Rebel Moon je hloupoučké vyprávění, takže svět je ještě v pořádku
Konec loňského roku přinesl díky nejnovějšímu snímku Zacka Snydera úžasný zážitek. Titul nazvaný Rebel Moon: První část – Zrozená z ohně totiž v originální reklamě pro Netflix propagoval Petr Nárožný pomocí legendárních hlášek z filmu S čerty nejsou žerty. Jednoduché, vtipné, brilantní. No, a pak je tu bohužel ještě ten propagovaný film…
Nejmocnější silou v galaxii je takzvaný Mateřský svět. Pod velením své královské dynastie si podrobil bezpočet jiných světů. Jenže pak došlo k vyvraždění celé vládnoucí rodiny. Nyní už několik let spravuje impérium jako regent bývalý generál Belisarius. Z hlediska expanze se však nic nezměnilo. Mocné vesmírné lodě šíří strach a zmar v blízkých i dalekých hvězdných soustavách a potírán je jakýkoliv odpor. Na zapadlý farmářský měsíc Veldt přilétá admirál Atticus Noble. Ten po nepříliš povedeném vyjednávání – a naopak profesionálně odvedené vraždě představitele místní komunity Sidriho – klade ultimátum: Během pár týdnů má měsíc Veldt dodat tolik zrní, že jeho obyvatelům bude hrozit hladomor.
Následuje drobná mezihra, která zahrnuje melancholického, dříve bojového robota, pokus okupační jednotky znásilnit mladou vesničanku a následný masakr celé zmíněné kumpanie z rukou záhadné ženy Kory. Pak už je jasné, že pokud mají Veldtané přežít Nobleho návrat, budou muset bojovat. Kora spolu s místním vychytralým obchodníkem (svou chytrostí způsobil smrt Sidriho) vyráží hledat válečníky, kteří by jim pomohli…
Velká vykrádačka
Rebel Moon: První část – Zrozená z ohně je film, který lze velmi snadno odsoudit (a také se to často děje) coby blboučkou vykrádačku Sedmi statečných… případně Sedmi samurajů. A samozřejmě několika desítek dalších (nejen) filmů – obsesivní záběry na obilí naznačují, že ve štábu je minimálně jeden hard core fanoušek Gladiátora. Tady se skutečně nekoná žádná vyšší scenáristická škola. Rychle se ukáže, že Kora má s Mateřským světem společnou minulost a nevyřízené účty, a postupně obráží další podobně naladěné jedince. Dorazí na nějaké místo, zjistí, kdo tam má na impérium pifku, a dotyčného po menší či větší komplikaci, respektive zámince k více či méně povedené akční scéně „najme“.
Jednotlivé nábory přitom fungují jako exkurze po místech a žánrech, v nichž tvůrci plundrovali. Setkání s pašerákem Kaiem jasně opisovalo u Star Wars (pro jejichž universum byl původně celý příběh scenáristou a režisérem Snyderem koncipován). Pak je zde gladiátorská planeta jak vystřižená z postapo béček osmdesátých let. Planeta inspirovaná anime a kyberpunkovou estetikou a nějaká ta pocta Johnu Carterovi, pánu Marsu (a pravděpodobně jako bonus i slavné scéně s letícím hipogryfem z filmu Harry Potter a vězeň z Azkabanu). A tak dále a tak dále. Jednotlivá prostředí jsou bohužel jen letmo načrtnutá a nedá se říct, že by z nich dýchaly nápady. Jedná se pouze o líbivě nahozené kulisy. Což však není kritika, pouze konstatování.
Pornu také nevyčítáme stupidní příběh
Konstrukce příběhu i pozadí vlastně odpovídá žánrovému zadání. Rebel Moon je space opera, stejně jako jí byla třeba hříčka sester Wachovských Jupiter vychází. A stejně jako tehdy, i teď je třeba si přiznat, že filmové space opery jsou hloupé. A byť v literatuře prodělala space opera bouřlivý vývoj, do filmového média se tyto změny propisují pomalu. Ano, Denis Villeneuve natočil Dunu, ale ta má v zádech jednu z nejkultovnějších knižních sci-fi sérií všech dob. Mnohem častěji filmová space opera vyhlíží jako třeba Flash Gordon nebo už zmíněné Star Wars. Kvalitní space operou, která dostojí současným standardům žánru, je pouze seriálová Expanze (knižní předloha je k dostání i u nás), ovšem i to je adaptace. Originální a nadto chytrou filmovou space operu si z hlavy prostě nevybavím (Vychováni vlky to není).
Proto nebuďme překvapeni, že Rebel Moon má primitivní, stokrát omletý příběh a útočí na publikum jednou prvoplánovou atrakcí za druhou. Pornu také nevyčítáme, že příběh je stupidní, jde v něm jen o „to“ jedno a dialogy jsou přinejlepším nechtěně vtipné (u space opery často spíš patetické). Navíc Rebel Moon natočil Američan Zack Snyder (* 1966), což je tvůrce, který sice veřejnost rozděluje, ale v podstatě platí, že jeho fanoušci i odpůrci vždycky dostanou to, co čekali. A pokud někdo u Rebel Moon čekal něco jiného, než jsme na Netflixu nyní dostali, tak prostě nedával minimálně posledních deset let pozor.
