Polský novinář se s námi Čechy nemaže. OK. Ale měl být daleko přesnější

Michał Zabłocki, který roky pracoval pro Polskou tiskovou agenturu a pobýval mimo jiné v Česku, se knihou Zemský ráj jen na pohled řadí po bok Mariusze Surosze a Mariusze Sczcygieła, jejichž knížky o nás již před časem česky vyšly. Zejména Sczcygieł je svého druhu kulturní fenomén, neboť jako jedinému cizinci se mu podařilo napsat o Češích a jejich moderní historii reportážní knihu, která se tu stala skutečným bestsellerem (hovoříme pochopitelně o svazku Gottland). Zabłocki je o generaci mladší než padesátník Sczcygieł, o stupeň až dva ve svých textech kritičtější či polemičtější než jeho slavnější kolega, ale také o stupeň až dva literárně slabší. Sczcygieł tvoří reportáže, kdežto Zabłocki statě s reportážními prvky; píše texty statičtější a obecnější, zatímco Sczcygieł se snaží ukázat celek přes konkrétní osoby, příběhy a prožitky.

Michał Zabłocki, foto: © ClientEarth

Zabłocki knihu zkomponoval z patnácti vždy jen několikastránkových kapitol, které všechny začínají předložkou „O“ – kupříkladu O pustinách a různých odstínech české deprese, O kuchyni, otylosti, pivu a dalších závislostech, O agenturní rutině, smutečních zvonech a smrti Václava Havla. Prakticky pokaždé si vezme na mušku něco, co vytyčí jako český fenomén a ten nasvěcuje polemickým světlem. Polemickým proto, že „zájem o Česko jde v Polsku špatným směrem“, jak píše v úvodu knihy. Buď se totiž prý jedná „o podmínečný a slepý obdiv, nebo absolutní kritiku“. Ostatně i Sczcygieł, tvrdí Zabłocki, se při psaní o „současném Česku (…) chytil do pasti stereotypů“. „Zkušenosti a znalosti jazyka mi umožnily zbavit se iluzí a pochopit, že Česko je země jako každá jiná, nedostatky a radosti jsou stejně veliké naše,“ podotýká Zabłocki.

Sám o současném Česku ovšem píše, přísně vzato, fakticky méně, než to deklaruje. Primárně se obrací, pochopitelně, na polské čtenáře, a do české minulosti se sám často vrací – prostě proto, že jeho texty jsou stati, v nichž fenomén musí polskému publiku kontextualizovat a ukázat, jak je pro Čechy typický a kde se tu vzal. A kromě toho představuje Polákům Českou republiku skrze různá data, publicisticky zkratkovité charakteristiky, které v úhrnu nejednou působí jako rozvedený komentář, a nikoliv jako reportážní obraz odhalující publiku to, co je zběžným pohledem skryto. Přitom je až k podivu, kolik faktografických nepřesností a podivných charakteristik Zabłocki vyplodil, ačkoliv češtinu velmi slušně ovládá. Následující pasáže budou tedy procházkou po autorových rozličných chybách a úletech.

V úvodu knihy, která v Polsku vyšla vloni, se novinář vypraví na sever Čech. Líčí město Most, kromě jiného přesun tamního kostela Nanebevzetí Panny Marie v roce 1975. „… zdi budovy byly nejprve vyztuženy ocelovou konstrukcí vážící kolem 1,5 tuny,“ píše Zabłocki. Nikoliv: nejprve byla roku 1972 rozebrána kostelní věž, pak se zpevnila klenba nástřikem, následovalo vyztužení objektu ocelovou konstrukcí, která umožnila rozložit hmotu historického zdiva o váze 9600 tun na transportní vozíky. Konstrukce prostě nemohla vážit pouze 1,5 tuny. V následujícím textu, znovu zaměřeného na sever Čech, se autor rozepisuje o seriálu Pustina, který „vznikl v roce 2006“. Nikoliv: vznikl o deset let později.

