Pojďme vzít válku jako umělecký projekt!
Úspěšná kniha Pat Murphyové zavádí čtenáře do San Franciska po celosvětové epidemii, která vyhubila většinu lidstva. Zatímco na kalifornském venkově konsoliduje svou moc válkychtivý Brigadýr, ve Městě se formuje svobodomyslná komunita umělců. Střet je nevyhnutelný.
Nečekaný úspěch televizní seriálové adaptace slavného románu Margaret Atwoodové Příběh služebnice vedl loni ke zvýšené reflexi dystopického subžánru. Server Vulture dokonce mluvil o zlaté době pro podobné typy příběhů. S kvantitou pochopitelně souvisí vysoký výskyt průměrných děl, hrajících na jistotu – v současnosti především laciné young adult variace subžánru (Labyrint, Hunger Games aj.). Skutečně podvratných a znepokojivých děl, schopných dostat čtenáře z jejich komfortní zóny, je pomálu. Román Město, nedlouho poté k oné hrstce patří. I téměř třicet let od svého vzniku.
Američanka Pat Murphyová (*1955) zasadila svůj příběh do San Franciska, kde dodnes žije. Osobní zkušenost a znalost prostředí nevyužila pouze geograficky – jakkoliv tvar pobřeží a slavné architektonické dominanty hrají v příběhu výraznou roli. Ještě důležitější je však kreativní ovzduší místa. Autorka v SF působila dlouhá léta v Exploratoriu, muzeu vědy, umění a lidského vnímání založeném Frankem Oppenheimerem (mladším bratrem J. Roberta Oppenheimera), které koncepčně pracuje s interaktivním, někdy zdánlivě až „šaškovským“ přístupem k expozicím. Podle Murphyové v Exploratoriu působili „odpadlíci a ikonoklasti, ten typ lidí, který klade až příliš mnoho otázek a nedá pokoj, dokud nedostane až příliš mnoho odpovědí“. Otevřený přístup a Oppenheimerova teze, že nežijeme v reálném světě, nýbrž ve světě, který jsme si vymysleli, se promítl i do Města, nedlouho poté (originál vyšel roku 1989).
Záběr z televizní adaptace románu Kanaďanky Margaret Atwoodové Příběh služebnice. Dystopický subžánr je ve flóru, foto: HBOPříběh střetu dvou typů komunit – jedné svobodné, demokratické a druhé totalitární, militaristické – je samozřejmě běžný. U Murphyové však tuctová zápletka směřuje k překvapivému provedení a závěru. Ano, generál Miles aka Brigadýr naplní své výhrůžky a vpadne do San Franciska, které v jeho vidění světa sedí na drahocenných zdrojích a jehož obyvatelé se oddávají nepřirozeným neřestem a jsou blíže neurčenou hrozbou všem spořádaným společnostem snažícím se učinit Ameriku „opět velkou“. Ovšem umělecká komunita San Franciska proti němu nevytáhne do otevřeného střetu dle jeho pravidel. Válka v jejich podání má být uměleckým projektem, happeningem, kdy se na jejich stranu přidá samo Město.
Most pokrytý motýly a déšť květin
Město, nedlouho poté nelze jednoduše zařadit do škatulek. Krok stranou se u Pat Murphyové odráží i v žánrové rozmanitosti textu. Půdorys – dvacet let po Moru dochází ke konfliktu dvou ideologií – je jasně dystopický. Ovšem v dílčích dějových liniích rozeznáme ozvěny fantasy (město coby živá bytost, předtuchy a znamení), westernu (příchod vyvoleného válečníka – v tomto případě dívky Jax, která nalezne své jméno až ve Městě) či sci-fi (mladík Stroj je přesvědčený, že je mechanického původu, a sestavuje samohybné a dost možná uvažující roboty). A některé aspekty sanfranciské komunity a jejích „potíží“ s Brigadýrem jako kdyby dokonce odrážely berkeleyovské příběhy mistra próz o rozšířeném vědomí Philipa K. Dicka.