Zack Snyder totiž není tvůrce, jenž by uměl vystavět svébytné, nedejbože komplexně působící světy. A vlastně ani příběhy. Debutoval remakem zombie klasiky Úsvit mrtvých a definitivně se proslavil dvojicí vysoce stylizovaných komiksových adaptací 300: Bitva u Thermopyl a Strážci – Watchmen. Načež si střihl polozapomenutý animák Legenda o sovích strážcích.
Potom někomu přišlo jako dobrý nápad tomuto mistrovi ultra stylizované, až fetišistické zábavy hodit na krk komiksové DC universum. Což mohlo fungovat krátkodobě, ne dlouhodobě. Není náhodou, že nejlepší Snyderův snímek posledních let je z jakéhosi důvodu houfně odsuzovaný Sucker Punch. To je přitom přesně film podle Snyderova gusta – přepáleně stylizovaný, ignorující hlubší psychologizaci postav a ukájející se v de facto videoklipových scénách. Ostatně videoklipové – nebo řekněme metalově-bookletové – estetice jsou podřízeny i světy, do nichž hrdinky Sucker Punche vstupují. Klidně mě kamenujte, ale Sucker Punch je nejen nejlepší Snyderův film za posledních deset let, ale vůbec nejlepší titul jeho dosavadní kariéry.
Naprosto neukotvený vesmír
Rebel Moon právě na Sucker Punche v mnohém navazuje. Třeba tím, jak se ve vizualizaci nejrůznějších planet odkazuje na osmdesátkové žánrové opusy jako Planeta Krull, Conan Ničitel, Pán šelem a další. Což je vlastně ve své bizarnosti roztomilé. Nebo v pojetí Mateřského světa coby impéria, které jako by se inspirovalo v universech typu Warhammer 40K či Doomtrooper a v nočních můrách dohodových vojáků z první světové o „hunech“.
Problém je, že Sucker Punch si to mohl dovolit díky svému rámci příběhu z psychiatrické léčebny, kde neplatí běžná logika a fyzikální zákony. Rebel Moon je navzdory veškeré své béčkovosti mnohem více vázán potřebou konzistentního světa a výrazu. Tady si Snyder nemůže dovolit žádné videoklipové zkratky, takže nadužívá své typické zpomalovačky. A vytěžit bohužel nemůže ani populární písně, což byl další z jeho trademarků už od prologu Úsvitu mrtvých, kde hraje Cashovo The Man Comes Around. Ne že by byl soundtrack Rebel Moon špatný, ale zase je to složka, která snímek svazuje v mezích běžné vyprávěcí logiky. Jenže tu Snyder neumí správně vytěžit.
Záběr z filmu Rebel Moon: První část – Zrozená z ohně, foto: NetflixA tak doslova bolí, jak je jeho vesmír neukotvený. Nevíme, jaké jsou vzdálenosti, nebo proč Mateřský svět už dávno neuštval své slavné odpůrce, které najde Kora prostě tak, že se zeptá v nejbližší hospodě. Nemluvě o tom, proč by mělo impérium, založené na anihilaci jakékoliv lidskosti, generovat podzápletku o princezně, která měla nastolit věk lidskosti (čemuž mimochodem evidentně věří hlavně bojoví roboti, tedy stroje navržené k zabíjení). Největším problémem snímku skutečně není plytkost zápletky a motivace postav. Ty jsou pro žánr, jak již bylo řečeno výše, v normě.
A ještě něco si zopakujme: Celé to dopadlo přesně podle očekávání. Mohli jsme dostat pouze hloupý, ovšem snyderovsky vypadající film. A ten jsme dostali. Chyba není ve Snyderovi, nýbrž v nereálných očekáváních a v nepochopení tradice space opery. Na druhou stranu je pravda, že ztracený ve svých očekáváních je i sám Zack Snyder. Kdyby svůj starwarsácký projekt přepracoval nikoliv do pokusu o rozjetí dalšího filmového universa, nýbrž do pokračování zmíněného Sucker Punche, mohli jsme být všichni mnohem spokojenější. Takhle nás letos čeká Rebel Moon: Druhá část – Jizvonoška.
Jeden z plakátů k filmu Rebel Moon: První část – Zrozená z ohně, repro: Netflix
Rebel Moon: První část – Zrozená z ohně / Rebel Moon: Part One – A Child of Fire (USA, 2023, stopáž 133 minut)
Režie a kamera: Zack Snyder, scénář: Zack Snyder, Shay Hatten, Kurt Johnstad, hudba: Junkie XL, střih: Dody Dorn. Hrají: Sofia Boutella, Charlie Hunnam, Jena Malone, Corey Stoll, Cary Elwes, Michiel Huisman, Alfonso Herrera, Djimon Hounsou, Ed Skrein, Du-na Bae, Ray Fisher, Cleopatra Coleman, Ingvar Sigurðsson, Dominic Burgess, Staz Nair, Stuart Martin, Kayden Alexander Koshelev, Zack Palmisano, Anthony Hopkins, Alex Mortensen, Mark Steger a další.