Strange New Worlds 2 a dalších deset důvodů, proč milovat Star Trek

Nynější druhá sezóna projektu zasazeného do desetiletí před událostmi původního Star Treku pokračuje v tom, čím si své fanoušky získala už loňská první řada. Spoléhá na zdánlivě již přežité epizodické vyprávění, které ovšem pro podobné seriály funguje vlastně nejlépe. S každým dílem se totiž můžeme těšit na „nový podivný svět“ a zároveň sledovat, jak dostávají prostor další a další členové posádky. Protože měla-li první řada Strange New Worlds (Podivné nové světy) nějakou slabinu, pak tu, že kromě trojlístku kapitán Pike – první důstojnice Una – vědecký důstojník Spock neměl nikdo další šanci zcela zazářit. Možná s malou výjimkou Uhury v podání Celie Rose Gooding. To bylo ovšem logické, neboť základem první sezóny bylo dilema kapitána Pikea, který dobře ví, jak tragický osud jej čeká (viz naše recenze první sezóny). Nyní je už se svým osudem smířený, takže je možné plně se věnovat jeho okolí…

Všechny krásy Star Treku

Je vyloženě radost sledovat, jak uvolněně, ale zároveň věrně duchu franšízy si tvůrci nyní počínají. I třeba v tom, že onu maximu „nových světů“ pojali částečně metaforicky a mnohem více než v první sezóně střídají žánrové ladění jednotlivých epizod. Na úvod se například dočkáme dobrodružné výpravy k planetě, kde klingonští odpadlíci plánují znovu zažehnout teprve nedávno ukončený válečný konflikt s Federací, jemuž padlo za oběť na sto milionů lidí.

Sledovat debatu

Více než napínavé scény ovšem zapůsobí nový přírůstek na palubě – inženýrka Pelia, která jako jediná pochopí, že se posádka vzepřela rozkazům admirality a hodlá „ukrást“ hvězdolet Enterpreise. A namísto toho, aby je udala, rozhodne se jim pomoci, konkrétně opraví jejich zastírací manévr v duchu hesla, že i podvádět se musí poctivě a pořádně. Pelia je totiž Lanthanitka, příslušnice humanoidního, dlouhověkého druhu, jehož příslušníci žijí mezi lidmi už řadu století. A ona sama se poměrně nudí. Přidat se k posádce Enterpreise je pro ni logickou volbou a následně pro nás jako diváky zdrojem jedněch z nejzábavnějších scén napříč sezónou. Zároveň epizoda nabízí Spocka, který podstupuje klingonské vyjednávání, jehož součástí je enormní konzumace „krvavého vína“. Jedná se o dobrý příklad toho, jak tvůrci promyšleně pracují s postavami a jejich zážitky, poněvadž tento detail bude mít nádhernou dohru v deváté epizodě.

Druhá epizoda je klasickou startrekovskou soudničkou. V závěru první sezóny se provalilo, že první důstojnice Una nesmí podle federačních zákonů sloužit ve Flotile (kvůli svým genetickým úpravám). Nyní je třeba rozhodnout nejen o její vině, ale i o tom, jak moc se provinil kapitán Pike, který o všem věděl. Podobné epizody, v nichž musí jedinci dokazovat svou způsobilost (nebo lidskost – viz soudní přelíčení s Datou z Nové generace), byly vždy ozdobou Star Treku. I proto, že působivě obhajují některé základní premisy Federace a obecně humanismu, který leží v jádru celé franšízy.

Jestliže první dvě epizody braly diváky do známých vod, v nichž byla součástí zábavy právě klasičnost zápletky a poselství, epizoda třetí staví na brutální pointě. Přitom rovněž začíná tradičně – bezpečnostní důstojnice La´an je záhadně transportována na alternativní Enterpreise, jejímž kapitánem je James Kirk, a spolu s ním následně skončí v Torontu roku 2020. Zábavné potýkání se dvou příslušníků Hvězdné flotily s primitivní společností jednadvacátého století se prolíná se špionážní zápletkou – chystá se něco, co má přepsat historii tak, aby mírumilovná Federace nikdy nevznikla. Epizoda nakonec nepřipomíná první seriály, nýbrž spíše něco z Deep Space Nine – tedy seriálu, který doposud nejodvážněji posouval ve startrekovském universu hranice šedé zóny.