Murphyová navíc využívá poetického jazyka a postupů magického realismu, díky čemuž barvitě reflektuje éru hippies, která byla se San Franciskem neodmyslitelně spojená. Jeden z hrdinů knihy, mladík Danny, například přebarvuje Golden Gate Bridge namodro (dostane se mu výrazné pomoci od myriád motýlů) a v průběhu děje dojde k dešti květin.
Jednoznačně běží o román pacifistický a kontrakulturní (ostatně Frank Oppenheimer byl jedním z terčů mccarthyovského honu na čarodějnice a umělecké ovzduší San Franciska je dlouhodobě spíše levicové) a v mnoha ohledech naivní ve své víře v to lepší v lidech. Román zkrátka směřuje spíše k startrekovsky optimistické a pozitivně založené fantastice, která byla v době vzniku díla zatlačována do pozadí dravým, konfliktním a špinavým kyberpunkem.
Změna světa čokoládovými sušenkami
Román Město, nedlouho poté tedy vykazuje určité tendence, ale nesklouzává k agitaci jakéhokoliv druhu. I proto, že přenašečem Moru se ukáží být posvátné opice dovezené z odlehlého buddhistického chrámu, neboť dle dávné pověsti s jejich rozšířením pozná svět mír. Což se ironicky a zcela jinak, než si kdokoliv představoval, naplní. Je přitom obdivuhodné, jak se Murpyhová umí vyhnout nástrahám postapokalyptických příběhů – neutápí se v detailech zmaru a zkázy, nesnáší další a další doklady „světa, který se hnul“.
Pat Murphyová vloni při vyhlašování Hugo Awards v Helsinkách. Ceny Hugo jsou asi vůbec nejvýznamnější poctou pro autory v oblasti science fiction a fantasy, foto: Henry SöderlundAtmosféra románu je spíše melancholická v zachycení podivuhodné krásy, které jsou obyvatelé Města svědky, a smířlivá. Hrdinové sice ztratili své blízké (a střet s Brigadýrem také nezůstane beze ztrát), ale neztratili víru a ideály. Podstoupili jakýsi restart a očistu; bolestivou, ale pokorně přijatou. Postavy například téměř vůbec nemají sklony k nostalgii – což je v moderní fantastice, holdující retro vlně a obdivně vzhlížející k popkulturním fenoménům, nezvyklé samo o sobě (nemluvě o tom, že vzhledem k sanfranciské tradici rock’n’rollu se to přímo nabízelo – viz povídka George R. R. Martina Za jediný včerejšek).
Město, nedlouho poté je programovým naplněním teze Pat Murphyové, že je třeba hledat a vyprávět nové příběhy, podle nichž je možné žít. Jen ty mohou naši společnost změnit. Právě proto tato autorka – například spolu s Karen Joy Fowlerovou – založila Tiptreeho cenu udělovanou dílům zkoumajícím a prohlubujícím chápání genderu. James Tiptree, Jr. byl mužský pseudonym Alice B. Sheldonové. Kupříkladu velmistr sci-fi Robert Silverberg nemůže být dvakrát pyšný na svůj výrok „teorie, že je Tiptree žena, jsou absurdní, neboť v jeho psaní je něco neskonale mužského“. Tiptreeho cena je mimochodem financována z aukcí a z prodeje sušenek.
Sama Murphyová k tomu dodává, že „když už člověk nedokáže změnit svět pomocí cookies s čokoládou, tak jak jinak?“ Text Město, nedlouho poté je dokonalým ztělesněním odvahy myslet a žít jinak, která je pro jeho autorku typická, a nejen ve fantastice tak osvěživá a potřebná.
V textu jsou použity citace z doslovu Pat Murphyové ke knize a z materiálů připravených překladatelem a nakladatelem Jakubem Němečkem.
České vydání románu Město, nedlouho potés ilustrací Torgeira Fjereidea, repro: Gnóm
Pat Murphyová: Město, nedlouho poté. Přeložil Jakub Němeček, Gnóm, Praha 2018, 334 stran, doporučená cena 330 korun.