„Podle statistik světové zdravotnické organizace Češi konzumují nejvíce alkoholu v přepočtu na počet obyvatel celosvětově,“ píše žurnalista v kapitole o tom, jak nezdravě žijeme. Čísla ministerstva zdravotnictví z loňského srpna jsou tato: v ČR se zkonzumuje 11,7 litru čistého lihu na osobu za rok, což je druhá nejvyšší spotřeba alkoholu v Evropě, ovšem včetně nikoliv nepodstatné konzumace zahraničních turistů. Když autor pro změnu píše o dvou zdejších jaderných elektrárnách (Temelín + Dukovany), tvrdí, že společně „vytvářejí přibližně padesát procent elektrické energie v Česku“. Skutečnost: vytvářejí třetinu, konkrétně v roce 2018 to bylo 34 procent.

Obálka polského vydání knihy Michała Zabłockého, zdroj: Blog Agata czyta książki

A dále: když Zabłocki nastiňuje popřevratové osudy některých polských a českých disidentů, tak Petr Uhl nebyl šéfredaktorem deníku Právo, jak tvrdí, nýbrž v něm pracoval jako komentátor. V roce 1997, při takzvaném sarajevském atentátu na Václava Klause, tento politik neujišťoval „Nic nekončí, jedeme dál!“ novináře ze své limuzíny, ale své fanoušky a stál při tom v davu, pak teprve nasedl do auta. Václav Havel nebydlel v pražské čtvrti Strašnice, nýbrž Střešovice. V pražském Mánesu nebyl „před patnácti lety“ studentský klub. Tohle všechno lze ověřit za pár minut. Neučinil tak ani autor, ani tuzemská redakce knihy.

Dále se v knize nacházejí formulace, nad nimiž zůstává rozum stát. Například: „V české politice neměl úroveň ani Václav Havel; oblékal se ledabyle a často hovořil tak, jako by byl v hospodě“. – „Vodka patří k všeslovanským nápojům a v Česku ji můžeme najít v každém obchodě nebo baru, ačkoliv možná už ne tak dobrou jako v Polsku nebo v Rusku“. – „Vondráčková zpívající již čtyřicet pět let je stále světovou hvězdou, její alba se dodnes prodávají na celém světě a dosáhla celkového nákladu kolem svou dvou set milionů exemplářů.“ – „… dnes lze v Praze na ulicích slyšet češtinu i ukrajinštinu ve srovnatelné míře.“ A to jsme plejádu v knize přítomných „perel“ rozhodně nevyčerpali.

Neupírejme na základě chyb i pitomostí Michału Zabłockému právo mít nás velmi kriticky rád, a jistá láska to z jeho strany určitě bude, ne že ne. Asi je upřímný ve svém pocitu, že Češi, stejně jako Poláci, pochopili, že „honička za Západem nikdy neskončí“, že Češi „očekávají okamžitá a jednoduchá řečení“ a věří, že taková řešení „existují a někdo je konečně zavede“. „Kdysi jsem v Čechách potkával usměvavé a trpělivé lidi. Dnes vidím pouze frustrované, zahořklé, nespokojené a ostatně i vzteklé. (…) Česko je dnes skanzen, v němž se zakonzervoval svět z přelomu 80. a 90. let 20. století. V rozhlase hrají stejné hity jako před třiceti lety,“ poznamenává na konci svazku Zemský ráj jen pohled.

Nic proti názorům a pocitům, ale ryze profesionální práce s fakty je v této publikaci povážlivě přibližná a jako celek je svazek Zemský ráj jen na pohled velmi zanedbatelným kulturním příspěvkem.

Obálka českého vydání je dílem Pavla Václava Vaščáka, repro: Albatros Media – CPress

Michał Zabłocki: Zemský ráj jen na pohled. Krutá pravda o Češích očima našich polských sousedů. Předmluva Maciej Jastrzębski. Přeložila Markéta Páralová Tardy. CPress ve společnosti Albatros Media, Brno a Praha 2020, 152 stran, doporučená cena 299 korun.