Příjemným vyvážením je ryzí startrekovština čtvrté epizody Mezi pojídači lotosu. V ní je Pike uvězněn na zaostalé planetě, zatímco posádku Enterpreise na oběžné dráze postihne záludná ztráta paměti. A jakkoliv už každá z doposud popsaných epizod obsahovala silné komediální prvky, ty nejčistší přichází v podobě Šarád čili epizody páté. Spock musí podstoupit důležitý obřad seznámení se s rodinou své vulkánské snoubenky. Bohužel v jeho předvečer je v důsledku nehody „opraven“ mimozemskou entitou. A to tak, že je vymazána jeho vulkánská polovina. Nyní se musí Spock vyrovnat s lidskými emocemi a jejich prožíváním. Je fascinující, jak se změní projev herce, když náhle může zapojit všechny svaly ve tváři a není omezován pouze na pozdvižení obočí. Což je skutečnost, kterou reflektují i Spockovi přátelé, když mu radí, jak se chovat správně vulkánsky.

Lahůdky z třiadvacátého století

Strange New Worlds opakovaně pracuje se znalostmi toho, co ustanovil původní Star Trek jako kánon, zároveň se snaží neopakovat už známé. Nejlépe je to vidět asi na postavě Jamese T. Kirka. Nejslavnější startrekovský kapitán začínal coby jakýsi vesmírný kovboj, o němž sice bylo opakovaně prohlašováno, jak je skvělý diplomat a stratég, ovšem ve výsledku – s nadsázkou řečeno – vše řešil buď svedením mimozemšťanky, nebo pěstním soubojem. Kdežto ve Strange New Worlds je postupně představován členům posádky lodi, které má v budoucnu velet, a tvůrci se snaží mnohem víc do jeho charakteru zapracovat prvky, které původní Kirk získal až ve filmech. V šesté epizodě se tak stává důvěrníkem Uhury, které nikdo nevěří, že není pouze přepracovaná, ale skutečně přijímá vzkazy od neznámé entity. A je to právě dynamika mezi Kirkem, Uhurou a La´an, která na sebe strhává větší pozornost než samotná zápletka.

Jak moc vylepšili tvůrci i herci své postavy, dokládá i sedmá epizoda, v níž dojde ke crossoveru mezi Strange New Worlds a animovaným Lower Decks. Vpád původně kreslené postavičky ze čtyřiadvacátého století na palubu Enterpreise je nádhernou přehlídkou situačních gagů – příkladem budiž způsob, jímž je Brad Boimler (kterého nyní konečně jen nenamlouvá, ale skutečně hraje z The Boys známý Jack Quaid) konfrontován se Spockem, jenž se zrovna snaží zakomponovat do svého chování lidský smích. Mimochodem, prolínáním totálně odlišných vizuálních stylů navazuje epizoda na jeden díl Deep Space Nine, kde Sisko a několik jeho lidí projdou do doby původního Star Treku – a minulost je natočena stejně, jako by se to dělalo v šedesátých letech. Takže kupříkladu Klingoni vypadají jako jakési karikatury zlovolného doktora Fu-Manchu. O kvalitě kulis ani nemluvě.

Osmá epizoda je ambiciózní v tom, jak zkoumá traumata války, ale současně naráží na limity Star Treku ve zpodobnění akčních scén. Franšíza mnohokrát dokázala nabídnout působivé střety lodí, ba i flotil, ale v zachycení boje muže proti muži či v přestřelkách na ní leželo prokletí táhnoucí se už od mnohokrát parodovaného střetu kapitána Kirka s Gornem v původním seriálu. Je to škoda, protože i když bojové scény v této epizodě působí až směšně, ponor do hlubin doktora M´Bengy je působivý.

