Přijatelné stárnutí klasiky. Komiks Alias vypráví o civilní hrdince ve světě špíny a superschopností

První políčko Aliasu: V ošuntělé chodbě kdesi v nehipsterských koutech New Yorku se nachází nevýrazné dveře s nápisem „Alias – detektivní kancelář“. A vidíme bublinu s prvním slovem komiksu, který změnil dějiny. To slovo je: Kurva! Brzy těmi dveřmi proletí klient, který neunesl pravdu, že mu žena zahýbá s bytostí vybavenou nevídanými schopnostmi. Pravděpodobně se sblížila s mutantem. Ale to je jedno. Faktem je, že dotyčný klient se obořil na špatné soukromé očko. Jessica Jones totiž kdysi sama bývala superhrdinkou s pláštěnkou, nadlidskou silou, schopností létat a cool jménem – Jewel („Klenot v koruně Marvelu!“). Jenže kdepak loňské sněhy jsou! Momentálně je zahořklá, cynická a chlastá první ligu. To, že jí složenky platí práce více či méně napojená na superhrdinskou komunitu a její špinavé skandály, také moc nepomáhá. A to ještě netuší, že se brzy namočí do opravdu ošklivých s….k.

Zaskočit si k sousedům na lynč

Na začátek je třeba se vrátit k onomu prvnímu slovu. Dnes je podobný otvírák ve formě šrapnelu poměrně běžný, ovšem v době, kdy začal Alias vycházet (psal se rok 2001), to byl šok a revoluce. Jak vzpomíná sám Bendis, bylo nepřípustné, aby se ká-slovo objevilo v komiksech o Spider-Manovi nebo Wolverinovi. Pro Američana Briana Michaela Bendise (* 1967) to znamenalo určitá omezení, například ve využívání „hostujících“ hvězd jiných marvelovských komiksů. Takže i když je Alias pevně ukotven v marvelovském universu, vypráví příběh zbrusu nové postavy, která se vůči superhrdinské komunitě silně vymezuje. A Bendis tak může vylít celý svůj „septik“. V jeho komiksech se přitom ani tolik nenadává, jako spíše vyjadřuje expresivně, a zápletku nepohání obligátní bitky, nýbrž důsledky zdánlivě nedůležitých rozhodnutí a rozpad osobnosti hrdinů (případně rozpad maskovaných superhrdinů).

Ostrý vstup do komiksu Alias – strana 8 a 20, repro: Argo

Ostatně Alias ve svých začátcích hodně připomíná jiné Bendisovo veledílo – a sice jeho příspěvek k příběhům Daredevila (česky vyšlo ve čtyřech omnibusech, Netflix natočil seriál), s nímž se Jessica několikrát setká – nebo Captaina America v podání tvůrce Eda Brubakera (taktéž vyšlo česky). Oba zmíněné superhrdinské komiksy jsou moderní variací na noirové příběhy (Daredevil), případně politické thrillery sedmdesátých let (Captain America).

V případě Alias jsou průniky těchto žánrů do superhrdinského komiksu tlumenější a komornější. Nejprve se Jessica nachomýtne k pokusu vyvolat skandál kolem Captaina Americy, posléze pátrá po adoptivní dceři J. Jonaha Jamesona (tedy toho, jenž fanaticky nenávidí superhrdiny a především Spider-Mana), která vystupuje jako Spider-Woman a dostane se do společnosti dealerů používajících její tkáň coby drogu dočasně poskytující superschopnosti. V asi nejpůsobivějším příběhu pak Jessica vyšetřuje zmizení dívky, dost možná mutantky, z maloměsta, v němž místní kněz běžně káže o tom, že nelidé jsou urážkou boží. Ve vykreslení prostředí „slušných“ lidí, kteří mohou kdykoliv skočit k sousedům na nějaký ten lynč, je Alias až fyzicky nepříjemné.

Bendis si přitom dává velký pozor, aby hrdinku držel v civilní rovině – namísto létání (beztak jí nejde přistávání) a síly tak používá fotoaparát a databáze. Je to prostě soukromé očko z dob, kdy se internet stával stejnou žumpou jako ty nejbrutálnější čtvrti a zločinecká ghetta. Hrdinčin cynismus občas naruší střípek černého humoru nebo pobavení nad absurditou.

