovanosti vpadne a řve, co je to za kecy, které se tady vedou. Názorově se tento incel utká s feministkou, která je o něco později vystavena i konfrontaci s pick-up artistou (Milan Holenda), tedy s příslušníkem komunity umělců svádění, zjednodušeně řečeno. Mezitím už došlo k odhalení příslušných výtvarných děl z dílny nebinárního umělectva (Matouš Benda), jež má po boku přítelkyni OnlyFans herečku (Tereza Maxmilián Marečková). Šermuje se tu názory a emocemi, padají výtky a obvinění. Nastalý maglajz nakonec zklidní sexuální asistentka Radana (Tereza Volánková) empaticko-apelativním proslovem završeným výzvou k hlubokému, uvědomělému dýchání…

Není od věci se dovzdělat

Daniela Špinar tedy vstupuje na horkou půdu nynějších kulturních válek a identit. Činí tak s espritem. Na jedno místo snese minulost, v níž se „to“ dělalo s jakousi naturální přímočarostí, ale bez toho, že by se o tom vedly sáhodlouhé konverzace. Kdežto v přítomnosti se o „tom“ (o pohlavním pudu a sexu) daleko více mluví, akty se kategorizují, obestupují se dalšími a dalšími termíny. Samozřejmě, že autorkou nahozené kontrapozice skutečnost zjednodušují a vyhrocují, ale v rámci divadelního tvaru produktivně. Dramaturgicky pochopitelný a víceméně přijatelný je i smířlivý konec vernisážového večera, který se dost zahustil; Špinar z těch různic a třenic vybruslila skrze všeobjímající Radanu, i když je jasné, že společné hluboké nádechy nevymažou vyhloubené kulturní příkopy…

Tereza Maxmilián Marečková, Matouš Benda a Vladimír Hauser v inscenaci Z pohlavního života našeho lidu brněnského Divadla Husa na provázku, foto: ČT art – Josef Chuchma

Z pohlavního života našeho lidu je kusem svého druhu osvětovým, což v nejmenším nemyslím pejorativně. Ostatně v programu k inscenaci se kromě jiného nachází slovník některých v ní použitých výrazů: chad, becky, stacey, redpill, bluepill, blackpill, negging… A Špinar v krátkém rozhovoru, který je součástí programu, říká: „V rámci příprav jsem se musela probrat mnoha přístupy, pochopit různé skupiny s nejrůznějšími názory a můžu říct jenom jedno: mám v tom ještě větší chaos než předtím!“

Doposud tu nezaznělo, že Z pohlavního života našeho lidu je vedle toho i inscenací vtipnou a ironickou, do určité míry rovněž empatickou, neboť poskytuje prostor k projevu a argumentaci té či oné straně, aniž ji předem dehonestuje. Do „určité míry“ píši proto, že incelově napruženosti pomůže upustit páru svou sexuální ochotou OnlyFans herečka, což je zkratkovité „řešení“ nabízející se na první dobrou. A autoritativní dikce feministky balancuje na hraně poučování a vychovávání. Nestalo se mi nyní v divadle zdaleka poprvé, kdy jsem argumenty, s nimiž v zásadě souzním, nebyl s to úplně skousnout kvůli pedagogicko-kazatelskému tónu, u něhož cítím, že je deklarován spíše jako jasná pravda, než možnost. Odmítám plakáty.

Tereza Volánková jako Radana v inscenaci Z pohlavního života našeho lidu brněnského Divadla Husa na provázku, foto: ČT art – Josef Chuchma

Vzdor vysloveným pochybnostem naplňuje inscenace Z pohlavního života našeho lidu svůj úmysl a účel: nadhodit dnešní obtížnost volby a domluvy ve věcech pohlaví, genderu, sexu. Daniela Špinar i tímto titulem řeší svá identitární témata, ale daleko odlehčeněji, přitom nikoliv mělčeji než v nedávných inscenacích Hladní vodina: Rusalka a Objal mě bůh a nic.