Případ Roubal není žádný velký filmový případ. Je to šedivý produkt

Zmíněná exkluzivní a reprezentativní produkce nese označení Voyo Originál a TV Nova s ní má ambici rázně vstoupit na pole kvalitnější, reálně řečeno poněkud nadprůměrnější televizní tvorby. Používat totiž termín quality TV není – pokud nastolíme světová kritéria – u tuzemských produkcí zatím na místě. Vezmeme-li za referenční dílo této kategorie třeba Scény z manželského života (abychom uvedli čerstvý příklad, který jsme zde také recenzovali), pak i ta nejkvalitnější tuzemská televizní tvorba je vytyčenému standardu notně vzdálená.

Materiál, na němž stojí minisérie Případ Roubal, má potenciál být obrazem doby, „krásných“ českých devadesátých let, v nichž Ivan Roubal (1951–2015) spáchal surové zločiny a náležel do pomyslné zlaté galerie kriminálních výtečníků daných časů. Roubalovo vystupování před soudem navíc mělo politické konotace. Během procesu několikrát obvinil policii a justici ze spiknutí a soudnímu senátu předal kopii dopisu adresovaného prezidentu Havlovi, v němž dal podnět k trestnímu stíhání tehdejší ministryně spravedlnosti Vlasty Parkanové. Při závěrečné řeči státní zástupkyně, která žádala pro Roubala doživotí, oznámil anonym, že v soudní budově je výbušnina. Budova byla vyklizena a prohledána. Nic z toho scénář, pod nímž jsou podepsáni ne úplně nezkušení Tomáš Bombík, Zdeněk Jecelín, Václav Hašek, neobsahuje. Odevzdali standardní kriminální kombinatoriku s občas velmi topornými dialogy. Roubal akorát u soudu vykřikuje, že je obětí havlismu a že jeho nemůže soudit nikdo než Bůh. Oboje působí matně, bez energie, či spíše směšně, neboť režisérka Tereza Kopáčová jako kdyby si nevěděla rady, co z neslané nemastné, velmi standardizované předlohy navařit.

Napohled je evokace „devadesátek“ v Případu Roubal docela věrná: ve vybavení interiérů, v oblečení, v účesech, v autech, v technice používané policií či médii je patrný vizuální pel transformační doby, jejíž neviditelná ruka trhu ještě nestihla vypucovat šeď předchozí normalizace. Ale v těchto zdárně patinovaných kulisách bohužel vyprávění nesměřuje ani k obecné výpovědi o lidském zlu, ani k ostrému pohledu na tu dobu, ani k apelu, jenž by překvapivě směřoval k dnešku. Jeden důležitý či dobově příznačný rys tehdejší doby však v Případu Roubal přece jen přítomen je: policie měla chabé vybavení a mizernou autoritu; hledala svoji novou identitu a nové sebevědomí, založené už nikoliv na strachu „před fízláky“ v totalitním státě. Tohle mezidobí v roubalovské minisérii přítomno je (ale třeba si to do ní mimoděk projektuji coby pamětník těch časů).

Související článek

Diskuze: Čím je skvělý a v čem je zavádějící seriál Ochránce

• Redakce

Tereze Kopáčové nedlouho před Případem Roubal uvedla Česká televize seriál Ochránce; z deseti epizod jich natočila šest. V seriálu o školském ombudsmanovi vedla herce o poznání koncentrovaněji, suverénněji. Nestalo se tam, aby natolik exponovaná postava, jakou je v Případu Roubal státní zástupkyně zosobněná Dagmar Havlovou, byla karikaturou sebe sama. David Švehlík coby major kriminálky znovu nasadil pro něho už zavedený poker face pátrače prakticky bez emocí. Jan Čenský ztělesňující Roubalova cynického obhájce vystřihl tu samou šarži uhlazeného i arogantního suveréna, jakou předvedl v Mužské záležitosti, čtvrté epizodě Ochránce, kde hrál ředitele školy; až na to, že postava obhájce je naprosto plochá, jednostrunná, a právě proto i šponovaná do přehrávání.

Roubal v podání Hynka Čermáka je malý velký „vychcan“, hajzl bez svědomí, lidový duchař, týpek s napoleonským komplexem, provokatér. Ale nevyskytuje se v něm žádná tichá, jakoby sympaťácká monstrozita, o níž mluvili ti, kteří s Ivanem Roubalem měli tu čest. Do říše pohádek pak náleží svědkyně v podání Reginy Rázlové, která kriminalistům asertivně asistuje v kanceláři a doprovází je na dramatickém výjezdu. Vypráskaná je rovněž scéna, kdy advokátní koncipientka Daniela (Kamila Trnková) poprvé v životě a za dramatických okolností hovoří s Roubalovou přítelkyní Hanou (Helena Dvořáková), vezme termosku, zeptá se Hany „Nemáte něco se srdcem?“, ta kývne, že nemá, Daniela jí podá uzávěr od termosky s nápojem – a paní Hana si beze slova lokne.

Kamila Trnková a Helena Dvořákové v minisérii Případ Roubal, foto: TV Nova – Voyo

O chaosu a neujasněnosti „o čem“ to celé chce a má být, svědčí i takový detail, že v titulcích je na prvním místě uvedena Dagmar Havlová, ačkoliv minisérie se jmenuje Případ Roubal. Ovšem hlavní postavou tu fakticky není ani Roubal, ani státní zástupkyně, nýbrž advokátní koncipientka Daniela, jejímž potížím se sluchem a z nich vyplývající schopnosti odezírat ze rtů, jejím morálním dilematům i milostnému lavírování s asistentem státní zástupkyně je věnováno víc prostoru než titulnímu monstru.

Z jednoho Případu Roubal pochopitelně nelze nic obecnějšího vyvozovat, nicméně kdesi v koutku a tiše se do mysli vkrádá otazník, zda český intelektuální a umělecký potenciál bude s to sytit tak ambiciózní představy, které TV Nova s platformou Voyo má. „Chystáme teď zhruba jeden projekt na měsíc, jednotlivé epizody zatím plánujeme zpřístupňovat se standardními týdenními rozestupy. V tuto chvíli už máme harmonogram na celý příští rok,“ řekl Deníku N Michal Prokeš, PR manažer platformy Voyo. „Naším dlouhodobým cílem je mít za pět let v Česku a na Slovensku milion předplatitelů. Oslovili jsme proto ke spolupráci ty nejlepší tvůrce.“ Uvidíme, jaká bude cena za plnění tohoto plánu.

Možná si řeknete, že psát na stránkách webu ČT artu o Případu Roubal je střet zájmů, protože Nova je přece konkurence. Ale tyto stránky měří všem stejně, a nejednou jsme již kriticky psali o produkci České televize, stejně jako o titulech HBO, Netflixu či Apple TV+.  Nejde nám při psaní recenzí o to, kdo co produkuje, a podle toho volit kritéria, nýbrž jen a pouze o tvorbu jako takovou.

Plakát k minisérii Případ Roubal, foto: TV Nova – Voyo