Jsou to všechno příběhy, které by spisovně a slušně nemohly fungovat. Bendisovi se v nich daří vykreslit špínu Jessičina světa a její únavu i děs ze světa a vztahů. V těchto okamžicích je Alias i dnes jedním z nejlepších komiksů svého druhu – vyrovná se nejen Brubakerovým příspěvkům k moderními noiru, ale i polozapomenuté, přitom geniální sérii Fell Warrena Ellise. A v duchu staré dobré drsné školy je scénář plný průpovídek a ironických komentářů. Což dobře shrnuje scéna, ve které se Jessica po telefonu vydává za někoho jiného, aby se dostala k potřebné informaci; ovšem nesedí za stolem ani v anonymním autě, nýbrž po vzoru Tondy Blaníka na záchodku – a scéna se uzavře tím, že sice dosáhne svého cíle, ale zároveň nahmatá vypotřebovanou roli papíru.

Trocha mainstreamu trochu jinak

M. Bendis nakonec pochopitelně odvypráví i obligátní Jessičin origin (řekněme původ či zdroj – pozn. red.). Kresba amerického výtvarníka Michaela Gaydose v tu chvíli přepne z vyobrazení temných zákoutí nahlížených skrze neony, cigaretový kouř a poloprázdné skleničky whisky. Svou náhle objevenou barevností a prosluněností částečně evokuje styl komiksů šedesátých let. Ukáže se, že Jessica byla spolužačkou jistého Petera Parkera, což je vtipná pocta onomu stříbrnému věku komiksů (ostatně v Alias se objevuje hned několik flashbacků evokujících styly konkrétních období marvelovského mainstreamu, ale i experimentů s kolážemi kolem přelomu tisíciletí). Do jásavých barev ovšem zasazuje veskrze tragický příběh – Jessičina rodina zahyne při autonehodě pod kamionem převážejícím radioaktivní látky.

Především je to však origin falešný. Protože z něho vzejde pouze Jewell, nikoliv Jessica Jones. Tím skutečným originem se tak stanou až události, po nichž Jessica sekne se superhrdinstvím. A zde Alias poprvé ukazuje, že dílo přece jen už částečně zestárlo. Zatímco první dvě třetiny Jessičiných sebraných osudů limity marvelovského komiksu buď posouvaly, nebo je přímo bořily, zde na ně naráží. Jewell se totiž jednou, čirou náhodou, setkala se Zebediahem Killgravem aka Purple Manem, což je padouch, jenž skrze svou fialovou kůži uvolňuje feromony, díky nimž může hlasem přikázat všem ve svém okolí cokoliv – třeba aby přestali dýchat. Jewell se stane na osm dlouhých měsíců jeho hračkou, a právě toto trauma ji přetvoří v Jessicu.

Pohled do komiksu Alias – strana 502, repro: Argo

Problém je, že vztah a finální střet s Killgravem skvěle zmapoval i původně netflixovský seriál Jessica Jones (momentálně k vidění na Disney+). Ten vycházel z předpokladu, že po New Yorku skutečně neběhají a nelétají stovky, ba tisíce mutantů, bohů a dalších superhrdinů. Alias je civilní ve srovnání s marvelovskými mainstreamovými komiksy. Seriál Jessica Jones byl civilní i ve srovnání s komiksem Alias. Seriálový Kilgrave (oproti komiksům ztratil jedno „l“) měl vzhled Davida Tennanta a namísto fialové kůže se jen oblékal do temně fialových obleků. Zatímco seriál byl ve výsledku depresivním ponorem do těžce poškozené psychiky oběti i zvrácené mysli psychopata (a finální vítězství, jakkoliv draze vykoupené, bylo skutečně katarzní), v komiksu je najednou přesuperhrdinováno. A Jessica zvítězí díky myšlenkovému hacku od Jean Grey z X-Menů. Navíc Bendis operuje i se schopností Killgravea nabourávat čtvrtou stěnu, což je sice vtipné (mluví o Jessice jako o hrdince jejího vlastního komiksu), ale zoufale to neladí k noirovému stylu Alias. Mnohem lépe funguje bourání čtvrté stěny v bonusové povídce, v níž dva týpci u baru – pravděpodobně Bendis a kreslíř Gaydos – mluví o tom, jak by to dopadlo, kdyby se Jessica (sedí za nimi u jiného stolu) připojila k superhrdinskému týmu Avengers.

I tak Alias zůstává komiksem, který dokáže vtáhnout a ve svých nejlepších pasážích nadále náleží k tomu nejlepšímu, co nejen v Marvelu, ale obecně v daném médiu kdy vyšlo. A samotná Jessica Jones zůstává jednou z nejosobitějších a nejzajímavějších postav, jaké Marvel dal světu.

Obálka komiksu Alias, repro: Argo