Nekonečná tíseň chudoby

Kromě překotného útěku uprostřed noci však další plány schází a matka s dcerou se ocitají skoro na ulici, neboť jednou přespí v autě, podruhé v budově přístavu. V deseti epizodách seriálu je od bezdomovectví dělí pobyty v azylových domech, ubytovnách pro sociálně slabé nebo u příbuzných a přátel. Na sociální dávky Alex sice dosáhne, ovšem za cenu tvrdé dřiny při zvelebování cizích domovů a při téměř permanentním odloučení od milované dcery. Cestu z bludného kruhu existenční tísně ve výsledku nezajistí komplikovaný systém státní podpory, nýbrž odhodlání hlavní hrdinky vyškrábat se ze dna, zajistit sobě vzdělání a dceři alespoň naději na lepší život.

Být na dně není žádná poezie

Seriál volně vychází ze stejnojmenných memoárů Stephanie Land, které vyšly roku 2019. V nich autorka poodkrývá vlastní komplikované rodinné zázemí, dokumentuje praktickou i emocionální náročnost přežívání v byrokratické síti sociálních příspěvků, vysilující otročinu úklidových prací a s neobyčejným pozorovatelským citem popisuje domácnosti, které týden co týden zbavovala nečistot. Seriálová adaptace vyprávění Landové vtiskla mnohem sevřenější dramatický oblouk: Posloupnost událostí přehazuje, postavám dává jiná jména a do popředí vystupuje jak patologický vztah s otcem malé Maddy, tak komplikované pouto Alex s její bohémskou, bohužel také bipolární a nikdy nediagnostikovanou matkou Paulou. Showrunnerka Molly Smith Metzler spolu s televizním veteránem Johnem Wellsem (podílel se už na seriálech Pohotovost nebo Západní křídlo) nechtěli vytvořit jen tíživé sociální drama, ale v souladu s předlohou také příběh o hojení starých ran a (znovu)objevování jedinečného potenciálu uvnitř pro okolí téměř neviditelné mladé ženy.

Výsledkem je poměrně překvapivé dílo, které zdatně kombinuje intimní portrét hlavní hrdinky spolu se širší kritickou výpovědí o živoření na hranici chudoby v současné postindustriální Americe. Na rozdíl od ceněných filmů jako Země nomádů nebo The Florida Project nevidí Služka v existenci na sociálním a ekonomickém dně žádnou poezii ani romantické dobrodružství, ale jen vyčerpávající boj o práci, o příležitosti a také o vědomí vlastní důstojnosti.

Na druhou stranu od evropských snímků Kena Loache nebo společenských kritických sond typu Rosetta odlišuje Služku tah příběhu směrem k optimisticky laděnému finále. Jak Stephanie Landová, tak tvůrci seriálu si dobře uvědomují, že takový scénář zdaleka neaspiruje na univerzální platnost. Ale i když si seriál nečiní ambice na vrstevnatější reflexi nejchudší vrstvy současných Američanů, v příběhu Alex tepe řada strukturních problémů, které ji neustále hrozí stáhnout do existenční nouze – gender, mateřství, psychické zdraví.

Margaret Qualley v hlavní roli seriálu Služka, foto: Netflix – Ricardo Hubbs

Trojciferná suma rychle zmizí

Spolu s hrdinkou postupně rozplétáme Hlavu 22 sociálního systému, který od příjemců dávek vyžaduje stabilní minimální příjem. Aby rodiče dosáhli na podporu, musí pracovat. Aby si Alex udržela zaměstnání, musí být postaráno o její dceru Maddy. Aby Maddy přijali ve státem subvencované školce, musí její matka doložit potvrzení od zaměstnavatele, na které ve zkušební době nemá šanci dosáhnout. Jediným řešením zůstává dítě nechat v péči její excentrické babičky Pauly, která však dlouhodobou péči o vnučku nezvládá. A když Alex prvotní sadu překážek přesto vyřeší, další komplikace na sebe nenechají čekat. Všudypřítomná plíseň ji donutí opustit jediný byt, kde si může dovolit platit nájem; náhlá nehoda ji připraví o auto, bez něhož nemůže přejíždět mezi domácnostmi, které má uklízet. Pocit studu a tísnivé samoty Alex téměř neopouští a romantické vztahy nenabízejí vítané rozptýlení. Pro řadu mužů hrdinka představuje téměř spasitelský projekt – jako pro Nata, který se jí i s dcerou a matkou ujme, jenže touží navázat nerovný vztah, v němž by jasně dominoval.