Zpěv se šíří galaxií

Finále letošní sezóny přivádí na scénu opět Gorny, kteří fungovali jako hlavní hrozba pro Federaci už v sezóně první. Desátá epizoda popisuje snahu Pika a jeho posádky zachránit členy Hvězdné flotily uvězněné na planetě napadené právě tímto mimozemským druhem. Gorny přitom tvůrci vykreslují jako mix predátora a vetřelce, díky čemuž do světa Star Treku pronikají hororové prvky. A souběžně se tu poprvé představuje mladší verze pozdějšího vrchního inženýra Enterpreise – jakkoliv se mimo záběr Montgomery Scott objevil už ve finále první sezóny. Jestliže u osmé epizody platí, že akce není silnou stránkou seriálu, zde se to daří díky výše zmíněným hororovým prvkům úspěšně maskovat. A vygradované napětí kulminuje v ukázkovém cliffhangeru. Čekání na třetí sezónu, na níž se začalo pracovat přesně den před vyhlášením scenáristické a herecké stávky v Hollywoodu, však bude dlouhé…

To čekání si lze zkrátit opakovaným zhlédnutím vrcholu druhé sezóny Strange New Worlds a jedné z nejlepších startrekovských epizod vůbec, kterou je devátý díl Subprostorová rapsodie. Během zkoumání vesmírné anomálie postihne posádku Enterpreise podivný jev – ve chvíli emočního vypětí začnou její členové zpívat. A „muzikálová“ nákaza se začíná šířit galaxií… Jednotlivé písně jsou nejprve statické, ostatně zpívá se v nich například o tom, že všechny systémy běží, ale postupně do nich proniká čím dál víc muzikálové choreografie. Od „zpívánek“ tak postupujeme ke skutečnému muzikálu, včetně velkolepého závěrečného čísla, do něhož je zapojena celá Enterpreise a dokonce i přilétající, velmi rozčilení Klingoni (a potměšilá anomálie je nevybaví nějakým deathmetalovým nebo grindcorovým číslem, které by k nim sedělo, nýbrž výstupem v duchu Backstreet Boys, pokud by tedy někdy zpívali o tom, že utrpení posádky Enterpreise je snem každého Klingona a jejich krev bude řičet bolestí).

Nejde jen o to, že hudební čísla jsou zábavná i chytlavá a většina herců a hereček prodává svůj cit pro načasování replik i netušené pěvecké schopnosti. Celou epizodu si pro sebe kradou navazující čísla sestry Chapelle (I´m Ready v podání skvělé Jess Bush by si zasloužilo Emmy za nejlepší píseň) a Spocka. Kulminuje v nich jejich napříč oběma sezónami rozvíjený romantický vztah. Zatímco Chapelle se vzdává vztahu se Spockem pro svou kariéru, poloviční Vulkánec se následně v písni I´m The X vyrovnává s tím, jak se snažil ve vztahu vyřešit jednu neznámou, zatímco mu uniklo, že sám je v něm proměnnou veličinou. S postavou dokonale propojený text a vulkánsky statický projev vytváří fascinující mix.

Nezbývá než vše shrnout s kapitánem Pikem, který v závěru zapěje, že Starship Enterpreise / feels electrified. Druhá sezóna Strange New Worlds naplno rozehrála a rozezněla všechny své postavy, zůstala věrná duši Star Treku a opakovaně dokázala, že je zase jednou dobré být trekkiem.

Plakát k druhé řadě seriálu Star Trek: Podivné nové světy, foto: Paramount+

Star Trek: Podivné nové světy – Série 2 (USA, 2023, 10 epizod celková stopáž 9 hodin 17 minut)

Tvůrci: Akiva Goldsman, Alex Kurtzman, Jenny Lumet, režie: Chris Fisher, Valerie Weiss, Amanda Row, Eduardo Sánchez, Jordan Canning, Dan Liu, Jonathan Frakes, Jeff W. Byrd, Dermott Downs, Maja Vrvilo, scénář: Henry Alonso Myers, Dana Horgan, David Reed, Davy Perez, Kathryn Lyn, Bill Wolkoff, Akiva Goldsman, Kirsten Beyer, kamera: Glen Keenan, Benji Bakshi, Ian Anderson, hudba: Nami Melumad, Tom Polce, Kay Hanley, střih: Andrew Coutts, Dana Gasparine, John Wesley Whitton, Preston Rapp. Hrají: Anson Mount, Ethan Peck, Jess Bush, Christina Chong, Celia Rose Gooding, Melissa Navia, Babs Olusanmokun, Rebecca Romijn, Carol Kane, Melanie Scrofano, Dan Jeannotte, Paul Wesley, Adrian Holmes, Bruce Horak, Gia Sandhu, Yetide Badaki, Robert Wisdom, Tawny Newsome, Jack Quaid, Alex Kapp, Adelaide Kane, Brian Quintero, Samer Salem, Andrew Jackson a další.