Pražské metro je úchvatná galerie ve veřejném prostoru, tvrdí sochař Pavel Karous

Pražské metro bylo koncipováno nejen jako zásadní zlepšení hromadné přepravy, ale také jako nový typ veřejného prostoru, který měl esteticky působit na masu svých každodenních uživatelů. Nebývalá pozornost se tak věnovala architektuře, interiérům, osvětlení, systému orientace, výtvarnému umění i designu. Metro původně obsahovalo 110 uměleckých děl, čímž se řadilo k největším českým galeriím ve veřejném prostoru. Od konce devadesátých let však bylo vinou Dopravního podniku hl. m. Prahy, který dopustil masivní komercializaci prostor jediného českého metra, zničeno, odstraněno, prodáno nebo zakryto jednatřicet z těchto děl – tedy bezmála třetina výzdoby.

Ve zbylých dvou dílech se můžete těšit na současné sochařské festivaly a na téma návratu okrašlovacích spolků. A nezapomeňte… Všechnu moc imaginaci!

MgA. Pavel Karous PhD. (* 1979)

Sochař, pedagog a publicista. Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, kde poté působil jako odborný asistent v Ateliéru skla. Dlouhodobě se věnuje dokumentaci a popularizaci výtvarného umění z období reálného socialismu, k němuž připravil knižní katalog Vetřelci a volavky (2013) a s režisérkou Rozálií Kohoutovou také stejnojmenný dokumentární film (2008). Od roku 2018 připravoval a moderoval pořad Vetřelci a plameňáci, zaměřený na současné umění v městské krajině. S výtvarníkem Vladimírem Turnerem vytvořil pro online deník Alarm pořad Antifascist Art (2022) o angažovaném umění.