Proslulí Ultima Vez nabízejí taneční samoobsluhu. Jde to s duchem doby
Proslulý vlámský taneční soubor Ultima Vez nevěří na kompromisy a povrchnost. Co si umane, to povýší na koncept světového formátu. A tak se nebylo čemu divit, když nás šatnářky pražského Divadla Archa před inscenací Invited upozorňovaly, že si toho máme odložit co možná nejvíce.
Dnešní doba vychází vstříc všem, kteří se neradi nechávají životem pasivně cloumat a mají potřebu, ba touhu vzít věci skoro ve všem do vlastních rukou. Krachují cestovní, realitní i obchodní agentury, snižují se počty pokladních i vrchních… Dobu komfortu nahrazuje trend vlastní zodpovědnosti, „selfismu“.
Tak i současné taneční umění. Už nějakou dobu nechává diváka hledat vlastní prožitek bez návodu na uspokojení; nabízí produkt, aniž by chtělo cítit zodpovědnost za jeho přijetí. Ať si v něm každý najde to, co potřebuje. „Práce s publikem“ je dnes kritériem kvality kontinuálních aktivit – ať u festivalů, souborů či u kulturních institucí. Ze snahy to kritérium naplnit se však mnohdy stává vykonstruované klišé, tudíž se nelze divit, že některé diváky takový přístup odpuzuje.
Ultima Vez / Seppe Baeyens: Invited. Všichni jsme tanečníci, foto: © Danny Willems (KVS)
Ti, kdo se loni v květnu v Arše zúčastnili výzvy předchozího díla Ultima Vez, nazvaného Go Figure Our Yourself (Přijďte si na to sami), už měli šanci „na to přijít“. Tehdy si mohli ve skupinkách užívat sociální role a charaktery postav či zažít unikátní kreace proslulých tanečníků z bezprostřední blízkosti. Letos bylo proto v pražském publiku o poznání více těch, kteří interakci vítali a užívali si ji. A o nic jiného zde nešlo.
Celý koncept titulu Invited spočíval ve sdíleném zážitku, v řízené kompozici s jednoduchými pravidly, do níž byli postupně zváni a vtahováni i jednotliví diváci. Prostý pohyb herců v prostoru vybízel k jejich napodobování a k zapojení se do hry. Pro momentálního pozorovatele vyznělo dění „zapojených“ někdy možná monotónně, ačkoliv vyvolení se viditelně bavili. O to více sílila touha všech zúčastnit se, nesedět stranou. Kdo zprvu opouštěl střed jeviště rychle a nervózně, nechtěl se z něj ke konci představení vrátit. Závěrečný aplaus dával najevo, nakolik se přítomní cítili součástí inscenace, vyplavené endorfiny zaplnily Archu pocitem týmu a sounáležitosti.
Ultima Vez / Seppe Baeyens: Invited. Živí hudebníci určují stavbu i timing celého díla, foto: © Danny Willems (KVS)
Pro tanečníka, zkušeného vnímat podobný koncept jako běžnou součást pohybové výchovy či tanečního workshopu, tvůrčího procesu nebo jen improvizačního jam session, se při Invited asi hory nepohnuly. Členové souboru zde působili spíše jako herci, vodiči, iniciátoři akcí či lídři skupinové terapie – jejich věhlasný pohybový um zůstal tentokrát skryt. Mnohem více se prosazovalo živé hudební trio, které určovalo stavbu i timing celého díla. A nejsilněji pak ve mně zůstal zážitek z několika prvních minut: společného zpěvu ve tmě.
Pro běžného (jinak totiž většinou pasivního) diváka bylo Invited nejspíš jedinečným zážitkem. Přece jen: kdo vás dnes pozve do divadla s tím, že můžete na jevišti hrát, spoluutvářet formu i obsah inscenace, užít si ji vizuálně i fyzicky, dotýkat se herců a rekvizit, tančit s nimi, podílet se na svém vlastním zážitku? Protože: jaký si to uděláš, takový to máš.
Autorka je redaktorkou portálu Taneční aktuality
Ultima Vez / Seppe Baeyens: Invited. Živí hudebníci určují stavbu i timing celého díla, foto: © Danny Willems (KVS) Ultima Vez / Seppe Baeyens: Invited
Režie a choreografie: Seppe Baeyens, hudba (live): Stef Heeren, Kwinten Mordijck, Karen Willems, dramaturgie: Kristin Rogghe, scéna a světelný design: Ief Spincemaille, kostýmy: Lieve Meeussen. Vytvořili a účinkují: Emile Van Puymbroeck, Luke De Bolle, Chisom Onyebueke Chinaedu, Leonie Van Begin, Rosa Boateng, Oihana Azpillaga, Ischa Beernaert, Esther Motvanya, Roel Faes, Trui De Mulder, Adnane Lamarti, Seppe Baeyens, Frank Brichau, Stephan Verlinden, Elisabeth Wolfs, Leon Gyselynck.
Divadlo Archa, Praha – 8. a 9. března 2019.