K perspektivě Alex zůstáváme připoutáni po celou dobu lineárního, chronologického vyprávění. Mezi efektivní prostředky, jimiž seriál komunikuje nekonečné finanční strádání, patří pravidelně problikávající zůstatek hrdinčina konta v pravém horním rohu záběru. Trojciferná suma se tu téměř neobjeví, a pokud ano, pak nikdy nevydrží dlouho a téměř okamžitě se propadne znovu do červených čísel. Nákup benzínu nebo potravin, jakákoliv zrušená směna nebo neočekávaný výdaj znamená permanentní stres. Lehkou didaktičnost takového přístupu vyvažují scény, které vnímáme perspektivou Alex: Propadne se do vzpomínek, kdykoliv něco potřebuje od úřednic nebo pokladních, nebo když bezradně čelí expartnerovi a jeho právníkovi u soudu o opatrovnictví dcery. „Takže ty bys chtěla pořádně vysoký dávky, ty jedná nezaměstnaná, špinavá lůzo?“ Tak hrdinka vnímá komunikaci s úřednicí, která se přitom jen nezúčastněně doptává na všechny náležitosti, které žadatelka o podporu musí splnit.

Když se seriál překlopí do druhé poloviny, Alex se vrací k Seanovi a patologický vztah se rozvíjí s novou intenzitou. A perspektiva hrdinky nabírá ještě surreálnější nádech: Spolu s ní mizíme v kmeni stromu, v hlubinách gauče, krčíme se na dně propasti. Tyto formální prostředky potvrzují, že Služka preferuje subjektivní hledisko a teprve poté komplexnější výpověď.

Matka a dcera ve filmu – i ve skutečnosti. Andie MacDowell a Margaret Qualley v seriálu Služka, foto: Netflix – Ricardo Hubbs

Společné DNA, naprostá různost

Přiznám se, že k seriálu mě tolik nepřivedlo zpracovávané téma jako pozoruhodné obsazení. V roli Alex svou první velkou příležitost dostala Margaret Qualley, kterou jsme viděli ve vedlejších rolích v seriálech Pozůstalí, Fosse/Verdonová nebo po boku Brada Pitta v Tenkrát v Hollywoodu; jejích pohybových a mimických schopností před lety využila také slavná reklama na parfém Kenzo, režírovaná Spikem Jonzem.

Ve Služce tato charismatická herečka a performerka vládne všem dílům; její síla spočívá nejen v dialogových výměnách, ale i v tišších scénách, kde její snadno čitelná tvář, každé mrknutí oka, sevření rtů nebo rozšířené nosní dírky zprostředkovávají vnitřní rozpoložení Alex. V prozíravém castingovém gestu role Pauly připadla skutečné matce herečky Andie MacDowell. Ani ve svém nejslavnějším období, kdy ztvárnila romantické hrdinky ve filmech jako Zelená karta, Na Hromnice o den více nebo Čtyři svatby a jeden pohřeb, jsme ji neviděli v podobné úloze. Jako bipolární, nediagnostikovaná a neléčená Paula dovede dceři ublížit jako nikdo jiný, ale zároveň se v zásadních okamžicích vždy navzájem podrží. Obsazení skutečné matky a dcery tak paradoxně posiluje diametrálně odlišné osobnosti Alex a Pauly. Společné mají jen DNA, které zdaleka nezaručuje, že se jejich povahy, světonázory nebo emocionální odezvy protnou.

Sledovat debatu

Služka tak ponejvíce připomíná další původní seriál Netflixu – předloňskou Neuvěřitelnou. Oba shodně zasazené na severozápad Spojených států, do oblasti výrazně stižené ekonomickou nerovností; obě díla, jak už názvy avizují, vyzdvihují ženskou zkušenost v současném světě. Stejně jako Služka nevolá po změně systému, ani v Neuvěřitelné, která řeší vleklý případ sexuálního násilí, nikdy nezazní spojení „rape culture“ (kultura znásilnění). Neřeší se tu zdánlivě nic víc, než čím si některé ženy musí projít, kolik klacků zpod nohou jsou nuceny vytáhnout a kolika úskalím se musí vyhnout. A pak k tomu všemu ještě poslouchat, často i od svých nejbližších, že si za svoje problémy mohou v první řadě samy.

Autorka je filmová historička a publicistka, působí v Ústavu filmu a audiovizuální kultury Masarykovy univerzity v Brně.

Služka / Maid (USA 2021, 10 epizod, celková stopáž 9 hodin 5 minut)

Režie: John Wells, Helen Shaver, Nzingha Stewart, Lila Neugebauer, Quyen Tran, scénář: Molly Smith Metzler, Bekah Brunstetter, Marcus Gardley, Colin McKenna, Michelle Denise Jackson, kamera: Guy Godfree, Vincent De Paula, Quyen Tran, hudba: Christopher Stracey, Este Haim Hrají: Margaret Qualley (Alex), Nick Robinson (Sean), Rylea Nevaeh Whittet (Maddy), Andie MacDowell (Paula), Anika Noni Rose (Regina) a další.